Reklama

Před pár dny do vedlejšího městečka přijela pouť k velké radosti především dětí. Všelijaké barevné atrakce slibující vzrušení a dobrodružství. Dodnes vzpomínám na dobu, když jsem byla malé dítě, jak do vesničky, kde jsme trávili léto, dorazil řetízkový kolotoč a střelnice. Byla to malinká víska, tak i pouť byla velice skromná.

Ovšem pro nás tehdy malé děti to byl neskutečný zážitek. Ve střelnici bylo tolik krásných a blýskavých věcí a růže z papíru - to byl skutečný poklad. :-) Pořizovací cena takového květu byla zřejmě mizivá, ale radost z ní nedozírná. 

Dodnes mám atmosféru kolotočů a vše, co s tím souvisí, moc ráda, je to jiný svět, svět jakoby sám pro sebe, kde platí jiná pravidla a člověk se může jen a jen bavit. Sice již dávno na kolotočích nejezdím, ale fascinují mě dodnes, i proto mě nepřekvapilo, když  pán obsluhující jeden takový moc pěkný kouzelný stroj, zval návštěvníky pouti se slovy: „Pojďte s námi zažít pravé Eldorado…“ Tento název známe asi všichni, a nejednou jsme jej určitě i použili v souvislosti s něčím nad míru příjemným, radostným, veselým…

Parime

Zdroj fotografií: www.wikipedia.org

Tak tedy Eldorado (ze španělského zlatý nebo pozlacený). Podle wikipedie to byla původní přezdívka bájného jihoamerického panovníka. Později se tak začalo přezdívat jeho městu u, prý smyšleného, jezera Parime. Podle různých starých legend tam ze sebe tamní indiánští náčelníci omývali zlatý prach, jímž byli rituálně posypáváni. Dávná pověst vzbuzovala, zejména v Evropě, zájem po celé 16. a 17. století a v té době se jej mnoho cestovatelů a dobrodruhů pokusilo najít. Španělský dobyvatel a hledač pokladů Francisco Orellana prohlašoval, že bezpečně ví, kde leží, a to mezi Orinokem a Amazonkou, se svým bratrem podnikli velkou výpravu - hledání bájného Eldorada, aby svá smělá tvrzení potvrdili. Jejich posádka však čelila neskutečným existenčním potížím, avšak Eldorado nenalezli. Jejich strastiplná cesta ale i tak byla korunována úspěchy v oblastech cestovatelských a zeměpisných.

Mnoho dalších nadšenců se pokoušelo při svém hledání ztracené město nalézt, ale neuspěl nikdo, a pokud uspěl, zachoval jeho posvátné tajemství a nikdy nic neprozradil. V 18. až 19. století nadšení pro hledání tajuplného města výrazně polevilo a v jeho existenci věřilo dál už jen pár jedinců… Eldorado je tudíž dodnes opředené mnoha otazníky. Existovalo či existuje? Našel ho někdo, či nikoliv? Nevíme. Jako významný pojem však zůstává dál…

Já sama si myslím, že Eldorado skutečně existovalo a možná stále existuje v nějaké skryté formě, tak jak o tom zpíval Waldemar Matuška v jedné ze svých úžasných písní, zvlášť v té poslední sloce.

…Protože my už dávno víme,

že nad zlato a bohatství 

je moudrost a uvážlivý čin,

že Eldorado není kdesi v dálce,

ale  docela blízko

v našich srdcích, v našem myšlení.

A že jeho pravé jméno

je svoboda, pravda a porozumění.

Nosíme jej v sobě a ptát se na něj

je naše přirozená povinnost…

Mohlo by vás také bavit: