Domácnost

Jízda autem v podřepu?!


Já mohu k dnešnímu tématu přispět přímo aktuální osobní historkou, která se mi stala minulý pátek. Možná vám to přijde trochu uhozené, ale věřte, že to tak bylo.

Představte si pátek. Normální pracovní den, ale jak se blíží odpoledne, už se vám do hlavy vkrádají jiné myšlenky. Jako kde rychle nakoupíte, co ještě stihnout zařídit na víkend a tak. Určitě to všichni znáte. Nejinak to bylo i minulý pátek. Ve čtyři hodiny jsem se, vyzbrojena nákupním papírkem, vyřítila na parkoviště. Nejprve nakoupit, pak pro syna k jeho kamarádovi a nakonec vyzvednout půjčený gril.

Nasedla jsem do auta a vyrazila. Ujela jsem pár metrů, když mě zarazil podivný zvuk, podobný tomu, když si veselí Američané přivazují za auto plechovky. Po vystoupení z auta jsem z hrůzou zjistila, že mi upadl výfuk a částečně ho táhnu po zemi. Nervózně jsem přemýšlela co teď. Samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než zavolat manželovi. Ten ze mě měl ohromnou radost, ale jelikož byl mimo město, nemohl mi rychle pomoci. Poradil mi, ať ho urvu úplně, dám ho do kufru a „že to už nějak dojedu“. Neměla jsem na vybranou, zaklekla jsem pod auto a snažila se výfuk úplně urvat. Jenže to nešlo, bránila mi v tom nějaká pojistka, která ho pořád na jednom místě držela. Výsledkem byla jen černá kolena a úplně zapatlané ruce od černého šmíru. Chytil mě záchvat vzteku. Bušíc do výfuku a vykřikujíc všechny sprostá slova, co znám, až do úplného vyčerpání, nevydržel poslouchat nějaký člověk, který zřejmě seděl v autě na parkovišti a na někoho čekal. S pobaveným úsměvem mi s pojistkou pomohl a výfuk konečně uvolnil. Hurá. Upadlou část výfuku jsem dala podle pokynů do kufru. Načež jsem zjistila, že nemám žádný hadr, kterým bych aspoň trochu otřela táhnoucí černou hmotu na rukách. Z nejhoršího mi pomohl trávník, ale i tak to nebylo nic moc.

Když jsem nastartovala, zjistila jsem, že se moje auto proměnilo v solidně „vytuněné“ auto a se řvoucím výfukem jsem byla podobna těm výrostkům, kteří jezdí po městě v podobně upraveném autě s repráky na plné pecky. No nic, usoudila jsem, že takhle umazaná a se řvoucím autem budu ráda, když dojedu nenápadně někudy zadem domů, půjčím si tchánovo auto, umeju se a přestrojím a za nákupy vyrazím pak. Synovi snad nebude vadit, když pro něj přijedu o něco později. A tak jsem vyjela.

Jak tak jedu, tak mě najednou přišlo, že mám nějak blízko sedadlo. Nevím, co mě to napadlo, bylo přece stejně daleko jako vždycky. A pěkně za jízdy jsem ho začala štelovat. Prostě jsem si myslela, že ho jen zacvaknu o jeden zoubek dozadu a je to. A jak jsem tak štelovala, jela jsem asi pomaleji a zezadu na mě zatroubilo nervózně auto. Tak jsem rychle přidala. Jenže co se nestalo! Ještě nezacvaknuté sedadlo vyrazilo směrem dozadu a zůstalo zaražené úplně nadoraz. Naráz jsem se ocitla dobrých pár centimetrů od volantu i od pedálů. Úplně vytřeštěná jsem mávala rukama a nohama a z hrůzou sledovala, jak auto zatím způsobně jede v pruhu, ale bohužel směrem ke křižovatce. Musela jsem jednat. Rychlý pokus o úpravu sedadla nevyšel, bylo zaseklé vzadu. Nezbylo než se narvat k volantu a v divném podřepu šlápnout na brzdu a zastavit auto. Podařilo se. Stála jsem normálně na křižovatce v pruhu. Jenom to sedadlo pořád nešlo a nešlo. Vylezla jsem z auta a snažila se o nápravu. Nic. Mezitím prošla zelená a auta na mě začala troubit. Nikoho samozřejmě nezajímal můj problém. Začala jsem se potit a klepaly se mi ruce. Když jsem vlezla zpátky do auta, tak jsem zjistila, že se dá sedět úplně na krajíčku. Jelo se mi hrozně, zadek mi sjížděl a mě strašně bolely svaly na nohách, jak jsem se snažila nějak udržet. Nicméně jsem s úspěchem přejela křižovatku a zastavila v nejbližší ulici. Tam jsem se rozklepala úplně.

Najednou ťuk ťuk, na okno mi klepe městská policie, že prý stojím na zákazu. Když mě asi viděli, jak sedím na krajíčku s volantem pod bradou, řekli mi, ať si vystoupím, a chtěli papíry. Umatlanýma rukama jsem jim podala vše, co chtěli. Na upadlý výfuk přišli záhy. Na otázku, kde ho mám, a mé odpovědi, že v kufru, odpověděli udivenými výrazy v obličeji.


Nakonec se přesvědčili sami a musím jím poděkovat za to, že mi pomohli se sedadlem. Po mém ujištění, že jen s autem dojedu domů a nechám ho opravit, mě s úsměvem a bez pokuty propustili. Musím vám, dámy, říct, že jsem ten den už nikam nejela. Syna vyzvedl manžel a na nákup jsme jeli všichni druhý den. Nějak jsem už neměla náladu.

Přeju všem hezký den.

Tiny


Napětím jsem nedýchala. Já jsem ohleduplná k řidičům, takže nikdy řídit nebudu. Stačí mi místo spolujezdce. Byla jste fakt statečná, máte můj obdiv!

   
13.06.2006 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [20] bednaroi [*]

    tak ja se taky pridam,nejprve byh chtela rict ze vytunena auta nemaji jen vyrustci,vetsinou jsou to seriozni lide a otcove rodin,ale to jen tak na okraj.

    Ja a uto to je pribehu.........jednou mi polvolila rucka a uto mi ujizdelo z kopce primo do hlavni silnice kterou kdyby prekonalo skoncilo by ve dva metry vysokem zlabu kde tece potok,jednou jsem chytla smyk,pak se mi zas povedlo zapadnout a ven jsem se snazila dostat tak,ze jsem slapala nadoraz na plyun a neuvedomila si ze mam zarazeny neutral, no a mohla bych pokracovat ale nikdy mi to krom toho ujeti z kopce nepripadalo moc hororove,akorat tenkrat jsem to hodne dlouho rozdejchavala.

    superkarma: 0 13.06.2006, 15:34:16
  2. avatar
    [17] skolacka [*]

    tak s tim sedadlem se mi to taky už povedlo . Já ale ho naopak nemohla zacvaknout a jezdila jsem pořád dopředu a dozadu- musel jsem se držet volantu vší silou

    superkarma: 0 13.06.2006, 13:16:49
  3. avatar
    [16] sharonka [*]

    Beruška1: Nám se jednou urval výfuk cestou do Brna, naštěstí jsme nejeli po dálnici. Zkoušela jsem ukecat chlápka z takového malého autoservisu, aby to opravil, ale nepodařilo se - nepomohlo ani vydírání ve stylu "my jsme si vyrazili s těma dětma do Brna a co teď budeme dělááát." Domů jsme jeli rychlostí 20km/hod. a vydávali zvuky, že by se za ně traktor nemusel stydět.

    superkarma: 0 13.06.2006, 13:13:17
  4. avatar
    [13] AnoliV [*]

    moc hezký, hodně síly při další jízdě :-))

    superkarma: 0 13.06.2006, 13:00:06
  5. avatar
    [12] Beruška1 [*]

    Ha ha výfuk, to se nám stalo taky. Jeli jsme z Pardubic za maminkou do Karlových Varů a před Prahou nám výfuk povolil. Manžel to nouzově přidělal a naše cesta, to bylo samé buch, buch, jak výfuk poskakoval. Ve Varech se to snažil víc přidělat, ale nešlo to. No a cestou domů kousek za Vary se výfuk urval totálně. Cesta domů, to byla jedna velká ostuda, auto řvalo jak tank, přes Prahu na nás všichni koukali, v čem že to jedeme. No a vrcholem bylo, že kousek před Pardubicemi nás zastavili policajti. No a místo, aby nabídli pomoc,tak se tvářili, že jsme snad auto měli zapíchnout na místě, kde se výfuk urval a domů pokračovat jinak. Jeli jsme o víkendu, jinak bycho samozřejmě hned koupili výfuk nový a bylo vše OK.

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:59:43
  6. avatar
    [11] colombo [*]

    Tak takové věci řeším tak, že auto odstavím, zamknu a odcházím středem domů, ať si s tím poradí

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:54:24
  7. avatar
    [10] paviocko [*]

    No, asi vím, proč nemám auto. I když v MHD se taky může stát leccos.... :o)))))

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:53:32
  8. avatar
    [9] Amálie [*]

    slonbidlo:
    jo, jsou věci, který musí fakt napsat sám život

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:44:39
  9. avatar
    [4] Amálie [*]

    U starýho se mi rozbila benzinová pumpa, naštěstí jsem věděla, kde je záhada. Ale měla jsem na sobě dlouhé bílé šaty z kufru jsem vytáhla deku, ustlala si pod autem, vzala šroubovák a jala se spravit upadlou provizorní čokoládu na drátech.

    Za mým autem zaparkovalo další auto a nevšimlo si mých čouhajících nohou z pod auta, takže jsem se octla zablokovaná a nemohla vylézt Když řidič vystoupil, dlouho mu nedocházelo, odkud na něj volam Mezitim se scházeli kolemjdoucí čumilové a dost se nasmáli Nakonec jsem bez jediné skvrnky na šatech mohla odfrčet na pracovní schůzku.

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:10:59
  10. avatar
    [3] Linde [*]

    super , to sedadlo se mi jednou stalo taky , akorát jsem jela krokem po malé okresní silničce .
    fantasticky napsáno

    superkarma: 0 13.06.2006, 12:10:00
  11. [2] EvaH [*]

    Dobrý!!! Ještě jsem čekala, že nakonec řidička zjistila, že ani nesedí ve svém autě! Policie v tomto případě zabodovala, nám v sobotu upadlo kolo, zastavilo spoustu aut s nabízející pomocí, jen policajti nás předjeli bez povšimnutí....Jinak bych to zažít nechtěla....

    superkarma: 0 13.06.2006, 11:57:54
  12. avatar
    [1] Eliana [*]

    Boze, to je jak u nas clovek nevi jestli brecet nebo se smat ...

    superkarma: 0 13.06.2006, 11:54:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme