Vztahy

Jizva v duši

Každý z nás má v duši jizvy, někdy malé, někdy velké, některé bolí, jiné tam jen prostě jsou.

I já je mám. Nechci radu, ani rozhřešení, je to spíš zpověď než cokoliv jiného.

Stojím u okna a v šeru zní klapot kopyt. Mužský, který sedí v sedle není nijak zvlášť hezký, má v sobě pár piv a ztrácí se mi v šeru... Dívám se za ním a dávám pozor, abych se nepřilepila na rám natřeného okna. Stojím v okně našeho budoucího domku, který opravujeme. Na malé vesnici, kde znám jen pár lidí - a jen jednoho opravdu dobře. Toho, za kterým se dívám. A přemýšlím...

Kdy se asi tahle jizva začala tvořit? Kde je začátek toho, co teď cítím? Nejspíš v srpnu 1968 ... v době, kdy moje maminka pracovala na tajném armádním výzkumu a já byla malinká holčička. Pro moji bezpečnost mě odvezli z města a od rodičů k babičce. Pod Pálavu ... do krásné krajiny, mírně zvlněné, plné lužních lesů a slunce. Tam jsem strávila velkou část svého dětství, venku, s kamarády, na malé vesnici, kde jsem znala úplně všechny ... a pak přišel nástup do školy a s ním návrat k rodičům, do města. Jistě, bývala jsem "doma" už dřív, ale vždycky mi to připadalo spíš jako povinnost být někde přes zimu, kdy babička byla v práci. Stejně jsem všechny víkendy a všechny prázdniny trávila u babičky. A když se přestěhovala, bylo to blíž k Pálavě, do Mikulova. Považovala jsem za samozřejmé, že tam jednou budu žít, těšila jsem se tam... Bohužel osud rozhodl jinak - z peněz, které jsme vydělali, nebylo reálné, abychom s manželem dojížděli do práce a v Mikulově práce nebyla. S těžkým srdcem jsem pohřbila sen o životě tam, kde jsem byla zvyklá, a vrátila se do velkého města.

A další kolo ... o hodně později. Můj druhý sen - jezdit na koni... Vypadal krásně, ale s rodiči, kteří se bojí zvířat, naprosto nereálně. A když jsem pak zjistila, že kamarádka mojí sestry pracuje na jízdárně, byl to pro mě málem zázrak. Konečně jsem mohla zkusit, jestli to vůbec dokážu. Chodit ke koním jsem začala ještě na mateřské, s malým synem, který byl nadšený. Vydrželo mi to dlouho, dost dlouho na to, abych si vyzkoušela všechno - péči o koně se vším všudy včetně narození hříbátka, radosti, žalosti i - pády. Po jednom z nich mi ortoped sdělil, že mám smůlu - do sedla už nemůžu. Zůstal mi jen další pohřbený sen a přezdívka Pajda - tentokrát už definitivně. A to, že pomáhám u koní vždycky, když najdu chvilku. Mimo jiné i na závodech...

A tohle je třetí kousek z té jizvy, o které přemýšlím... Zase srpen, krásný slunečný den, parkurové závody a ke startu jede mužský na koni. Není nijak zvlášť hezký, v sobě má pár piv ... a ještě před chvílí jsme spolu vtipkovali. Jezdí dobře, ale stejně najednou padá. Odchází po svých - praskl mu třmen. Na moji otázku jen utrousí přes rameno: "Dobrý..." ale vidím, že to dobrý není ... ani zdaleka ne. Najdu ho sedět na zemi u auta, kterým přivezli koně. Nenapadá mě nic jiného, než si sednout k němu. Vstát nemůže, má závrať, ale nesmí usnout pro případ, že by měl otřes mozku, a neměl by ani zůstat sám. Mobily ještě nejsou a já můžu jen doufat, že mě někdo jako službu na závodišti brzy pohřeší a půjde mě hledat. A on vykládá... Je z vesnice pod Pálavou, líbí se mu tam. Vykládá o krajině, o tom, co vídá ze sedla na vyjížďkách ... a já se v duchu vracím do ráje. Tam, kde jsem vždycky chtěla žít. 

A dál... Zase závody, ani už nepočítám, kolikáté. Kolem mě koně, mokro, déšť ... ze sedla se ke mně naklání mužský a podává mi kalíšek s horkým svařeným vínem... "Paní, vám je zima ... já bych vás zahřál, ale manžel by se zlobil..." Oba se tomu smějeme... Je to pořád stejné. Každé závody na chvilku přijde,  zavtipkuje si a odejde. Z náhodných poznámek se stávají rituály, už víme, kde se najdeme, co kdo z nás řekne a jak ten druhý odpoví. Jinak se neznáme - jen z těch letmých poznámek.

A pak ... život se točí ... z náhlého popudu koupit chalupu je doma hádka - já chalupu nechci, vůbec ne na severu, nechci do lesa ani do Moravského Krasu, a nakonec padá rozhodnutí - koupíme domek a nastěhujeme se tam! Shodou okolností se jak mě, tak manželovi líbí domek ve vesnici pod Pálavou, takže dlouho neuvažujeme a zařizujeme všechno potřebné... A je to... Poprvé jsme ve vysněném domku celý den. Ještě tam nejde vařit - původní majitelé odvezli naprosto všechno, a tak jdeme večer na jídlo do nedaleké hospody. A pak se otevírají dveře, a tam je můj známý ze závodů. Po chvíli si k nám přisedá ... a pak si postupně začínáme vykládat. Vykládá o koních, o hříbatech ... krásně ... vracím se s ním v duchu do ráje... Po kolikáté už?

A další zážitek... Beru si den dovolené, protože už nestíhám... Potřebuju si nutně odpočinout. Pracuji převážně hlavou, a tak jedu odpoledne natřít poslední okno na našem budoucím domečku - připadá mi to jako dobrý relax. Jenže si neodpočinu - v domku jsou zpřeházené věci, dvůr je zdupaný, na zahradě je zničená branka... K tomu se spouští déšť a já stojím u zničené branky s vymknutým kotníkem, v dešti a šeru a ... mírně řečeno ... začínám panikařit. Jediný člověk, kterého znám, není k sehnání... Až večer se otevírají dveře v hospodě, kam jsem se uchýlila, a on vchází do dveří. Hladí mě po zádech, utěšuje mě, čeká se mnou, až přijede můj muž, a mezitím mi vykládá ... krásně. O všem možném, ale hlavně o koních. Příznávám se mu, že nevím, co s tím oknem - další volno už nedostanu a víkendy mám plné... Nakonec se dohodneme, že okno natře. Je vyučený natěrač...

Je večer a já stojím u natřeného okna... Můžu ho zavřít? Barva se mi zdá hodně vlhká... A pak slyším kopyta. Můj známý! Volám na něj... Seskakuje z koně, kontroluje barvu... Tvrdí, že už můžu zavřít a odjet domů. "Co chceš za práci? Byl jsi tady dlouho..." ptám se ho, protože vím od sousedů, kolik času tam strávil... "Nic, hlavně pečlivě zavři, než odjedeš..." "Já nevím, jestli tady nebudu spát," odpovídám zmateně, protože jediný důvod, proč tam zůstat, bylo právě to natřené okno..."Tak zavři všechno, ať tě neukradnou!" směje se a  odjíždí v houstnoucím šeru...

A mně nezbývá nic jiného, než zavřít okna a dveře ... a vrátit se večerním tichem na vlak a domů, ke svému muži, který nikdy koně neobdivoval, k rodičům, kterým kraj kolem Pálavy připadá nudně plochý ... do města, plného kouře, domů a aut.

Jizva v mé duší má tvar podkovy a nepřestává bolet...

 

                     
   
03.11.2004 - Láska a vztahy - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [36] Lída [*]

    pajdi...to je krásné znám jizvy na duši...moc ti rozumím...

    superkarma: 0 03.11.2004, 22:20:23
  2. avatar
    [35] ffly [*]

    Krásný..není třeba slov

    superkarma: 0 03.11.2004, 21:39:11
  3. avatar
    [32] pajda [*]

    Děkuju...snad se mi aspoň jeden sen splní - ten o bydlení pod Pálavou a zbytek snů si nechám, aby se bylo na co těšit

    superkarma: 0 03.11.2004, 17:36:24
  4. avatar
    [31] *Kotě* [*]

    pajda: to je opravdu krásně a procítěně napsaný článek moc se mi to líbilo.

    A když máš koně a Pálavu tak ráda, tak za tím jdi a nastěhuj se tam natrvalo, nebydli ve městě, když miluješ přírodu. Jsou sny, které by si člověk měl splnit.

    superkarma: 0 03.11.2004, 16:41:17
  5. avatar
    [30] Susina [*]

    pajdi, nádherný článek... jestli to jen trochu jde, jdi za svým snem..

    superkarma: 0 03.11.2004, 16:17:01
  6. avatar
    [29] Olina [*]

    Jířa: to mi připomnělo jednu písničku: "...že i ty nejhezčí sny zšednou když se splní teď nejsem si jistá kdy stojí za to chtít.. " Ale zase na druhou stranu pořád je o čem snít.

