Přinášíme vám rozhovor s herečkou Jitkou Schneiderovou, finalistkou letošního ročníku StarDance, která si na nás udělala čas ve svém velmi nabitém programu, který čítá jen tanec, tanec a trochu toho natáčení a hraní v divadle. Jaké to je, být součástí nejsledovanější taneční soutěže u nás a kolik času zabere příprava na sobotní přenosy, se dozvíte právě teď.

Jitka Schneiderová

Jitko, vy máte tanec opravdu v krvi a od prvního kola je vidět, jak vám to jde přirozeně a vypadáte jako profesionální tanečnice. Zapracovaly zde geny, nebo je to hodně o té píli?
Rodiče jsou muzikální a tatínek hrál dokonce s bigbandem, takže to mám asi od přírody trošku dané. Samozřejmě to, co vidíte, je velká dřina – rozhodně to není „zadarmo“ a už vůbec nic přirozeného. Obzvlášť standardní tance, ale ani latinskoamerické jsem nikdy nedělala. Tělo se šroubuje do naprosto nepřirozených pohybů, takže je to všechno naučené. Profíci nás to učí postupně už od léta a vše si sedá postupně. Ta minuta a půl na sobotním přenosu je dílem okamžiku. Někdy se povede lépe a někdy hůře než při generálce.

Srovnala byste herectví a tanec – jak je to s trémou při těchto dvou disciplínách? A co naopak tanec a herectví spojuje?
Tanec je pro mě samozřejmě tisíckrát těžší, není to můj obor. Co mají obě věci společné je určitě prožitek. V herectví hrajete situace a nástrojem je slovo a v tanci je vaším nástrojem tělo a rytmus v něm. Marek by řekl, že tanec má být ve výsledku takový, že zapomenete na kroky a jednoduše vyjádříte charakter jednotlivého tance i v obličeji, kde to musíte zahrát. Ve tváři je potřeba dotvářet hodně a i když slyšíme, že je to třeba až moc, tak nám profesoři říkají, že vůbec ne, že je to správně a ještě můžeme přidat.

vyraz

Dá se říct, že se má ve výrazu přehrávat?
Ano, lehce určitě. Když si vezmete taneční závody, tak tam páry musí vždy zatančit pět tanců a každý z nich musí charakterizovat a hrát i obličejem. Jsou tím pádem částečně také herci, kteří ovšem nepoužívají slova, ale ten výraz.

Kolik tréninků denně máte?
Z kola na kolo, tím že již od čtvrtka začínají generálky, tak už musíme mít tanec na ten den hotový. Tudíž máte na trénování a naučení se nového tance jen 4 dny. Trénuje se už od neděle a denně je to tak zhruba 5 – 6 hodin. Někdy je to dvoufázové, že nejdříve 2 -3 hodiny a pak večer další dvě, protože vše se usazuje postupně, jak do mozku, tak do těla.

jitka trenink

Když si vzpomenete na začátek soutěže, dokázala jste tehdy odhadnout, které tři páry postoupí do finále?
Vůbec ne! Ale když se zamyslím tak jsem tam viděla Leoše, Leonu, Marušku i Marka Taclíka. Tím, že je to i zábavný pořad, tak tam obrovskou roli hraje sympatie k jednotlivému páru, osobitost toho člověka, co ty lidi baví a co z člověka nakonec vyleze. Tam vidím velký úkol profesionálních tanečníků, našich partnerů, nechat nám to naše, to čím jsme a nezabít to na úkor tance. V životě se rozhodně nemůžete naučit za dva měsíce tančit dobře – je to spíše o tom aby to ve výsledku bylo o nás.

Budete se nějakým způsobem věnovat tanci i po soutěži?
Asi spolu budeme ještě chvíli tančit i po soutěži, máme už nějaké nabídky, protože nás lidé chtějí vidět naživo. Takže v tomhle duchu se tomu věnovat budu, což znamená, že další tréninky mě ještě čekají i po soutěži, protože se tance musí oživit a zase do těla naskládat. Jsem za to velice ráda, protože mě to baví a dělá mi to moc dobře. Pořád mám pocit, že je teprve srpen a ne prosinec a Vánoce. Těch 5 měsíců je vlastně vytržených z vašeho života a jste jen v tomto projektu. Myslíte na něj, i když máte jiné pracovní závazky, jako divadlo, natáčení a Marek k tomu také nadále učí. Vše ostatní je takový mezistav, protože svojí duší jste stále u tance a u StarDance, je to opravdu výjimečný projekt.

jitka a marek

Takže vztahy mezi soutěžícími jsou vlastně velice blízké, když jste s nimi prakticky pořád?
Ano, je to takový tábor, který se někde sešel a hraje společně táborové hry.

Dokázala byste říct, který tanec vás bavil nejvíce a který naopak nejméně?
Nejméně určitě Salsa, což bylo překvapivé i pro nás. Já se na ní těšila, ale nakonec nebudu asi jediná pro koho to tak bylo. Jde o barový tanec a najednou jsem měla pocit, jako by se to sem ani nehodilo. Tím, že je to tanec, který nemá téměř žádná pravidla a tady by je trochu měl mít, tak jsem se do něj asi nejhůře dokázala vcítit. Co mě nejvíc bavilo, byl díl Michaela Jacksona, kde jsme myslím tančili cha-chu. Teď mě baví valčík a zjistila jsem, že vlastně i ta rumba. Rumba je těžká v tom, že se nesmí jít na první dobu a my máme vybranou hudbu, kde je vypíchnutá právě první doba, takže je to nadlidský výkon, nejít přirozeně na tu pobídku, ale stát a jít až na druhou. Je to takový držený tanec, který je předdržený na dobu, pak rychlost a zase zadržení. Ale je to krásný párový tanec, velice smyslný.  

Jedna otázka od naší čtenářky, kolik je tak odhadem stupňů na parketu při vašem tanci v přímém přenosu?  
45! Ty stupně samozřejmě odhaduji, ale určitě by se to dalo zjistit, ale takhle to cítím já. Je tady neskutečné teplo, protože je tu velký světelný park, podle mě největší, co u nějaké show v České republice je. Plus přijdou lidi a nemůže se větrat, jelikož by se to zvukově nedalo přenášet. Je to tady taková Kuba, Kostarika nebo třeba Bangkok. Než jsme si na to na začátku zvykli, házelo nás to do takového zmámeného stavu, že jsme se museli vždy před tancem hodně nabudit, abychom se soustředili. To, jak z nás leje, opravdu není jen z tance.

V tom vidím výhodu u krátkých šatů, které máte, že?
My ženy to máme dobré, ale kluci opravdu strašně trpí, když jsou standardy a oni musí mít fraky, které jsou stažené na těle a pod tím mají ještě košile a vesty.

A šaty jsou šité na míru?
Všechny jsou šité na míru. To je na tom to krásné a vrcholně holčičí záležitost, že se na vás speciálně šijí šaty a vymýšlí se i k typu každé holky.

jitka tanec 1

jitka tanec 2

Kolik zkoušek na šaty je za týden potřeba?
Jedna až dvě. Když se dělají nějaké speciální úpravy a složitější věci, tak se musí zkoušet dvakrát, aby si to sedlo. Jsou tam i určité technické parametry, které musí šaty splňovat, to si člověk ani neuvědomuje. Například nahé šaty mají neviditelné protitahy, kvůli zvedačkám se musejí dělat rozparky a šaty se nikdy nesmí vyrolovat až ke krku. Základem je takové body, na které jsou šaty a všechny jejich aplikace našité. Tím, že je to body, tak vše drží, kde má a nikdy se nestane, že by bylo vidět něco, co nemá. Pro mě je to také úplně nový svět, když to srovnám s divadelními kostýmy, anebo s šaty na různé společenské události, je to opravdu jiné. My máme štěstí na jedny z nejlepších šatů, šije je pro nás značka Heller, která je na profesionální úrovni u tohoto vrcholového sportu opravdovou jedničkou. Třeba když jsem šla na zkoušku šatů na standartní tanec a tak jsem se rozplývala, jak jsou krásné a dlouhé až na zem. Po chvíli mě holky zastavily, že mi to střihnou u kotníků. Tak si člověk říká, jaká je to škoda, ale samozřejmě se to musí, jinak by se v tom nedalo tančit. Má to své jasně dané zákonitosti.

A poslední otázka, je pro vás tanec lepší sport než jakýkoli jiný? Ptám se hlavně na formování postavy.
Já si myslím, že mi to tak úplně sedlo právě proto, že pro mě je tanec nejlepší sport, jaký jsem kdy si mohla v životě zažít. Jak k tomu mám hudbu a zároveň je tam to procítění a charakter, tak vlastně tělo posiluji, ani nevím jak, a mám z toho radost. Ono to na trénincích bolí, to se nenechte mýlit, já když odcházím, tak si Markovi stěžuji, jak mě bolí nohy a on mi vždy říká: „To se posilují, víš, jen buď ráda“. Je to pravda, já jsem ráda a navíc se fyzicky cítím strašně dobře a nepamatuji se, že bych se kdy tak dobře cítila.

jitka saty

Zdroj fotografií: Instagram Jitky Schneiderové a Facebook StarDance

Jitka všem našim čtenářkám posílá pozdravy a moc děkuje za zaslané hlasy. My ji za naši redakci popřáli co nejvíce štěstí a vy se můžete ještě těšit na rozhovor s další finalistkou, Marií Doležalovou.

Reklama