Bulvár

Jiří Strádal: Jsem kříženec líného workoholika s pracovitým kavárenským povalečem

Jiří Strádal je mimořádně všestranný, schopný, vtipný, leč velmi skromný člověk. Podle mě by stálo za to nejen jeho hru, ale i romány přece jen nabídnout ke dramatickému ztvárnění a také bych ráda, aby byl Jiří slavný, i když si to sám představit nedovede - třeba zrovna právě proto! Uvidíme, možná čas ukáže… Přečtěte si náš rozhovor.

jiri

Autorka rozhovoru a Jiří v 90. letech minulého století ve Výzkumném ústavu odborného školství (VÚOŠ)

Čím se zabýváš, kromě toho, že píšeš knížky?
Nějak se musím živit. Pracuji hlavně pro instituce a firmy zabývající se vzděláváním, kariérovým poradenstvím, kvalifikačními systémy. A taky pro firmy, které pro ně tvoří informační systémy, e-learningové programy a další podporu.

Jak by jsi sám sebe charakterizoval?
Nějakou lehčí otázku tam nemáš? Napadá mě kříženec workoholika s kavárenským povalečem. Respektive nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem. To abych udělal pojmový zmatek v hlavách příznivců pana prezidenta.

Prozradíš čtenářkám něco ze svého soukromí?
Nic pikantního se tam nenajde. Přes třicet let stejná manželka, v tom posledním roce dvě vnoučata a třetí se chystá vstoupit na tento svět. Dva pejsci - fenka irského vlkodava a její 15x lehčí kámoška z plemena boloňského psíka. Jejich nejoblíbenější hrou je, že ta velká otevře tlamu a malá do ní leze. Takže občas jsem venku k vidění v roli pyšného dědy, jindy v roli pyšného pejskaře. A občas samozřejmě v již zmíněné roli kavárenského povaleče. Ten snad pyšný není.

jiri2

jiri3

jiri4

Těsně po revoluci jsi napsal zajímavou divadelní hru, která se celá odehrává ve výtahu, a dokonce jsme ji my dva spolu s dalšími kolegy z VÚOŠ pod vedením herce pražské Ypsilonky, dávno zesnulého Pavla Havránka, nastudovali. Jak na tu dobu vzpomínáš dnes, po uplynutí čtvrtstoletí?
Jako na úžasný happening. Považuji za velký dar, kterého se mi dostalo, že jsem mohl tuto dobu prožít. Mimo jiné i proto, že aspoň po nějakou chvíli jsem mohl s obdivem a úctou vzhlížet k představitelům své země. A s tou hrou jsme se tenkrát krásně vyblbli.

Hra glosovala tehdejší poměry ve školství, dnes by ji v původní podobně mladí lidé nepochopili. Ale před rokem jsi ji zaktualizoval, takže by se dala snadno uvést na jeviště. Pokusil ses ji nabídnout nějakému divadlu?
No, přiznám se, že ne. Zatím je to šuplíkovka. Mám pocit, že je dost krátká...

Rád poznáváš blízké i exotické země, navštívil jsi například Keňu, Nový Zéland, Venezuelu, Thajsko a napsal jsi několik zajímavě pojatých cestopisů. Což takhle vydat je také?
Já to psal hlavně pro sebe. Aby, až jednou přijde Alzheimer, jsem se ještě mohl těmi zážitky trochu pokochat, když v hlavě už nebudou. Ale popravdě řečeno nemyslím, že ty zážitky jsou až tak bohaté, že by zajímaly ještě někoho jiného kromě mě, případně těch, kteří tam byli se mnou. Občas se zabývám myšlenkou napsat knížku povídek o různých lapáliích, které nakonec v sobě mají cosi objevného. S tím, že některé z nich by se týkaly lapálií na cestách. Ale to je zatím jen takový vzdálený vesmír.

masaj

V masajské vesnici

zeland

V novozélandské džungli

sahara

Na Sahaře

Děj všech Tvých knížek probíhá velmi dramaticky a k tomu často v několika zemích současně, proto mě vždycky napadne, že by díky barvitým exteriérům a svižně probíhajícím dialogům byly skvělým podkladem pro scénář. Zkoušel jsi nabídnout některou z nich k zfilmování?
Nezkoušel. Nevím, jestli právě to, že se příběhy odehrávají vždy v několika zemích, by pro natáčení neznamenalo komplikace. Na druhou stranu by se herci i celý štáb podívali do spousty krásných míst. Tak mě napadá, že pokud by takové filmy začaly frčet, mohlo by to vyvolat poptávku po novém typu cestovní kanceláře. Hollywood Tour.

Kritici Ti vytýkají nedostatečnou propracovanost psychologie postav, zejména ženských. Souhlasím. Ale tohle by se dalo naopak využít ve prospěch filmového zpracování. Tvoje romány evokují scénáře. Tam je na režisérovi, herci a nakonec i  na divákovi, jak postavu pojme, vnímá a přijme.
Děkuji za útěchu. Je zřejmé, že cestu do ženské duše pořád ještě nemám nastudovanou. Taky je pravda, že na hlubší propracování postav mi asi chybí trpělivost. Mám potřebu to pořád hnát dopředu.

Ano, coby Tvoje bývalá sekretářka vím, že pracuješ v obdivuhodně rychlém rytmu a spousta spisovatelů by Ti mohla závidět tempo a lehkost, se kterou píšeš. Dokážeš vymyslet skvělé detektivní zápletky, jak to děláš?
Tvé pochvaly se hezky poslouchají, díky. Ty zápletky se musí nějak vyšpekulovat. Chce to nejdřív vymyslet pointu, nápad, týkající se zločinu, jeho skrytí a jeho odhalení. Raději dvě či tři takové pointy. A pak se musí sestavit vlastně dva příběhy. První, který čtenář nezná, je to především příběh pachatele. A druhý, který je čtenáři předkládán a jehož hrdinové se snaží právě ten první příběh identifikovat. Oba musím aspoň rámcově dopředu vymyslet, aby všechno důležité do sebe zapadalo. A na konci je potřeba zinscenovat finále, kde se oba příběhy spojí. Takhle nějak to dělám, možná ale existují i jiné postupy.

Stejný vypravěč, průvodce a amatérský detektiv, který na konci vždy vyluští složitou psychologicko-kriminální zápletku, vystupuje ve všech knížkách. Co má s Tebou společného a co ne?
Asi ledacos. Aspoň někteří mí přátelé si to myslí a oni to určitě umí posoudit líp než já. Ono to samozřejmě pomáhá, když si člověk nemusí hlavní postavu složitě vymýšlet a může pro ni použít své zážitky, názory, postoje, vzorce chování...

A co ostatní postavy? Má každá z nich nějakou svou „živou předlohu“? Pokud ano, posloužila jsem Ti někdy v psaní takto i já sama?
Je mi z nějakého důvodu žinantní použít pro příslušnou postavu konkrétního mně známého člověka ve smyslu 1:1. Možná je to moje zbabělost, obava, že se pak dotyčný na mě bude zlobit. Třeba kdyby se z něj vyklubal vrah. Nebo nějaký trouba. Nebo prostě někdo, kdo se mu nebude zamlouvat. Ostatně i to je možná důvod, proč někteří autoři na začátku svých románů uvádí, že případná podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná. Ale je jasné, že lidé, které znám, které jsem měl možnost poznat, jsou mi velikou inspirací pro postavy. Ovšem tvoří mix z oněch inspirací a navíc se musí přizpůsobit potřebám právě těch dvou zmíněných příběhů. 

No, tak pro kterou postavu jsem Ti posloužila já, jsem se nedozvěděla..., ale nevadí, jdeme dál. Když si vybavím Bludiště, okamžitě mi naskočí snad nejdramatičtější scéna odehrávající se po zřícení malého letadla na stolové hoře ve Venezuele. Já tam letěla taky a jímá mě při té představě hrůza. Tohle jsi opravdu zažil?
Proboha ne! Ale mezi stolovými horami jsem měl to štěstí v Cessně letět. Bylo to nádherné. A proběhlo to bez havárie. Nicméně asi týden po mém návratu domů tam jiná Cessna ztroskotala. Neskončila ale na stolové hoře, nýbrž dole v deštném pralese. Tak nevím, co je lepší. Ale ti lidi to přežili, pilot přistání na stromech nějak zvládl.

Mohl by jsi charakterizovat čtenáře, pro které je Bludiště určeno?  
Nemyslím, že by jejich okruh byl ostře ohraničený. Nicméně Bludiště je svým stylem i typem příběhu dost podobné Ďáblům na zemi i Zprávě pro Afroditu. A na ně jsem měl určitě víc ohlasů od ženské části čtenářské obce. A co mě potěšilo, šlo to průřezově všemi generacemi.

Kdyby sis mohl vybrat, čím by ses v životě živil, dělal bys to, co děláš, a měl psaní jako hobby, nebo bys byl raději spisovatelem, scénáristou...? Samozřejmě v případě, že by Tě to slušně uživilo.
No, kdyby u mě nakladatelé stáli ve frontě a předháněli se v tučných honorářích, pak by mi nejspíš bylo příjemné mít psaní jako hlavní zaměstnání. Ale protože tak tomu není, píšu pro peníze texty jiné...

A ještě: Proč vlastně píšeš a vydáváš knihy - chtěl bys být slavný?
Já byl vždycky grafoman. Začalo to na střední škole, kde jsme s několika spolužáky napsali horor odehrávající se při poradě pedagogického sboru naší školy, vlastně parodii na horor. Pak jsme odmaturovali a namnožené verze ještě několik let kolovaly v dalších ročnících. Na vysoké to pokračovalo, většinou různými parodiemi, které ovšem byly srozumitelné jen určitému okruhu lidí. A tak dále… Jestli bych chtěl být slavný? Rozhodně mi to nehrozí. Asi většině lidí by lichotilo jím být, mě nevyjímaje, nicméně důvod pro psaní to u mě není a myslím, že skoro u žádného autora. Psaní mě prostě baví. A pokud je to psaní nějakého příběhu, je to i jisté dobrodružství. Člověk sice má základní kostru předem načrtnutou, jenže ony ty postavy občas obživnou a někdy se i vymknou. To je pak docela adrenalin, řádky v textu jedou skoro samy. Podle toho pak taky vypadají, ze slohu sotva tři mínus. Čili musí přijít druhé kolo úprav, a to už je nezábavné.  

   
25.11.2014 - Rozhovory - autor: Anai

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Dudlajlama [*]

    peetrax — #7Sml22Sml67 Ech, modelky, kdo by pred sto lety tusil, ze se z nich stane tak protezovana kategorie.

    superkarma: 0 25.11.2014, 21:32:30
  2. avatar
    [7] peetrax [*]

    Moc hezký rozhovor, pán je pro mě přínosnější a lepší, než kdejaká "modelka"!

    1. na komentář reaguje Dudlajlama — #8
    superkarma: 0 25.11.2014, 17:51:25
  3. [6] Anai [*]

    knihovna — #4 Přesně tak! To víš, že už před léty jsem to Machymu dala přečíst, ale přesně jsi ho odhadla!

    Jedinou hru, kterou nenapsal, Rakvičky, neměl vůbec rád, ale byla skvělá a hrála se dlouho!

    Ta fotka je stará asi 25 let, nejméně!!! Nevíme přesně, ale 40 mi nebylo... ale díky!

    superkarma: 0 25.11.2014, 14:10:57
  4. [5] prototype [*]

    Zajímavý článek, zajímavý pán.Sml16

    superkarma: 0 25.11.2014, 12:44:19
  5. [4] knihovna [*]

    Anai děkuji za rozhovor se zajímavým pánem. Opět Ti to sluší. Z fota a povídání září polistopadová nadšenecká atmosféra. Co takhle scénáře nabídnout divadlu Kámen. Ale ty mají svou osobnost, co?

    1. na komentář reaguje Anai — #6
    superkarma: 0 25.11.2014, 09:44:46
  6. avatar
    [3] Léthé [*]

    Sympaťák to jeSml67.Navíc koukám i kidrharantům se umí věnovat, takového kavárenského povaleče bych chtělaSml30.

    superkarma: 0 25.11.2014, 09:18:18
  7. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Sympatak a zvireci clovek, cili ma krevni skupinaSml16Sml67

    superkarma: 0 25.11.2014, 06:58:45
  8. avatar
    [1] gerda [*]

    O tomto pánovi zhola nic nevím, tak jsem ráda, že jsi mi rozšířila obzory a za povídání děkuju.Sml16

    superkarma: 0 25.11.2014, 06:10:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme