S Jitkou jsem se seznámila díky svému webu o aerobiku. Psal se konec devadesátých let a u nás byl internet doslova v plenkách. Jitka, jež se tehdy podepisovala Yitka, bydlela v Izraeli a kromě psaní svých stránek, rovněž o aerobiku, studovala web design.

Dnes je zpět v České republice a povídáme si o tom, co jí život v tak rozdílné kultuře dal (a vzal).

Jitko, pojďme čtenářkám nejdřív prozradit, jak tě napadlo sbalit kufry a odjet z poklidné Moravy do země, o které máme pocit, že má k poklidnému žití daleko?
Poprvé mi dal kontakt můj kamarád na kibutz (zemědělská osada, poznámka redakce), kde potřebovali pomocníky - dobrovolníky na léto. No a já chtěla odjet někam do tepla, nejlépe k moři, a neměla moc peněz. Tehdy byl Izrael velmi pohostinná země, kde jsem v pohodě jezdila stopem. Teď bych to nikomu nedoporučovala. Dopoledne jsem pracovala v kibutzu, v poušti, nedaleko Eilatu, kam jsem po odpoledních jezdívala k moři. Pak jsem asi dva týdny projížděla celý Izrael. Cítila jsem se tam jako doma, tak jsem si to další rok zopakovala a seznámila se se svým izraelským manželem. Rok jsme se navštěvovali a já se za ním přistěhovala, protože bydlení v cizině mi nikdy nedělalo problém.

Jitka Miškářová, Pilates

Vím, že jsi se tam také živila vedením cvičebních lekcí. Jak vypadal takový tvůj všední den?
Přes den jsem chodila pořád do nějaké školy, ze začátku na hebrejštinu, později grafický design a pak Stott pilates kurzy, a večer jezdila učit do okolních fitek a studií. Později jsem měla své skupiny a pronajímala si místnosti na cvičení, vozila v kufru overbally, taky mi přibylo dost administrativy a práce na počítači, a nakonec jsem si otevřela svoje vlastní Pilates studio se stroji pouze pro individuální lekce. Dříve jsem přes den a v noci seděla u počítače, a buď se zabývala grafickým designem, nebo psaním na svůj web o aerobiku. Z toho mě akorát bolela záda a bylo jasné, že nemůžu dělat dvě věci dobře, tak jsem se tak dlouho rozhodovala, až Pilates zvítězilo.

Hodně jsi tam ale také cestovala. Co na tebe nejvíce zapůsobilo?
Asi Jeruzalém. Ten miluji. Nikdy bych tam nechtěla bydlet, ale často jsem tam jezdila, chodila do starého města, nebo do muzeí, divadel. Má úžasnou atmosféru.

Jitka Miškářová, Izrael

U nás - jako národ - moc cizince v lásce nemáme, často se na ně díváme skrz prsty. Setkala ses někdy s něčím podobným při svém pohybu tam? Jak tě přijaly třeba tvé klientky na lekcích? Kolegyně z oboru?
Izrael je plný cizinců, vždyť každý Žid pochází odněkud a díky imigračnímu programu (návratů Židů do země) je v zemi velmi pozitivní přístup k jakémukoliv akcentu. Pletli si mě se Švédkou, a když jsem řekla, že jsem z Česka, tak jsem měla veliký respekt díky české pomoci zbraní během arabsko-izraelské války nebo českého pro-Izrael postoje. Co se týká kolegů a klientů, tak jsem si připadala skoro jako Izraelka, asi mě tak i brali, jako jednu z nich, hodně lidí mi nabízelo různou pomoc. Třeba první roky jsem učila v angličtině, a protože o lekce měly zájem i ženy, co anglicky neuměly, tak mi psaly slovíčka a já je pomalu začala začleňovat do lekcí, nebo mi opravovaly gramatiku, hodně jsme se nasmály, hlavně proto, že u Pilates se pořád mluví a vysvětluje.

