Reklama

Hubnutí se často točí kolem jedné otázky: jíst sacharidy neboli cukry, či ne?

K ní se samozřejmě  váže řada dalších otázek a teorií. Nejíst je vůbec, nebo jen občas? Jen dopoledne, nebo raději jen jednou týdně? Je horší občas čokoláda, nebo trvale vysoký přísun sacharidů v podobě příloh?

Nedávno tu v jedné diskusi padla domněnka, že když už, je lepší kousek nějaké té sladkosti sníst třeba před obědem než po něm. V čem že spočívá ten fígl, na který před časem narazila čtenářka Ťapina?

Vychází z toho, že sacharidy si lze představit jako energii k okamžitému použití, cukry nemohou dlouho cirkulovat v krvi ani se v těle nikde neskladují. Pak je třeba vzít v potaz dvě možnosti toho, jak tělo zachází s energií přijatou v podobě potravin: buď ji okamžitě potřebuje a spálí ji, anebo si ji uloží na horší časy v podobě tuků. Ty se přitom odbourávají už dost bídně, zvlášť když tělu průběžně suneme potraviny, a zejména sacharidy, z nichž získat energii je tak snadné. Dáno dohromady, závěr je tento - sladké by se mělo jíst tehdy, když není zrovna nic jiného na trávení, aby se přijaté cukry spálily hned.
Naopak, sacharidy snědené po vydatném obědě se plynule mění na tuky, protože tělu před obědem chyběla energie a nemohlo čekat, jestli náhodou nepřijde sacharidový zákusek a logicky si začalo  vyrábět energii z toho oběda. V takovém okamžiku je zřejmé, že tělo momentálně přijaté sacharidy pálit nebude.

Co na to odborník? "Bohužel, tak jednoduché to není. I kdyby tělo využilo energii cukrů požitých před obědem bezprostředně (jako že tomu tak je asi jen částečně), nespotřebuje stejné množství energie, dodané v obědě. A to neuvažuji takové finesy, jako že přeměna cukrů na tuky něco energeticky stojí, což se doporučovaným postupem obejde," vysvětluje internista a obezitolog Petr Sucharda. Nicméně, i tohle podle něj může být velmi individuální.

Podle něj by bylo jistě užitečné, kdyby se lidé jakýmsi předkrmem v podobě sladkosti, kterou by si dali netradičně před jídlem, zasytili, aby pak jedli méně. Ale není příliš přesvědčen o tom, že to funguje. "Čím dál více si myslím, že je potřeba mluvit o jídlech vhodných a nevhodných než zdravých a nezdravých, prospěšných a škodlivých," uzavřel lékař svou úvahu.

Místo závěru: většina hubnoucích jistě ví, co to sacharidy vlastně jsou, proto jen stručné zopakování: kromě jasných sladkostí, jako je třeba zmrzlina nebo čokoláda, sem patří všechny přílohy (rýře, brambory, těstoviny...) a pečivo, přičemž v tomto případě je jedno, zda je světlé nebo tmavé, a spousta cukru je také v zelenině a zejména v ovoci.

Mimochodem, už jste se někdy setkali s pojmem "uhlovodany"? Pokud ano a byli jste z něj zmateni, vězte, že nemáte proč - jde totiž o staré označení sacharidů, které se dodnes často vloudí například do článků o dietách přeložených z angličtiny, stejně jako označení karbohydráty s totožným významem.