Reklama

 

Milá redakce,


      jak složité je vychovávat děti. Přesvědčuji se tím každým dnem, každou hodinou. A jak důležité je, mít děti rád takové jaké jsou. My máme 10-letého syna Ládíka a je to strašně hodný kluk. Ale potíž je v tom, že se nechová typicky jako jako kluk. Vzhledem k tomu, že
máme staršího syna (12 let), srovnáváme chování obou a opravdu začínáme mít obavy.


      Vše začalo již v těhotenství, kdy jsem si hrozně moc přála holčičku. Manžel se mnou  dodnes laškuje, že jsem jeho vývoj ovlivnila tak trochu i já. A možná na tom něco bude. Na moje stále se zvětšující bříško, jsem mluvila jako na holčičku. Pak když se narodil, plakala jsem na porodním sále, že kluka nechci a porodník se smál a chtěl ho vrátit zpět do bříška. Ládík byl ale strašně roztomilý a vůbec neplakal.

      Jak rostl, pozorovala jsem, že má okolo sebe stále děvčátka a s kluky si hrát nechtěl. I ve školce byl středem pozornosti v kolektivu děvčat. Byl ale stále hravý, i když roky běžely jak voda. Rozhodli jsme se, že do školy půjde až za rok. Bylo to správně. Ještě v první třídě se někdy choval jako pětiletý chlapeček, který si neustále hraje s plyšáky a obléká je. Když jsem se líčila, tajně mi vzal rtěnku a už se maloval také. Někdy vyloženě vyhledával situace, kdy se mohl převlíknout do sukýnky nebo šatů (od své sestřenice, hlavně když byli na návštěvě u babičky).


      Ale co je pro mne strašně důležité z toho všeho? Že je velmi všímavý a pozorný, nikdy nezapomene pochválit mi novou halenku, nebo nový účes. Je naprosto přirozené a důležité nosit mi dárečky ze školy, z výletů, z prázdnin. Nikdy nezapomene přinést mi kytičku z procházky atd. Nikdy nezapomene mi pofoukat mojí bolístku na dušičce. Stále kreslí, čte si básničky a vypisuje si je. Když si to tak uvědomuji, je to jediný chlap - gentleman v mém okolí.

 
      Když nad tím tak přemýšlím, chová se přesně tak, jako já v dětství. Problém je v tom, že já jsem žena a on budoucí muž. Byla bych velmi ráda, kdyby mu tyto pozornosti zůstaly i v dospělosti, ale na druhou stranu se opravdu obáváme, jestli nebude jednou bojovat se svou "rozpolcenou osobností". Nic méně my to nezměníme. My ho můžeme hlavně milovat, a vždy stát při něm.


      Měla bych snad ještě podotknout, že jsme již psychologa kontaktovali, který nám vysvětlil, že pouze pomaleji dospívá, ale nic to nemění na tom, že z něho bude normální kluk. Ale kdo ví? A tak jsem vlastně strašně ráda, že takového syna mám, protože je tak málo citlivých chlapů, kteří se dokáží vcítit do pocitů druhých lidí. A domnívám se, že Ládík bude jeden  z nich. Šťastná to žena, která si ho vybere :o))


Vaše čtenářka Gabra


 

Milá Gabro,

     velice vám celá redakce děkujeme za příspěvek. Jako matka dvou dětí vám musím napsat i svůj příběh. Chápu, že jsem jen editorka, ale váš článek mi natolik oslovil, že se přidávám a píši… Můj mladší syn je osmiletý. Už při početí jsme k tomu přistupovali tak, že určitě uděláme holčičku. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, rezolutně jsem pojmenovala miminko Magdalénka. Dokonce i můj táta mi přišel přát s kytkou karafiátů. Byly růžové. V šestém měsíci těhotenství mi oznámili, že budu mít syna. Ještě na porodním sále jsem doufala, že se spletli. Když pak nade mnou na pupeční šňůře brečel zakrvácený Adámek, byla jsem samozřejmě šťastná.

     Dnes je můj chlapeček natolik citlivý, že se rozpláče nad maličkostí. Velice rád se obléká do různých kostýmů-dámských. Na karneval chodí za kuchařku nebo sestřičku. A když doma tancuji orientální tance, začne se vlnit  okamžitě taky. Neustále mi nosí dárečky a o mazlení se raději nebudu rozepisovat. Ve škole si více rozumí s holčičkami a ke své pani učitelce shlíží jako k bohyni. Hraje už třetím rokem na housle a občas přijde za mnou a začne hrát jen něco pro maminku. Je to krásné a moc ho za to miluji. Ale mám přesně jako vy strach, aby nebylo něco špatně. Jako matky nic nezměníme.  A tak své syny  máme rády, takové  jaké jsou. Je opravdu málo citlivých chlapů a už dnes závidím té, která ho dostane pro sebe.

Přeji vám za redakci krásný den

redakce@zena-in.cz

Napište nám i vy svůj příspěvek na téma děti.