Bulvár

Jiné odpoledne může změnit celý život

           

 

Dnes vám chci představit kousek ze světa jednoho malého kluka. Jmenuje se Pavel, je mu 10 let. Po škole se jako spousta jiných dětí věnuje svým zájmům. Mimo jiné každý týden pracuje v keramické dílně akademické malířky Vlasty Faktorové v Domě dětí a mládeže Ulita. Od přání pracovat s hlínou k realizaci u modelářského stolu však vedla dlouhá cesta. Tenhle kluk je totiž autista.

 

Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.

 

O Pavlově diagnóze maminka říká: „Do 3 let se vyvíjel normálně, pak jsme se dozvěděli diagnózu autismus spojenou s mentálním postižením. Do té doby jsme jen tušili, že je něco jinak. Snažíme se s manželem a sestrami připravit Pavla na běžný život – chodíme do rodin kamarádek s dětmi, jezdíme na chalupu, chodíme do kina a divadel. Nepodřizujeme svůj život Pavlovu postižení, ale žijeme s ním běžný život s ohledem na jeho potřeby.“

 

Řada speciálních škol keramický kroužek svým žákům nabízí, ale Pavlovi rodiče objevili kontakt na sdružení Máme otevřeno?, o. s., kde vznikl už v roce 1998 program JINÉ ODPOLEDNE. Program spojuje děti (od 5 -18 let) s mentálním postižením nebo autismem a dospělé, kteří dětem pomáhají trávit volný čas společně s vrstevníky bez postižení. Sdružení poskytuje každému dítěti pečlivě vybraného a proškoleného asistenta, aby vykročení z bezpečného území známých bytostí bylo co nejsnazší. Úzký kruh rodiny a speciální školy, kde se děti zpravidla pohybují, se rozevírá.      

 

Pavel má radost, že se mu v něčem daří. Ve speciální škole je jediný, kdo má výtvarné nadání. Paní učitelka se mu snaží víc věnovat. Od dětství jsme Pavla doma vedli k malování.

I když je Pavel nemocný, tak se snaží rychle uzdravit, aby mohl na keramiku,“ říká Pavlova maminka. O programu se dozvěděla už v roce 2005, ale trvalo dlouho, než vytipovali s koordinátorkou vhodný kroužek a našli nynější asistentku Magdu.

 

Magda v současné době studuje pedagogickou fakultu a asistence jí dává nejen řadu potřebných zkušeností, ale i smysl práce. Pavlovy pokroky, ať v práci, nebo v komunikaci, jsou i jejími pokroky. Spolupráci s rodinou považuje za zásadní.


„Asistentka Magda je člověk, který si Pavla hned získal. Přála bych si, aby spolupráce s ní trvala co nejdéle. Jako máma jsem ráda, že se najde někdo, kdo má mého syna rád a věnuje mu svůj čas. Přes své postižení je Pavel velmi citlivý. Vycítí, když s ním někdo jedná na rovinu, nebo ne. Když ho lidé v okolí berou i s jeho limity, tak se velmi snaží.“  

 

K nejhezčím Pavlovým výrobkům patří kachle. Některé z nich si třeba pověsila na zeď jeho babička. Kromě zážitku z tvorby a skvělých výsledků jde ale ještě o něco dalšího. Cílem programu je také co největší míra samostatnosti klienta. Ať už je to komunikace s dětmi, soustředění na práci, uklízení si po sobě nebo orientace cestou domů… opora se uvolňuje a laťka se zvedá. Všichni pracují podle individuálního plánu, který rodina spolu s asistentem a koordinátorem sestaví. Asistent má samozřejmě možnost vše konzultovat s odborníky a plán se stále upravuje podle potřeby.

 

Ne každý pedagog je dnes připraven přizpůsobit svůj způsob práce a plány žákovi s postižením. Proto nebývá snadné najít v blízkém okolí kroužek nebo oddíl vhodný k integraci. Pavlova učitelka keramiky říká: „Já i děti, které sedí s Pavlem u jednoho velkého stolu, cítíme  obohacení. Je to pocit sounáležitosti s různě disponovanými lidmi.“

 

„Vedoucí kroužku bere Pavla jako ostatní děti. Jsem ráda, že na něj má stejné požadavky. Chce od něj stoprocentní práci jako od ostatních, samozřejmě s ohledem na jeho limity a s podporou asistentky,“ může dodat Pavlova maminka.

 

 Do budoucna nemusí Pavlova dovedná práce s hlínou zůstat jen potěšením pro sebe a blízké, mohl by začít pracovat v některé z chráněných dílen.

 

 Současná koordinátorka programu Mgr. Kateřina Herciková pracuje v  programu teprve rok. Přesto se jí podařilo zapojit nově hned 14 dětí. Mezi další kroužky patří plavání, skaut, sokol, turistický oddíl, taneční, výtvarný nebo chovatelský kroužek. V současnosti je v kroužcích integrováno 20 dětí, v únoru se připojí další 3.

 

Za velký úspěch považuje zapojení sedmnáctiletého Jakuba s Prader-Willi syndromem (součástí syndromu je také mentální postižení a problémy v oblasti sociálních dovedností a komunikace) do turisticko-táborového oddílu. Jakub začal s oddílem jezdit dokonce po měsíci na víkendové výpravy bez asistentky. Není to vždy bez problémů, ale daří se to díky pochopení a pomoci družinového vedoucího.  V prosinci složil i slib, kterému předcházelo množství zkoušek a plnění úkolů, a tak se stal právoplatným členem oddílu.

Jakubova  integrace je trochu složitá kvůli jeho omezením vyplývajícím ze základní diagnózy (dohled nad jídlem) a jeho limitům (rozumovým a komunikačním). Děti z oddílu byly s důvodem, proč je Jakub trochu jiný, seznámeny a učí se, že musí ke Kubovi přistupovat s  větší mírou tolerance.

 

Ke své práci v programu říká: „Radost mi dělá potkávání s dětmi na různých společných setkáních, která jsme v tomto roce zavedli, jako například Letní piknik s hraním her nebo Vánoční setkání s výtvarnými workshopy a zpíváním koled. Baví mě pozorovat vývoj dětí, být na začátku procesu, kdy hledáme vhodný kroužek, domlouváme cíle individuálního plánu, a pak během roku od asistentů slyšet, jak se děti rozvíjí.“

           

Zážitek z JINÉHO ODPOLEDNE může změnit celý život. Nám všem. Jeden svět vrůstá do druhého. Možná jste se toho zúčastnili, protože jste podpořili práci sdružení dárcovskou sms ve tvaru DMS MAMEOTEVRENO na číslo 8 7777.

 

Možná jste o téhle možnosti řekli potřebným lidem a odkázali je na stránky www.mameotevreno.cz nebo www.dobromysl.cz  

 

Možná uvažujete o práci asistenta nebo o tom, že byste do svého oddílu či kroužku přijali nějakého Jakuba, Pavla nebo Báru, kteří zatím na svou příležitost čekají. Poradit se o tom můžete také v informačně poradenském centru na tel.: 272 742 272,  e-mail: poradna@mameotevreno.cz

 

Poděkování patří všem, kdo pomáhají, ale také rodinám, které poskytly svůj příběh.

   
30.01.2008 - Společnost - autor: Lenka Matušková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Blueberry [*]

    Vivian: Nebo "polykat ci nepolykat".

    superkarma: 0 30.01.2008, 23:21:26
  2. avatar
    [8] Vivian [*]

    Ivana_K: tak tak :) Tady asi nejvíc frčej články typu "co to má Paris Hilton zase na sobě"

    superkarma: 0 30.01.2008, 21:51:05
  3. avatar
    [7] verkaH [*]

    OlgaMarie: souhlasím. Škoda jen, že podobná sdružení jsou ve velkých městech.

    superkarma: 0 30.01.2008, 18:50:25
  4. avatar
    [6] OlgaMarie [*]

    Ivana_K: Naše společnost nevychovává k chápání a toleranci vůči odlišným od normálu.Pozůstatek pseudomorálky za komunistů.

    superkarma: 0 30.01.2008, 12:57:16
  5. avatar
    [5] kaculka25 [*]

    suhlasím pěkný článek a nutí k zamyšlení můj obdiv taky patří takovýmto rodinám kde mají postižené dítě.

    superkarma: 0 30.01.2008, 12:13:46
  6. avatar
    [3] Kadla [*]

    Pěkný článek.

    superkarma: 0 30.01.2008, 09:41:24
  7. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Spousta lidí nerozumí tomu,co vidí,slyší a prožívají,a přesto nejsou autisty.Autisté mají svůj vlastní svět,kterému nerozumíme my.Obdivuji lásku a trpělivost lidí,kteří umí s autisty pracovat.

    superkarma: 0 30.01.2008, 07:47:42
  8. avatar
    [1] gerda [*]

    To je zajímavé téma a pro mě spousta nových informací. Obdivuji každého rodiče, který s láskou zvládá denodenní péči o svého postiženého potomka.

    superkarma: 0 30.01.2008, 06:52:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme