Bulvár

Johny Machette: Nechci promarnit svůj život

Jeho hit Se Zbláznim se stal s 5,5 milionu zhlédnutí nejsledovanějším videem na českém YouTube pro rok 2013. Ve stejném roce se stal vítězem Českého slavíka Mattoni v kategorii Hvězda internetu. Jeho 5 songů na YouTube slyšelo celkem přes 10 milionů lidí. Na jeho oficiálních profilech ho sleduje přes 110 000 lidí.

Na sociální síti Twitter se stal dokonce třetí nejsledovanější českou osobností ve svém hudebním žánru. Zařadil se také mezi TOP 10 nejvlivnějších osobností na českém internetu. Nejnovějším úspěchem je vítězství v Melty Future Awards 2015, ceny pro talentované lidi na internetu, která se předává v Paříži. To vše stihl od roku 2013, kdy se vydal na sólovou dráhu, jednadvacetiletý Jonáš Čumrik, známý pod uměleckým jménem Johny Machette.

Jsi označován jako rapper, svému stylu ale říkáš RAOP. Co si pod tím člověk může představit?
RAOP je vlastně spojení Rapu a Popu. Nejde o takový ten klasicky boombap rap, který posluchači znají a poslouchají, ale spíše o moderní a v Čechách neznámé pojetí tohoto hudebního žánru. Neumím zpívat, takže můj přednes připomíná Rap, ale díky výběru hudby se to snažím směřovat spíše tím popovějším směrem. Díky tomu, že to ale trochu ten rap připomíná, tak jsem častokrát označován jako rapper, a to vadí nejen mně, ale i posluchačům tohoto žánru. Jak píšu, směřuju to více do popové scény, a oni pak mají pocit, že jim ten jejich klasický Rap kazím. No, snad jednou všichni pochopí, že nejsem rapper, rap dělat nechci a hudba, kterou preferuji, prostě zní jinak než tak, jak je většina posluchačů zvyklá.

sfgsd

Právě jsi vydal svoje debutové album Snílek. Na co se fanoušci mohou těšit?
Na hudbu, u které budou moc vypnout a přestat myslet na všechny problémy a starosti, které mají. Nechtěl jsem dělat nic extra zamyšleného, co by předávalo lidem určitá moudra. Myslím si, že na takové texty jsem ještě mladý, a nechci, aby někdo řekl, že nevím, o čem píšu, protože jsem si nic nezažil. Chci, aby u mojí hudby lidi přestali myslet na všechny věci, co je trápí, a odpočinuli si. Proč psát texty o tom, jak je všechno špatně a stěžovat si. Toho je kolem nás tolik, že jsem se snažil udělat něco, co lidi donutí chvíli nad tím špatným přestat přemýšlet. Jinak deska je o mně. O obyčejném klukovi, který popisuje věci, které zažil, viděl nebo o nich slyšel od kamarádů. Myslím, že si při poslechu desky každý vybaví svoji pubertu, střední školy a všechny ty zážitky spojené s tímhle obdobím.

Na desce je mimo jiné také duet s Ondřejem Brzobohatým. Co tě vedlo ke spolupráci právě s ním?
Nikdy jsem nechtěl být interpret, o kterém se řekne, že je známý jen díky tomu, že udělal písničku s někým slavným. Když jsem dodělával desku, tak jsem si ale řekl, že jsem ušel už dost dlouhou cestu, získal pár fanoušků a i těch koncertů bylo tolik, že snad nikdo nemůže tvrdit, že to, co mám, jsem získal na základě spolupráce s někým známějším. Přemýšlel jsem, koho bych mohl oslovit… Chtěl jsem někoho, koho by ve spojení se mnou nečekali ani moji, ani jeho fanoušci, a napadl mě právě Ondra. Myslím si, že to byla super volba, a když se mi ozval, že ho písnička baví a chce do toho jít, tak jsem si přišel fakt jak dítě, které vidí poprvé vánoční stromek a pod ním dárky. Prostě úžasnej pocit, splněnej sen a nepopsatelnej moment.

sgdg

Jak na natáčení s Ondřejem vzpomínáš?
Celé to beru jako důkaz toho, že nic není nemožné! :) Oslovil jsem jeho manažera s nápadem na společný song a poslal mu skladbu. Za 14 dní mi zazvonil telefon a já zjistil, že mi volá Ondra. Skladba ho bavila a chtěl se sejít, aby mi představil svůj nápad, jak by mohl znít refrén. Týden po schůzce mi opět zvoní telefon a Ondra přišel s nápadem, že by se mohl na skladbě i hudebně podílet, což mě neuvěřitelně potěšilo. Nečekal jsem, že ho ta spolupráce takhle bude bavit. Nakonec to dopadlo tak, že napsal novou hudbu k songu Spasitelé, a stal se tak i hudebním producentem. Na takový zážitek nejde vzpomínat ve zlém! Vznik této skladby považuji za znamení, že to, co dělám, má smysl a popohání mě to v tom dělat to ještě líp.

Na sólo kariéru ses vydal v roce 2013 a okamžitě jsi se svými songy na YouTube zabodoval. Proč jsi s vydáním desky čekal dva roky?
Hlavní problém byla hudba. Jelikož jsem asi jediný, kdo v Čechách dělá RAOP, tak jsem strašně dlouho nemohl najít někoho, kdo by dokázal udělat hudbu, kterou jsem potřeboval. Koncept celé desky jsem měl v hlavě dlouho a rozhodně to nebylo tím, že bych čekal, až dospěji. Spíše to beru jako album, které lidem ukáže, kdo jsem. Nechci, aby lidi dělali předčasný závěr díky jedné skladbě, kterou slyšeli. Snílka jsem chtěl vydat dřív, ale bez hudby to prostě nešlo.

Tvoje síla tedy tkví v tvém hlase. Hraješ vlastně na nějaký hudební nástroj?
A to je ono. Snažím se dělat hudbu, a přitom neznám noty, neumím zpívat a ani na žádný nástroj nehraju. Takže asi takhle zkušený hudebník jsem. :) Rád bych se ale do budoucna naučil zpívat a hrát na klavír, ale to bude ještě dlouhá cesta a nejsem si jistý, že chci někoho trápit tím, že bude muset poslouchat, jak zpívám. Jinak hudbu si sám neskládám, doopravdy je to pro mě španělská vesnice.

Stejně tak jsi doposud neměl profesionální videoklip, a přesto tvé příspěvky na YouTube měly obrovskou sledovanost. Nepřišlo ti zbytečné tedy investovat do klipu?
Rozhodně si myslím, že to nebyla špatná investice, i když je pravda, že video k písničce Spasitelé stálo víc než všechny moje hudební videoklipy dohromady. :) Říkal jsem si, že je čas dělat všechny věci pořádně. I když to pořád beru jako zábavu, chtěl jsem fanouškum tentokrát nabídnout kvalitu, kterou si za ty roky podle mě zaslouží. Navíc jsem to bral také jako nějaký závazek vůči Ondrovi. Nechtěl jsem to udělat jen na půl. Chtěl jsem, aby naše společná práce byla dobrou vizitkou pro oba, a tím pádem jsem věděl, že se vše musí udělat na 110 %.

sgdhb

Tvá videa na YouTube mají obrovskou sledovanost i přesto, že nejsou profi. V čem vidíš svůj úspěch?
Řekl bych, že to bude tím, že jsem obyčejnej kluk. Na nic si nehraju. Nejsem v ničem lepší než ostatní a jediné, co chci, je dělat to, co mě baví a nějakým způsobem naplňuje. Lidi poslouchali písničky někoho, kdo nevypadá jako produkt nějakého manažera, jako loutka, která skáče tak, jak ostatní pískají. Prostě jsem napsal text, nahrál skladbu, kamarád vzal foťák a natočili jsme jednoduché video, aby skladba měla i obraz. Nahráli to na YouTube a nikdo neřešil, jestli si to svoje fanoušky najde. Nás to bavilo, a to bylo to hlavní.

Ze zahraničních interpretů jsi jako své vzory označil Kanye Westa nebo Lil Wayne. Kdo tě zaujal na české hudební scéně?
Když jsem byl mladší, těch oblíbených interpretů bylo víc. Na základní škole jsem poslouchal spoustu kapel, zpěváků a rapperů, ale dneska už si tolik české věci nepouštím. Mám pocit, že mě to omezuje v tom, co dělám. Nechci, aby se na mě podepsala tvorba někoho z naší scény. Chci to dělat jinak. Inspiraci tedy hledám v zahraničí, ale samozřejmě se nevyhnu ani domácí tvorbě. Díky tomu, že směřuji spíše do POPu, tak si raději poslechnu Xindla X, Mandrage nebo Chinaski než nějaký rap.

V jednom z rozhovorů ses přiznal, že ti tvoje umělecké jméno připadá nepřirozené a neprofesionální. Máš nějaké jiné, které by sis zvolil teď, s odstupem času?
Nemám, ale stále si myslím, že když nějaký mladší fanoušek doma řekne: Mami, můžu jít na koncert Džonyho Mačety?, že rodiče asi dvakrát velkou radost nemají. Bůh ví, co si myslí.

sgdrg

Civilním jménem se jmenuješ Jonáš. Oslovuje tě tak někdo, nebo ti všichni říkají Johny?
Kamarádi, rodina, spolužáci a někteří fanoušci mi stále říkají Jonáši. Nevadí mi to, je to moje jméno a jsem radši, když řeknou: Ahoj Jonáši, můžeme se s tebou vyfotit, než aby říkali: Čau Mačeto, můžeme se s tebou vyfotit? To jméno je fakt někdy za trest, ale třeba jednou dokážu, že jméno nerozhoduje o úspěchu.

Vystudoval jsi průmyslovku a pak ses pustil do studia na Akademii žurnalistiky a nových medii. Hodláš se téhle profesi věnovat, nebo tě plně zaměstnává jen hudba?
Původně jsem to šel studovat, abych se přiučil právě novým mediím. Zajímaly mě veškeré věci ohledně soc. sítí, PR, marketingu a inzerce. Hodně mě to baví a jsem fakt rád, že to studuji. Je pravda, že mě hudba plně zaměstnává, ale pořád ji beru jenom jako zábavu a rád bych se, alespoň okrajově, věnoval něčemu z toho, co studuji. Člověk musí myslet na plán B.

V tvém nejúspěšnějším tracku Se zbláznim o sobě říkáš, že jsi „namyšlenej primitiv“. Je na tom něco pravdy?Jak bys sám sebe popsal?
To měla být ironie. Nemyslím si, že jsem namyšlenej, a o tom, jestli jsem primitivní, ať rozhodnou jiní. Charakterizoval bych se jako Snílek. Člověk, který si snaží plnit svoje sny a užívat si život. Nechci skončit tak, že budu chodit do práce, která mě nebaví, a budu nešťastný z toho, jak jsem promarnil svůj život. Nejlépe by mě asi charakterizovali moji přátelé. Nechci tu psát něco, co by si čtenáři špatně vyložili a vyznělo to třeba nějak namyšleně. Mohlo by to potom dopadnout právě jako s textem v písničce Se Zbláznim, kde dodnes lidi nechápou ironii určitých částí toho textu.

Jaký je rozdíl mezi Jonášem Čumrikem a Johnym Machettou?
Žádný. Nejsem rozdvojená osobnost.

V singlu Spasitelé říkáš, že stárneš. V tvém věku je hloupost mluvit o stárnutí, ale přece jenom – myslíš na zadní vrátka? Kde se vidíš třeba za 20 let?
Upřímně mám největší deprese z toho, jak rychle ten čas utíká. Mám pocit, že nic nestíhám, a strašně mě to mrzí! Chtěl bych stihnout tolik věcí, dodělat tolik projektů, podívat se na tolik míst a věnovat se kamarádům tak, aby neměli pocit, že na ně kašlu, ale to se prostě nedá. Čím je člověk starší, tím víc problémů, starostí a povinností má, že prostě některé věci musí jít stranou. Co se týká zadních vrátek, tak si myslím, že v mém věku by každý měl mít plán B, kdyby se cokoliv pokazilo. Za 20 let bych rád měl rodinu, peníze a čas na to, abych se jim mohl plně věnovat. Rodinu proto, abych tady na určitý věci nebyl sám, peníze, abych si je mohl s rodinou užívat, a čas, abych se jim mohl věnovat. Rád bych měl pasivní příjem, abych nemusel do práce a nestalo se, že děti skoro neuvidí svého tátu. V nejlepším případě budeme bydlet v LA a do Čech budeme lítat jenom na svátky a já za prací. :) Budu na dálku řídit firmu a dětem obstarám to, co jsem já v dětství nemohl mít.

Tvoje album se jmenuje Snílek. O čem momentálně nejvíc sníš?
Stále je můj největší sen to, že se budu živit tím, co mě baví. Nechci promarnit svůj život a skončit jako někdo, kdo vysedává v hospodě a neustále si na všechno stěžuje.

sdgdrg

Zdroj foto: Facebook

   
02.04.2015 - Rozhovory - autor: Marta Pušová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Eva_CZ [*]

    Smarja, to je sracka!

    superkarma: 0 02.04.2015, 16:57:39
  2. avatar
    [5] Avosanaj [*]

    Sml16

    superkarma: 0 02.04.2015, 16:32:40
  3. [4] kantor10 [*]

    gerda — #2dobrý postřeh.V písničce Spasitelé mi připomíná Mareše.Mě se to teda nelíbí.

    superkarma: 0 02.04.2015, 09:49:56
  4. [3] Lenda26 [*]

    Sml16

    superkarma: 0 02.04.2015, 07:13:53
  5. avatar
    [2] gerda [*]

    skvělé - hudební soutěž vyhrává člověk, který sám o sobě prozrazuje, že neumí zpívat. Sml52

    1. na komentář reaguje kantor10 — #4
    superkarma: 0 02.04.2015, 06:45:20
  6. avatar
    [1] rendvo [*]

    super mám ráda jeho písničkySml67

    superkarma: 0 02.04.2015, 00:21:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme