Problematika křečových žil se týká řady žen a nevyhýbá se ani naší redakci. Kolegyně obchodního oddělení Jitka Turková se rozhodla problém s bolestivými křečovými žilami řešit. Jak je se zákrokem spokojena, si povíme v tomto krátkém rozhovoru.

j

Jitko, kdy poprvé se ti objevily křečové žíly?
Mám pocit, že tak pět, šest let zpátky, tedy nějak před čtyřicítkou.

Předtím jsi žádné příznaky neměla?
Nic výrazného, jen takové ty malé metličky, které mě nijak výrazně nebolely. Postupně se mi to však začalo zhoršovat, a tak jsem zhruba tři roky nazpátky podstoupila sklerotizaci. Byla jsem na ní ale jen jednou, už jsem ji neopakovala, protože se mi zdálo, že nějaká příliš velká změna nenastala.

Projevily se křečové žíly i u vás v rodině?
Ano, mám to dědičné. Oba rodiče měli poměrně ošklivé žíly.

A řešili to?
Tatínek ano, zhruba před patnácti lety, kdy u nás nějak v tu dobu začala metoda laseru, tak se rozhodl, že na to půjde.  Šel na vyšetření na pražském Karlově náměstí a tam mu zjistili, že má výduť v aortě. Takže na žíly ani nedošlo a operovala se okamžitě aorta.

Dopadlo to dobře?
Dopadlo. Tatínkovi to prodloužilo deset let života, ale pravdou je, že po těch deseti letech mu to náhle prasklo a byl konec.

Ty by ses měla po těchto stránkách také hlídat. On ten žilní systém je de facto celý propojený.
To je pravda, to je.

A jak to bylo u maminky?
Maminka to bohužel neřešila, ale nohy měla opravdu ošklivé. Měla jsem dost starší maminku, nakonec jsme to brali tak, že už to k ní tak nějak patří. Jinak jsem ji ani neznala.

Máš dceru, v době těhotenství a po porodu jsi neměla problémy?
Myslím, že už tehdy se mi nějaké drobné žilky objevily, ale já jsem to nijak neřešila, nijak moc jsem se neprohlížela. Postupem času se to ale začalo zhoršovat, to máš také antikoncepci, kouření, a to jsou, jak známo, zhoršující faktory.

Tak nekuř.
(smích) Já vím, už by bylo načase.

Jsi ještě mladá, jak se vyrovnáváš třeba s tím, že je konec krátkým sukním.
No, fakt je ten, že v létě krátkou sukni bez punčocháčů nedám.  Že bych šla jen tak na boso, to opravdu ne. Není mi to příjemné.

Tak třeba ji ještě dáš. Máš za sebou operační zákrok na pražské Žilní klinice v Mezibranské, co bylo tím impulsem, že ses rozhodla už k více razantnímu zákroku?
Tak v prvé řadě bolest. Posledního půl roku se mi žíly zhoršily nejen vzhledově, ale také mě to hodně bolelo. Zejména na levé noze jsem je měla hodně rozšířené, jak na zadní straně na lýtku, tak i na přední. Hodně ošklivé jsem to měla i dole na nártu. Když to pan doktor viděl, tak mě upozornil, že by mi hrozily i bércové vředy.

Který pan doktor?
Pan doktor Schütz, který je zároveň i primářem na klinice, kde jsem byla.

Podle čeho jsi volila místo, kam půjdeš na zákrok?
Podle doporučení známých, protože na tuto kliniku jsem slyšela jen samou chválu, jak na pana doktora Schütze, tak na kliniku jako takovou. A byla to pravda. S tak milým a ochotným personálem a vůbec celým přístupem vůči pacientovi, jsem se doposud nesetkala. Všímají si tě, jsou ochotní, nejsi pro ně jenom no name, další v pořadí. A co si budeme povídat, psychika dělá hodně, protože přiznám se, že jsem se trochu bála.

Byla jsi v celkové narkóze?
Ne, klasickou narkózu ani klasické operace na Žilní klinice nedělají. Byla to speciální nitrožilní anestezie, kterou mně ještě před operací vysvětlila paní doktorka z anesteziologie. Ta se o mě starala i během operace a kontrolovala můj stav po operaci. Tedy žádné píchání do páteře, ani roura do plic.
Zvažovalo se, zda v mém případě použijí laser nebo radiofrekvenci. Nakonec se pan doktor podle stavu a vyšetření ultrazvukem rozhodl pro radiofrekvenci, která byla pro mě nejlepší. Na menší žíly použily také laser, ale k tomu by ti víc řekl pan doktor.

Zeptáme se ho.
A dělali ti jen jednu nohu, nebo obě?

Jenom jednu, levou. Na druhé to ještě není tak markantní a ani mě to tolik nebolí. Pan doktor říkal, že to zatím necháme, protože ještě nehrozí komplikace, tak uvidíme, až jak v létě na kontrole, že bychom se případně pobavili, co s tou druhou nohou. Ale jak říkám, tam to tak hrozné není, jen drobné žilky, kdežto na té levé už to bylo opravdu akutní.

Jak dlouho jsi na klinice ležela?
jTo je jednodenní klinika, takže ještě ten den mě pustili domů. Nastoupila jsem ráno v devět, na lačno a kolem půl jedenácté mě brali na sál. Důvodem této menší proluky byla ještě aplikace nízkomolekulárního heparinu do břicha, který se dává jako prevence proti trombóze a embolii. Kolem půl jedné jsem se pak vzbudila a zhruba za šest hodin už jsem byla s odvozem doma. Druhý den ráno jsem pak šla na převaz, kde mi dali taštičku s léky a mazáním k postupnému užívání.

Teď jsi už necelých 14 dní po zákroku, jak noha vypadá?
Po týdnu, když se ten obrovský obvaz sundal, tak hrála noha všemi barvami, které ale postupně mizí. Nejsou to hematomy, ale pouze tzv. sufuze probarvení. Teď nosím gumovou punčochu, kterou po čtrnácti dnech můžu nosit už jenom přes den a na noc sundávat. Také mě čekají čtyři rehabilitace. Už se celkem těším.

Jsi tedy ráda, že ses rozhodla pro tento zákrok?
Jsem. Neříkám, že to bylo úplně příjemné, ale jsem ráda, že se to řešilo, protože ta hrozba bércového vředu tady je, a to už není žádná legrace. Ráda bych vzkázala i ostatním ženám, které ještě váhají, na nic nečekejte, nebojte se a řešte to.  

Upozornil tě pan doktor i na to, že je možná recidiva?
Křečové žíly, které jsem měla, jsou vyřešeny, ale základní dispozice přetrvává. Takže je možné, že se mohou časem objevit někde jinde. Proto je třeba si to hlídat.

Jak?
Chodit pravidelně na kontroly. Nestát dlouho na jednom místě… a nekouřit (smích).

Tak ti přeji brzké uzdravení a pevnou vůli přestat kouřit :)
Děkuji.

www.zilniklinika.cz

  • S prim. MUDr. Otou Schützem z pražské Žilní kliniky v Mezibranské pro vás chystáme v tomto týdnu rozhovor.

foto: A.Stušková

 

 

Reklama