Jiří Babica (47) je kuchař, nyní známý především díky své kuchařské show Babicovy dobroty na Nově. Vyučil se v hotelech Palace a Ambassador. Poté pracoval devět let v hotelu Alcron. Roku 1989 odjel do Kolína nad Rýnem, kde měl šanci vařit ve vyhlášené restauraci. Rád cestuje a nově získané poznatky z cest uplatňuje ve svých receptech. Jaký má pohled nejen na kuchařský svět? Posuďte sami...

 

V čem si myslíte, že jsou jako profesionálové lepší kuchaři muži než ženy?

Nemyslím si, že by byli muži lepší než ženy. Spíš bych řekl, že každá normální ženská umí vařit líp než normální chlap. Pravda ale je, že málokdo zvládne ten stres, který naplňuje profesionální kuchyni. Třeba když přijde sto objednávek najednou, musí být všichni v pozoru a šlape to jako na vojně. Je to těžká práce, kterou obvykle zvládají líp muži než ženy.  

 

Setkal jste se někdy s tím, že by kuchař nebo číšník nějakému protivnému zákazníkovi do jídla plivl?

To absolutně nenávidím, a ani jsem se s tím nesetkal.

 

Já měla tedy spíše na mysli číšníky...

No tak s těmi se musí už ze zásady vycházet dobře.

 

Kdy jste se rozhodl, že z vás bude kuchař?

Vždycky jsem tíhnul ke gastronomii a rozhodoval jsem se mezi číšníkem a kuchařem. Je to obor, ve kterém bude práce vždycky. Kamarádům to ale nedoporučuju. Pracuje se soboty, neděle a není čas na rodinný život. 

 

Hodně jste cestoval, kterou kuchyni máte nejraději?

Ze všeho nejradši mám asijskou, hlavně thajskou nebo japonskou. Moc dobré je ještě Španělsko a Itálie a taky polská kuchyně, kde se vaří hodně se zeleninou.

 

 

Pracoval jste někdy déle v cizině?

Patnáct let jsem žil a dělal v Kolíně nad Rýnem, pak jsem pracoval asi deset dní v Austrálii nebo v Indonésii. Vždy jsem se někam nachomýtl, abych se přiučil.

 

Uplatňujete někde tyto znalosti exotických jídel, třeba na nedělní oběd?

Nejvíc si užiju, když je doma nějaká sláva a přijde rodina. Nedělám jeden druh jídla, ale třeba deset. Ono to i vezme míň času udělat od každého jídla tak tři, čtyři porce než jich stejných uvařit deset. Zavřu se tak na čtyři hodiny v kuchyni a navařím pořádný bufet.

 

Pracujete momentálně někde jako kuchař?

Teď nevařím, prodávám lyže, protože hrozně rád lyžuju. Kuchaře jsem dělal 28 let, tak jsem si dal pauzu.  

 

Stal se vám nějaký průšvih během vašeho pobytu v Německu?

Hned první den, jak jsem nastoupil. Vyhrál jsem konkurz a přitom ještě neuměl pořádně německy. Vstal jsem hned brzo ráno, abych si všechno navařil. Když už bylo pomalu všechno nachystané, začalo se kouřit z friťáku. Tak jsem nadzvedl pokličku, ono to baflo a začalo hořet. Začal jsem řvát „Feuer!”, přiběhla managerka s hasicím přístrojem a všechno mi to postříkala. Zavřeli to asi na tři dny. Takže mi pak říkali palič.

Nebo jsme dělali v Düsseldorfu takovou akci pro pět tisíc lidí a vezli jsme tam jídlo kamionama. Všechno jsme to přišpendlili, aby to po cestě drželo. Přišpendlili jsme to blbě. Přijeli jsme na místo, otevřeli dveře a puding plaval v nudlích, krabi se v tom plácali… Za tři hodiny jsme to museli dát do původního stavu.  

 

 

Jak jste se dostal k pořadu na Nově?

Nova měla zájem o cookingshow, můj producent se to dozvěděl, a tak jsme natočili pilota. No a vybrali si naši linii. Přišli jsme s koncepcí vařit pro normální lidi, místo abych dělal frajera, že jsem vynikající kuchař, protože umím kraby. Lidi přijdou unavení z práce a chtějí se najíst a připravit si jednoduché jídlo za deset minut. A ono to jde. Chci lidem ukázat, že jde vařit rychle, chutně, zajímavě a v pohodě. To je hrozně důležité – přistupovat k vaření s dobrou náladou a v klídku. Spousta ženskejch je věčně ve stresu, jak furt krmí celou rodinu, a těm chci právě ukázat, že všechno se dá dělat rychleji a jednodušeji, než si myslí.

 

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Nejradši mám smažený řízek, to bych mohl pořád. Nejlepší je z panenky, ale když není panenka, tak si udělám i krkovičku. Nebo smažené dršťky a pak ještě plněné papriky.

 

A je nějaké jídlo, které nesnášíte?

Nesnáším lékořici. Jsou také jídla, která jsem nenáviděl, protože je někdo neuměl připravit, ale teď mi chutnají. Jazykový buňky se mění.

 

Doma vaříte hlavně vy, nebo pustíte k plotně i ženu?

Střídáme se, ale já vařím spíš míň.

 

Myslíte, že láska prochází žaludkem?

Nevím. U mě je to tak, že když se najím, tak jdu spát, a pak se mnou nic není.

 

Jaké jídlo si myslíte, že je největší afrodiziakum?

Veškeré jídlo spojené s česnekem. Ideální je, když si ten česnek vezmou oba... Dobrý na to je i artyčok.

 

 

Blíží se Vánoce, pečete cukroví?

Tak toho se naprosto zříkám. Od toho mám manželku, matku a ostatní ženy v přízni.

 

A štědrovečerní večeři připravujete sám?

To jo, co se týče kapra, salátu a polívky, tak to dělám já. Erika se stará o stromeček a já se vyřádím v kuchyni. Mám na to i takové speciální elektrické pánve. Pak ještě udělám chlebíčky, třeba čtyřicet chlebíčků. A k tomu toho kapra a ještě řízky a salátu zbude pět kilo… Ale já to pak jím pořád dokola o pořád mi to chutná. Kdyby k nám přišlo na Vánoce o deset lidí navíc, všichni by se najedli.

 

A co dáváte do salátu?

Hodně celeru, pak mrkev, petržel, brambory, vajíčko, cibuli, okurky - ty jsou hodně důležité, radši kupte ty nejlepší - a majonézu.  

 

Kdybyste pozval ženu na večeři, uvařil byste ji sám, nebo zašel do nějaké restaurace? 

Vzal bych ji do restaurace. Je hezké nechat se obsluhovat a cítit se dobře.

 

Máte nějaký tip na rychlý a dobrý dezert? 

Tak třeba: lesní ovoce - může být i mražené - nasypeme do kastrůlku a zalijeme červeným vínem. Přidáme cukr a necháme to lehce převařit. Připravíme si trochu solamylu s vodou a nalijeme dovnitř, ten to stáhne. Necháme to vystydnout a servírujeme se zmrzlinou, šlehačku a nakonec to přelijeme vanilkovou omáčkou. Tu uděláme tak, že uvaříme hodně řídký puding. Nebo pečená jablka. Naplníme je rozinkama, tyčinkou skořice a marcipánem. Trochu je pokapeme máslem a dáme do trouby. Jakmile popraskají, vytáhneme je a zalijeme vanilkovou omáčkou.

 

A nějaký rychlý tip na dobré jídlo?

Rýžové placky naložíme do oleje a vody a ony nabobtnají. Uvaříme vývar a najkrájíme na kousky kuřecí a zeleninu. To si pak každý nahází do svého kotlíku s vývarem a pak uvařené si to zamotá do té placky, dá se do toho máta a namáčí se to do sójovky s česnekem a je to úplně úžasné.

 

Co byste popřál našim čtenářkám?

Aby se v kuchyni nebály experimentovat, aby vařily sebevědomě a s chutí. A to platí pro všechno, do čeho se v životě pustí.

Reklama