Mám už pomalu cestovní horečku. Příští týden odlétám do Egypta na dovolenou a nějak se nemohu dočkat. Slunce, pláž, pyramidy … řeknu vám, začínají se mi o mé brzké dovolené zdát krásné, exotické sny.

Ale zpátky na zem. Minule jsem vám oznámila, že mé snažení zaznamenalo po téměř čtyřech měsících úbytek v podobě dvanácti kilogramů. To ale neznamená, že bych usnula na vavřínech, i když v sobotu jsem k tomu měla docela blizoučko.

Byla jsem totiž ještě s dalšími ženami–in v hotelu Panorama na takovém pěkném dni pro ženy. (Mimochodem, přečíst si o něm můžete v jiném dnešním článku.) A tam jsem byla vystavena opravdovému pokušení.

Ale popořádku. Dopoledne proběhlo ještě ukázkově. Zacvičila jsem si aerobic a pak jsem si pořádně zašlapala na jednom z posilovacích strojů – a to celé jsem završila pobytem v páře a studenou sprchou. Úžasné, pochvalovala jsem si a byla spokojená, že jsem opět něco udělala pro své tělo.

Jenže pak přišel na řadu oběd ve stylu švédského stolu. Super! Nandala jsem si šopský salát, malý kuřecí řízeček a k tomu dalamánek. No jo, Ale! Na tom zpropadeném stole se skvěly ještě všelijaké zákusky a dobrůtky ve velikosti jednohubek, a tak jsem si řekla, že se pro jednou nic nestane. Naběhla jsem s talířkem ke stolu – pokušiteli a naložila několik pididortíčků. Jelikož se toho dne účastnila i moje straší dcera, samozřejmě, že jsem jako starostlivá matka měla na mysli, že nesmím nechat svou holčičku strádat. Dceruška mě ale vyvedla z omylu, když mi oznámila, že laskonku a větrník nemá ráda, a slupla pouze ovocný košíček. Ach jo. Připadalo mi, že je škoda, nechat takové dobroty okorat a přesně ve stylu, jako když byly děti malé, jsem se rozhodla, že se holt obětuji a zbytky dojím. Už už jsem sahala po malilinkatém větrníčku, když mě má dcera – dráb, pěkně zvostra zarazila: “Mami!” Ucedila výhružně skrz zuby, střelhbitě popadla talířek a fofrem ho odnášela z mého dosahu.

Ach jo. Ani ten kousek mi nedopřeje. Litovala jsem se a naprázdno polkla mlsnou slinu. Holčička mi jako cenu útěchy přinesla trochu ovocného salátu, a tím si mě trošku udobřila.

Tak to vidíte. I kdybych chtěla, nemám šanci pořádně zhřešit. Leda, že bych si zalezla tajně někam do sklepa a tam se cpala nějakými zákusky přímo z papíru. Ale to mi zase moje důstojnost nedovolí.

Reklama