Těšení se na vytoužené miminko někdy vystřídá zklamání. Maminky si totiž nezřídka vysní, jak jim budou jejich partneři v péči o potomka po ruce, ale realita bývá jiná. Jiřina (29) je ve stejné situaci. Má pocit, že je na všechno sama, a tak u nich hádka střídá hádku.

„Když budu upřímná, jsem z Milanova chování děsně naštvaná. Dítě jsme chtěli oba a on sliboval, jak mi bude pomáhat. Jenže teď? Mám pocit, že by nejraději zůstával v práci. A jak má chvilku, hned běží za kamarády na fotbal. Jenže ono by nebylo nic moc platné, ani kdyby tu zůstal. Vůbec se totiž k malému nemá. Občas si ho sice pochová, ale jakmile začne Davídek řvát, hned mi ho vrazí zpátky do náručí. Marně mu vysvětluji, že si na něj taky musí zvyknout,“ líčí maminka tříměsíčního chlapečka své trápení. Vadí jí i to, že svému muži musí o všechno říkat.

ignorant

„Stává se úplně běžně, že Davídkovi třeba vypadne dudlík a on začne plakat. Jenže s Milanem to nic neudělá! V klidu si dál čte časopis a nehne ani brvou. Musím na něj z kuchyně zavolat, jestli by se na něj nešel podívat a utišil ho. Většinou se s nechutí zvedne a jen otráveně odpoví, že on stejně nepozná, co malý chce. A já snad ano? Taky většinou nevím, proč pláče. A tak zkouším všechno možné. Vrátit dudlík, kouknout, jestli nemá mokrou plenku, pohoupat ho… to všechno by ale zvládl sám, kdyby chtěl! A říkám mu to pořád. Jenže já mám celkově pocit, že je z mimča zklamaný, představoval si to možná jinak. Jak jinak si vysvětlit, že byl natěšený a teď tohle?“ ptá se Jiřina.

Co na to odborník?

Na názor jsme se zeptali psycholožky a terapeutky Mileny Novákové z milaterapie.cz.

milenaPokud má žena pocit, že je muž zklamaný nebo cokoli jiného, dává smysl se ho zeptat, mluvit s ním o tom a zjistit, jak to skutečně vidí, jak se cítí a podobně. Jiřinin pocit totiž může reflektovat zcela jinou životní zkušenost, než má její muž a může být tak trochu zavádějící.

Pokud muž skutečně zklamání pociťuje, pak stojí za to položit si otázku, jaká byla jeho očekávání. Nerealistická očekávání jsou totiž častou příčinou pocitu zklamání. Řekla bych, že v dnešní době už je celkem norma, že se muži podílejí na péči i o velmi malé dítě. A mají radost i z takového kontaktu, kterého je novorozenec schopný.

Nicméně někteří muži mohou být stále ještě ovlivněni stereotypem, že péče o miminko je ženská záležitost, že muž pro něco takového není vybaven. Jistě, může to být i tak, že muž nemá prostě k pečování blízko a malého dítěte se spíš bojí, třeba aby mu neublížil. Stejně jako některé ženy na to prostě „nemají buňky“. Za partnerovým přístupem však může být i něco zcela jiného. Například zklamání z nového nastavení ve vztahu, z nedostatku pozornosti pro sebe a tak dále.

Čtěte také:

Reklama