Jitka Miškářová, Izrael

Mohu se zeptat, proč ses vlastně vrátila?
Chtěla jsem v Brně studovat fyzioterapii, na kterou jsem se přihlásila, netroufala jsem si studovat v hebrejštině, mezitím byl obor zrušen, ale pár měsíců jsem tu zůstala, zorganizovala první Stott pilates kurz, mezitím se rozešla s manželem a v momentě, když jsem byla nachystaná se vrátit do Izraele žít sama, potkala jsem tady svého nového manžela. Nebýt jeho, tak jsem i dnes určitě v Izraeli, byla jsem tam už zajetá a spokojená. Ale je fakt, že jsem si občas pohrávala s otázkou, jaké by to bylo žít v Česku, protože většinu svého dospělého života jsem byla v cizině.

V Brně máš své studio zaměřen na Pilates. Jaké jsou hlavní rozdíly v podnikání ve fitness branži tady a tam?
V Izraeli je lepší ekonomická situace, lidi si rádi zaplatí za individuální lekci, v Česku mám pocit, že pokud je nic nebolí, za kvalitu se jim nechce platit, méně se o sebe starají. V Izraeli chodí cvičit nejméně dvakrát týdně, v Brně mám hodně klientů, co chodí jen jednou. Jiné jsou i časy. V Izraeli jsem měla nejvíc narváno v 8 a v 9 večer, kdy přijdou matky po tom, co uloží děti do postele, tady učím nejpozději v 18.30 hodin. Jednodušší mi připadla i administrativa a účetnictví. V Česku to nechápu. Třeba i v Austrálii, kde jsem také nějaký čas byla, jsem si účetnictví vedla a odváděla sama bez pomoci, teď musím mít svou účetní. Taky Izraelci jsou dost samostatní. Není třeba na ně takový spoleh jako například na české lektorky, které berou svou práci víc zodpovědně, přestože je to pro ně většinou jen přivýdělek. Ale Izraelka si zase lépe poradí s místností, pokud jí selže audio systém, s lidmi apod. Mladé Češky se většinou hroutí a vyžadují pomoc, když něco není perfektní.

Jitka Miškářová, Izrael

Kdybys měla porovnat mentalitu lidí, což je samozřejmě vždy trochu zavádějící, co tě napadne jako první? Jaké jsou rozdíly mezi námi a obyvateli Izraele?
První věc je určitě otevřenost, bezprostřednost. Izraelec prostě řekne, co si myslí. Zatímco Čech na konci aerobikové hodiny povinně zatleská a pak v šatně pomlouvá instruktora (toho jsem byla bohužel svědkem). Izraelec klidně po lekci přijde a řekne, že se mu to dnes nelíbilo, nebo že to nepochopil. Ze začátku jsem to považovala za drzost, pak mi to vyloženě vyhovovalo. A teď mi to v Česku dost chybí. Ale já mám naštěstí úžasné klienty a myslím, že jsme navzájem k sobě otevření dost, s většinou mám se všemi kamarádský vztahy.

Obecně Izraelci se umí velmi dobře bavit bez alkoholu a jsou přizpůsobiví změnám. Velmi rychle vstoupil v platnost zákaz kouření v restauracích. Rádi přijímají nápady z Evropy a z Ameriky, jsou velmi pokrokoví. Izraelci velmi drží při sobě. Chodí si na svatby, pohřby ve velkém. Často se navštěvují bez pozvání a spontánně, i když to mě ze začátku popuzovalo (smích). Jsou velmi hrdí na svou zemi a mají obrovský respekt k ochraně své země.

No vidím, že vše má své výhody i nevýhody (smích). Na závěr by čtenářky Žena-in.cz určitě potěšil nějaký tamější a také tvůj oblíbený recept.
Určitě chumus. Dělávala jsem si svůj domácí bez chemie. Už nevím gramáže, ale povařit cizrnu s kmínem, poté přidat do mixéru petržel, citron, sůl, česnek, sezamovou pastu a podle potřeby ředit vodou z cizrny. Plus olivový olej. Je to dobré a zdravé.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří.

Kontakt: www.pilatespoint.cz

Přečtěte si také:

Reklama