Možná právě sedíte na židli před svým počítačem a netušíte, že jste zároveň uprostřed horské pustiny?

Místo, kde teď spočíváte možná totiž sdílíme s jiným světem za pevnou, ale neviditelnou bariérou – tzv. paralelní svět. Něco podobného připouští již i Einsteinova teorie relativity. Jestliže čas a gravitace jsou jen rozličné tváře jediného, co je skutečné, co se už stalo a co se teprve bude dít? Ptá se…

Co je to dimenze?

Dimenze je rozměr. V naší běžné realitě rozlišujeme 3-4 dimenze. Trojrozměrná je hmota a prostor, čtvrtým rozměrem je čas, ve kterém se ale umíme pohybovat jen jedním směrem. Pátou dimenzí je pohyb mezi jednotlivými časoprostory.

Teorie nadprostoru

Tato teorie říká, že náš vesmír byl v okamžiku vzniku dokonalým desetirozměrným prostorem, ve kterém se dalo cestovat z jednoho prostoru do druhého. Tento prostor byl ale nestabilním a nakonec se zhroutil, čímž vznikly dva od sebe navzájem oddělené prostory – čtyř a šesti rozměrný prostor.

My se nacházíme v čtyř rozměrném prostoru, ovšem ten šestirozměrný se prudce zmenšoval, až se stal neuchopitelně malý… Podle této teorie je rozpínání vesmíru cestou ke zhroucení prostoru a času.

Někteří vědci ale tvrdí, že dimenzí, tedy rozměrů je nekonečně mnoho…

Richard Evelyn Byrd vyslal v roce 1929 při svém legendárním letu přes Jižní pól zvláštní zprávu. Tato zpráva byla vysílána rozhlasem v přímém přenosu: Podívej? Vidíš to? Vždyť tam dole je tráva. Šťavnatá tráva… jak je zelená… všude jsou květiny… jaká krása… A podívej se na ta zvířata. Vypadají jako losi, tráva jim sahá až k břichu… a jsou tu také lidé! Zdají se udivení, že vidí letadlo…“

Pak se ozvaly hlasité poruchy a bez upozornění vysílání vystřídala hudba. Zdálo se, že Byrda uprostřed věty přerušili. A nebyl to jediný případ, kdy Antarktida vydává podobná tajemství. I německá expedice v letech 1938-1939 spatřila uprostřed nehostinné krajiny kopcovité území plné vegetace a jezírek.

Ale i prostí lidé někdy zažívají zvláštní jevy. Náhle se před nimi rozestoupí svět a otvírá se jiný. Je to jakoby díra do trojrozměrného obrazu našeho světa. Okraje se zdají být nerovnoměrné a mlhavé… Vidí jiný svět… Někteří vstoupí, jiní ne. Pokud vstoupí, je prý už těžké vrátit se zpět. Někteří tak vysvětlují i tisíce pohřešovaných osob, které se už nikdy nevrátí – prý neodolaly pokušení.

Stejně tak svědkové popisují například situaci, kdy pokojně sedí doma na terase a na protější louce se začnou shlukovat vojáci v historických kostýmech. Můžou se stát svědky opravdového boje a náhle… vše mizí… Znamená to, že minulost existuje současně s naší realitou?

Ovšem nejen my vcházíme do jiných dimenzí, ale jsou známy i případy, kdy se zde objeví něco, co sem viditelně nepatří. Pomineme-li osoby z jiných dob a časů náhle zjevené v naší realitě… poměrně známé jsou deště žab, deště zmrzlých krup z modré oblohy nebo dokonce zmrzlých lidí… Největší koncentrace „žabích dešťů“ je statisticky v Austrálii.

Že to není jen výplod lidské fantazie dokládá i část vědců experimentující s teleportací. V roce 1997 byl úspěšně proveden pokus s teleportací částic světla. Je tedy skoro jisté, že teleportace je prakticky možná.

Známým „ementálem“ je i Bermudský trojúhelník, místo, kde je vstupů do jiných dimenzí extrémně mnoho…
Jsou to vstupy do jiných dimenzí? Čas od času se stane chyba a dimenze se otevře? Je to téma, na které se dá polemizovat donekonečna… Jeho pochopení je poměrně složité, nebo naopak úplně jednoduché? Žijeme v paralelním světě…?

A čistě teoreticky… kdyby se náhle před vámi tento vzácný jev stal, vstoupili byste?

Reklama