    superkarma: 0 03.11.2004, 15:39:49
  7. avatar
    [28] Drahuška [*]

    Pajdo, moc hezky napsáno, díky.

    superkarma: 0 03.11.2004, 15:04:02
  8. avatar
    [27] Hanela [*]

    moc hezký...

    superkarma: 0 03.11.2004, 14:45:46
  9. avatar
    [25] Markýza [*]

    babar: ahoj Hodoňačko, já jsem taky Hodoňačka, jsi z Hodonína Hodnína, nebo Hodonína u Kunštátu?

    superkarma: 0 03.11.2004, 12:58:51
  10. avatar
    [24] marcellina* [*]

    krasný článek , Palava a Mikulov

    superkarma: 0 03.11.2004, 12:39:11
  11. avatar
    [21] sharonka [*]

    Pajdi: "Je-li cesta dlouhá, poznáš sílu koně, trvá-li něco dlouho, poznáš srdce člověka." Hodně .

    superkarma: 0 03.11.2004, 10:50:25
  12. avatar
    [20] ještěrka.ehp [*]

    Moc hezký Přeju hodně a ať se ti splní všechny sny

    superkarma: 0 03.11.2004, 10:46:35
  13. [19] xenie [*]

    moc krásný článek

    superkarma: 0 03.11.2004, 10:01:21
  14. avatar
    [16] mufly [*]

    Pajda: to zvládneme.o)))

    superkarma: 0 03.11.2004, 09:34:59
  15. avatar
    [15] JK [*]

    superkarma: 0 03.11.2004, 09:19:02
  16. avatar
    [14] Aja [*]

    superkarma: 0 03.11.2004, 09:16:18
  17. avatar
    [13] Markýza [*]

    Jéžiš to bylo krásný. Pajdo ,hodně a krásné sny, to těšení a snění je snad nejhezčí co člověk má. Děkuju

    superkarma: 0 03.11.2004, 08:51:26
  18. [11] zdenusska [*]

    Pajdo, napsala jsi hezký příběh a obdivuji tvou lásku ke koním a ke krajině. Já bydlím přímo pod Pálavou ve vesničce Perná, tak vím, že je tam krásně a asi bych se neodstěhovala a když už, tak bych tam pořád jezdila. Nikdo by ti neměl brát sny a zážitky tam, kde ti bylo nejlíp a řid se srdcem. Přeji ti hodně

    superkarma: 0 03.11.2004, 08:21:56
  19. avatar
    [10] Chameleonka [*]

    Jééé, Pajdi, jednou tam určitě utečeš nadobro, uvidíš... já jsem taky teprve nedávno poznala, kde chci žít, jak a s kým.. a přitom jsem byla tolik let tak blizoučko..

    superkarma: 0 03.11.2004, 08:20:36
  20. avatar
    [9] Olina [*]

    Nádherně napsaný přeju moc

    Ona pálava je opravdu nádherná. Loni v létě jsem se tam konečně dostala, i když jenom na kousek a na jeden den, i když jsme si to plvodně plánovali, jako vrchol naší dovolené. Jenže nás vyhnal déšť na nádraží do Mikulova. Ale byl to nádhernej zážitek, kdy jsme nějak neměli kde a tak jsme přespali na vinici, ráno se probudili, když svítalo a svítání ozařovalo rybník a kopce za ním... pak jsme zase usnuli a za chvíli nás probudil právě ten déšť, kterej trval celej den a naší dovolenou ukončil o den dřív. Ale tahle chvilka ranního svítání byla úžasná a dodnes se mi vrací, a o to víc, když slyším písničku o tom, jak svítá na Pálavě a slunce ozařuje Liščí kopec.

    superkarma: 0 03.11.2004, 07:47:47
  21. avatar
    [7] Dudlajlama [*]

    Pajdo ......jeste neni vsem dnum konec, co vis, co je pro tebe nachystane

    superkarma: 0 03.11.2004, 05:11:25
  22. avatar
    [5] Minda [*]

    Pajdičko, to je smutné

    superkarma: 0 03.11.2004, 02:56:09
  23. avatar
    [4] Léthé [*]

    Búúúúúúú tak tohle jsem teď neměla číst .Teď určitě neusnu .Pajdíku ,hezky si to popsala .

    superkarma: 0 03.11.2004, 01:55:38
  24. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Moc krasny, Pajduli.....

    superkarma: 0 03.11.2004, 01:45:29
  25. avatar
    [2] elfos [*]

    superkarma: 0 03.11.2004, 01:44:56
  26. avatar
    [1] Vivian [*]

    pajda:

    superkarma: 0 03.11.2004, 01:19:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme