Dobré ráno milé čtenářky a redakce.Pro mně odchod z ,,domova" bylo vyloženě vysvobození.Mé dětství nebyla žádná procházka růžovou zahradou.Když mi bylo ani ne 7roků,tak se naši rozvedli.Mamča si našla přítele,který sám vychovával 3 děti.Z otčíma se vyklubal ochlasta první třídy,který časem udeřil každého,kdo mu přišel pod ruku.Nehledě rozdílné výchovy jeho dětí,mně a sestry. Při rozhodování kam půjdu dál po dokončení základní školy mi to bylo vcelku jedno,hlavně když budu přes týden na intru.Bohužel mě zasáhla další rána.Maminka se nástupu na mou školu nedožila.Rok se trápila se zákeřnou nemocí,nad kterou ač moc chtěla vyhrát,prohrála :-(( Asi dobře věděla,když si brala otčíma jak všechno dopadne-osvojil si mě i sestru-brala si ho rok před smrtí. Od mých 15let jsem už musela spoléhat hlavně sama na sebe.Jen mi bylo líto sestry,které v té době bylo 12.Otčím si mezi tím našel paní taky se třemi dětmi:-O Na intru bylo fajn a ráda na ty roky vzpomínám,měla jsem tam prima kamarádky,s kterýma se do dneška stýkám,první lásku......A víkendy ,,doma"jsem nějak přežívala.Po dokončení školy jsem si nemohla užít poslední prázdniny.Otčím potřeboval někoho z koho vytáhne peníze,takže jsem hned 1.července nastoupila do práce.A na jednu stranu díky zato.Ten nahoře mi přál a snesl mi osudového muže(nyní manžel)kterého jsem tam potkala.Ani ne po měsíci jsem se stěhovala.Přijel si pro mně princ,který mě vysvobodil a to doslova.Sice nepřijel na bílým koni,ale červenou Scanii s holandskými značkami:-)))V té době mi bylo skoro 19roků,kdy jsem převážně bydlela v kamioně,nebo u tchyně.Když se nám pak povedl sehnat podnájem a já potřebovala něco do začátku spoléhala jsem na to,že si odnesu nějaký nábytek po mamince.Dopadlo to tak,že téměř vše rozebrali ,,nevlastní"sourozenci a já měla problém si odnést svou postel. Co se týče mých dětí.Vedu je k samostatnosti.Dcera ta s námi zůstane pravděpodobně pořád i když člověk nikdy neví.A syn(7) ten je ve věku kdy si nedovede představit bydlet bez maminky.Prý semnou bude pořád,aby mi nebylo smutno:-))) Určitě až jednou dospějí, budou mít něco pro začátek naspoříno a neodejdou s holým zadkem jako já!!Snad se toho dožiji,kdy se syn plně osamostatní,zařídí si svoje bydlení........

Přeji hezký den Jitulinka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Jsem se do příběhu začetla jak do pohádky! :)


A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

Reklama