Reklama

Myčka ano či ne? To je na našem webu hodně ohrané téma! Pro většinu nezbytná nutnost, pro jiné zbytečnost… A že ji vynalezla žena, hádáte správně! Ovšem žádná frustrovaná chudinka, která trávila své mládí s rukama ve škopku. Naopak! Žena velmi bohatá, která na to měla personál. Američanka Josephine Cochranová už ale začínala mít plné zuby nešikovného služebnictva, co jí rozbíjel drahý porcelán…

Pradědečkem Josephine Cochranové (1839 – 1913) byl John Fitch, vynálezce parníku, takže měla vynalézání nejspíš tak trochu v genech. Příčina jejího vynálezu byla ryze praktická. Po sňatku s bohatým obchodníkem a politikem Demokratické strany Williamem Cochranem se u nich ve vile pořádala jedna párty za druhou. A ty hory nádobí! Pod rukama ne zrovna opatrného služebnictva vzácné kousky čínského porcelánu údajně až z počátku 17. století nesmírně trpěly. A Josephine také!

Josephine Cochranová nebyla první, kdo si nad tímto problémem lámal hlavu. Už v roce 1850 si nechal jakýsi Joel Hougton patentovat svůj vynález myčky. Jenže ta byla poháněna ručně za pomoci kliky a měla malý efekt. Josephine byla úspěšnější. Ač nebyla nijak technicky nadaná či dokonce v tomto směru vzdělaná, vždyť to byla „panička“, nápady a odvaha jí nechyběly!

JosephineNejdříve si změřila své nádobí a vymyslela drátěné držáky na talířky a hrníčky, aby nádobí zůstalo při mytí na svém místě. S realizací jí pomáhal najatý technik George Butters. A jak to fungovalo? Prý dobře, nebylo to až tak složité. Do velkého měděného kotle umístili kruhový držák na nádobí, který byl poháněn motorem. Při jeho roztočení začala na něj zespodu stříkat teplá voda se saponátem. Pak bylo nádobí ještě omyto čistou teplou vodou, a když odtekla, ještě horké nádobí se osušilo.

Josephine si nechala vynález po osmi letech práce a stálého vylepšování patentovat. Stalo se tak v prosinci roku 1886 a v té době už byla vdovou. Její manžel zemřel předčasně a zanechal jí ohromné množství dluhů, takže se musela o sebe nějak postarat. Vlastně jí ani nic jiného nezbylo… Později pak založila svou vlastní firmu Garis-Cochran Dish-Washing Machine Company, a z dámy velkého světa se tak stala obchodnicí.

Josephine

Velký obchodní úspěch zažila na Světové výstavě v Chicagu roku 1893. Tady získala nejvyšší ocenění a zejména zakázky od hotelů, restaurací nebo později i armády či nemocnic. Právě tato zařízení o novou myčku jevila zájem, i když původní záměr Josephine byl jiný. Jenže pro domácnosti byla taková myčka příliš drahá a prosazovala se těžko. Narážela na mnoho problémů, jedním z nich bylo třeba velké množství horké vody. Kromě toho stejně jako kdysi dělníci rozbíjeli stroje, že jim berou práci, teď ze stejného důvodu protestovaly služky. I ony se bály o svou práci…

Dnešní myčky jsou samozřejmě úplně jiné – malé, úsporné a pro většinu z nás naprosto nepostradatelné! Aspoň pro mě ta moje „boschka“ je! Přesto základní princip, který před sto třiceti lety vymyslela Josephine Cochraneová, se moc nezměnil.

Foto: Wikipedie

 

I o těchto ženách jste si u nás v minulosti mohli přečíst: