ov

Neplodnost je stále více a více diskutované téma. Příčin, proč pár nemůže mít dítě, je mnoho. Například to, že se ženě tvoří nekvalitní vajíčka či se jí netvoří žádná vajíčka. Jedinou možností, jak porodit dítě, je příjem darovaných vajíček neboli oocytů.

Stručně by se celá procedura dala popsat asi takto: darované vajíčko od anonymní dárkyně je oplodněno spermiemi partnera neplodné ženy a poté je zavedeno do dělohy oné ženy.

Této fázi ale předchází samotné darování vajíček - oocytů. Bez darovaných oocytů by neplodná žena nemohla prožít těhotenství, nezažila by porod, nekojila by. Darovat oocyty je jako darovat neplodné ženě naději.
Osobní zkušenost s darováním ale nemám, požádala jsem proto slečnu B., dárkyni oocytů, o rozhovor a poskytnutí bližších informací o celé proceduře. (Pozn.: Slečna B. si přála zůstat v anonymitě.)

Slečno B., jak jste se o možnosti darování oocytů dozvěděla a proč jste se rozhodla darování podstoupit?
Uviděla jsem letáček v tramvaji a zaujala mě nejdřív možnost přivýdělku. Uvážila jsem, že jde o dobrý skutek. Vždy mi bylo líto žen, které nemohou mít dítě. Proto jsem se rozhodla, že se na kliniku zajdu zeptat, jak procedura probíhá.

Co jste se dozvěděla a s jakým přístupem jste se setkala?
Sestřička mi vše ochotně a podrobně vysvětlila. Musela jsem vyplnit osobní dotazník a odebrali mi krev na genetické testy. Pak jsem jen čekala, až se ozvou, že našli vhodnou příjemkyni.

Za jak dlouho Vám zavolali, že našli příjemkyni, a co následovalo?
Ozvali se asi za měsíc. Znovu mi odebrali krev, tentokrát na infekční choroby (jako je AIDS). Na výsledky jsem čekala asi další dva měsíce. Pak jsme se s lékaři domluvili na hormonální terapii. Musela jsem brát antikoncepci tak, abych svůj cyklus sladila s cyklem příjemkyně. Čtrnáct dní před odběrem jsem si také začala píchat do břicha každé ráno hormon, který měl vyvolat dozrání více vajíček najednou. Šance na to, aby se aspoň jedno z nich v příjemkyni uchytilo, je totiž velmi malá. Během tohoto procesu jsem se několikrát dostavila na kliniku na kontrolu, jestli vše probíhá tak, jak má. Asi 3 dny po dobrání hormonů jsem podstoupila odběr.

Prozraďte, jak odběr probíhá.
Odběr probíhá ambulantně, což znamená, že jsem na klinice strávila pouze jedno dopoledne. Ráno mi udělali poslední vyšetření. Pohled na ultrazvuku na 8 vajíček mě skoro dojal. Odvedli mě potom do moderního nemocničního pokoje se třemi postelemi. Zde jsem spolu s dalšími dvěma dárkyněmi čekala asi půl hodiny, až mě vezmou na sál. Lékař a dvě sestřičky byli velmi milí. Na sále jsem dostala krátkodobou celkovou anestézii. Zatímco jsem spala, zavedli do mě pochvou hadičku, kterou všechna dozrálá vajíčka postupně odsáli. Celý proces kontrolovali pomocí ultrazvuku. Po 10 minutách jsem se napůl vzbudila, když mě vedli na pokoj. V posteli jsem znovu usnula asi na čtvrt hodiny. Další dvě dárkyně mi prozradily, že jsem ve dveřích povídala úplné nesmysly. Prý jsem jim mimo jiné sdělila, že to bylo super a že se mi zdály nádherné sny. Zbylé dvě dárkyně šly postupně po mně. Na rozdíl ode mě po odběru už znovu neusnuly a ta čtvrthodinka do úplného probrání se z narkózy s nimi byla velmi zábavná. Cítila jsem se úplně svěží, ale musela jsem ještě dvě hodiny ležet. Během toho mi lékař předal finanční kompenzaci a veškerou lékařskou dokumentaci.

Byla pro Vás některá část celého procesu nepříjemná, či dokonce bolestivá?
Trochu jsem se bála píchání hormonů, ale na břiše to opravdu není bolestivé. Subjektivně jsem odběr krve prožívala hůř než tyto injekce. Díky anestézii jsem při odběru oocytů nic necítila, jen jsem měla po celý zbytek dne nepříjemný pocit při sezení.

Která žena může darovat oocyty?
Je zde věkové omezení 18-35 let. Žena musí být plodná, bez genetických chorob. Je možné, že jsou ještě další omezení, ale těch si nejsem vědoma.

A co morální hledisko? Vždyť Vy teď můžete mít dítě, o kterém nevíte!
Darování je kompletně anonymní a podle zákona se za matku považuje žena, která dítě porodila. Morální hledisko jsem pečlivě zvážila a dospěla jsem k rozhodnutí, že pomoc neplodné ženě je důležitější než nejistota, jakou budoucnost mé potenciální dítě bude mít. Kromě toho je čekatelek mnohonásobně více než dárkyň, a tak se příjemkyně vybírá velmi pečlivě, na základě údajů v osobním dotazníku (zájmy, vzhled, vzdělání...). Mám tedy velkou naději, že případný potomek šel do rodiny, která má se mnou mnoho společného. Až budu mít vlastní děti, naznačím jim, aby si pohlídaly datum narození svých budoucích partnerů, a kdyby se rozhodli pro společný život, raději se optám jejich matky, jestli náhodou nerodila z darovaného vajíčka. Nepředpokládám ale, že by k náhodnému setkání došlo, protože jsem se dozvěděla, že většina příjemkyň je z okolních států.

Byla finanční odměna dostatečná vzhledem k náročnosti celé procedury? Podstoupila byste to celé znovu, je-li to vůbec možné?
Lékař mě informoval, že mohu darovat oocyty 2x za život. Peníze, které jsem obdržela, jsou prezentovány jako kompenzace za podstoupené nepříjemnosti i věnovaný čas. Ze zákona je totiž dárcovství dobrovolné a bezplatné. Příjemkyně taky neplatí za vajíčko, ale platí za celou proceduru. Bez pocitu, že dělám dobrou věc, by mě ani tyto peníze k podstoupení odběru nezlákaly. Na druhou stranu, bez finanční kompenzace bych do toho také nešla. Přesvědčila mě kombinace obou těchto motivů, i když podruhé už k tomu nemám odvahu - určité riziko poškození tkáně při odběru zde přece jen může být.

Děkuji Vám za milý rozhovor.

Reklama