.

Jízda v „mlíce“, nikdy více

Cestování

Jízda v „mlíce“, nikdy více

To nám to na ty Dušičky pěkně vyšlo. Podzim jako malovaný. Kochaly jsme se s maminkou výhledem z okénka auta a těšily se na všechny příbuzné. Byla to idylka, dokud se cesta nezměnila v horor.

mlha

Podzim má něco do sebe. Ještě než získá barvu „maskáče“, je až kýčovitě výtvarný. Zvláště v našich milovaných jižních Čechách, které se tak půvabně halí do mlhavého závoje. Konec romantiky nastane, když se ten půvabný závoj promění v nepropustnou deku, a vy se v ní musíte prodírat úzkými serpentinami. Za jiných okolností a povětrnostních podmínek je skalnaté údolí kolem Orlické přehrady pastvou pro oči a lahůdkou pro řidiče. Mám to tam strašně ráda, ale tentokrát jsem tu zpropadenou cestu proklínala.  

Mlha hustá, že by se dala krájet, a ještě k tomu padla tma. Moje naivní představa, že mlhovky „rozráží“ mlhu, se potvrdila jako absolutně mylná. Jela jsem tak pomalu, že i chodec by mě předběhl. Nos přilepený na předním skle, oči na stopkách, a přesto jsem vůbec nic neviděla. Maminka vedle mě ani nedutala, jak byla mrtvá strachy. „Nechceš raději zastavit a počkat, až se to trochu rozestoupí?“
„To bychom tu mohli ztvrdnout až do rána, však to tu znáš. Musíme pomaloučku jet, někde tomu musí být konec.“

Horší cestu jsem ale nezažila. Připadala jsem si jako v nějakém hororu. Svět kolem jako by neexistoval. Naštěstí se objevil kousíček středové čáry, takže jsem měla alespoň chabou povědomost o tom, že jsem ještě na silnici. Kdyby ji někdo z legrace nakreslil do pole, jela bych po ní jako po špagátu třeba do pekla.

Ani nevím, jak dlouho jsme se šouraly kilometrovým úsekem, když v tom mě někdo předjel. „To je ale šílenec, vidělas to?“ rozčilovala se maminka. Sice jsem nechápala, podle čeho se ten člověk orientoval, musel to tu znát po slepu, ale v každém případě jsem mu byla vděčná. Jeho zadní mlhovka nám ukazovala směr, a najednou jsem měla pocit, že nejsme jediné na světě. Držela jsem se svého medvědáře a nechala se vyvézt z údolí. Na kopci se mlha rozestoupila jako opona a my pocítily obrovskou úlevu.

   
10.11.2011 - Doma - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] hubajda [*]

    take jsem to zazila pri ceste s Brna vubec to neni prijemny pocit moc toho clovek nevidi jak jsme v poradku dojely domu muj vnitrni strach ze me spadl

    superkarma: 0 28.11.2011, 22:06:03
  2. avatar
    [1] Vera.Macík [*]

    Mlha a tma, to je fakt vražedná kombinace. Párkrát jsme to v životě zažili a ještě jsme jednou vjeli do protisměru, když se kolem Mníšku budovaly silnice. Sml68 Naštěstí jsme to vždy projeli bez větší pohromy. A navíc s dětmi, které samozřejmě v té době koncem sedmdesátých let nebyly nikterak připoutané, vlastně často ani my.

    superkarma: 0 15.11.2011, 11:51:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme