Cestování

Ježurka: Moje poslední cesta

Začnu od začátku. Já s manželem, synem, dcerou a jejich rodinami: to jsme my, taková „Hujerovic“ rodina, protože jezdíme už hodně let na společné dovolené, (tedy jezdili jsme), společně oslavujeme všechny svátky, narozeniny, no prostě jsme rádi spolu.

Podotýkám, že již 35 let mám problémy s krční páteří a nyní asi posledních 10 let i s bederní a ta mi dává pořádně zabrat. Protože mám mimo jiné i výhřez plotýnek, byla jsem i v nemocnici na infuzích kvůli častým bolestem. Protože jsem také kardiak a zničila jsem si žaludek braním Anopyrinu, nemohu brát na bolest Brufen, který mi vždy pomohl. Posílena infuzemi s heslem, že Tramal to jistí, jsem řekla, že to risknu, protože nejstarší , tenkrát 18-letá vnučka říkala, že už prý jede s rodiči naposledy (ale jezdí stále).

        Tak jsme se v polovině července v počtu 11 osob vydali autobusem do Bibione. Dojeli jsme včas a v pořádku, ani se mi to nezdálo tak hrozné, páteř nebolela víc, než kdy jindy, prostě pohoda. Jen se mi hůř vstávalo ze židle, když jsem chvíli seděla, musela jsem to „rozchodit“. Manžel mi vždy říkal, abych se narovnala, že budu celá křivá, ale ono to nešlo, až za chvíli. Zkrátím to. Bolesti se den ze dne stupňovaly, ale ještě jsem to vždy zvládla s lékem proti bolesti. Až přišel pátek, náš předposlední den, protože v sobotu jsme měli odjíždět zpět domů. Já jsem už nic nerozchodila a když jsem si odpoledne lehla, již jsem se nemohla ani posadit, natož vstát. Zkoušela jsem vstát zrovna v době, když do našeho apartmánu přišla snacha a když mě viděla, běžela k „nim“, aby mi přinesla něco na bolest, protože můj lék mi nepomohl. V tu chvíli byli kolem mne všichni, radili se, co se mnou, vnučky se pořád ptaly, jak mi mohou pomoci a kluci, zda něco nepotřebuji. Nejstarší vnučka poslala SMS zprávu našemu delegátovi, že nemohu už ani chodit a ten odepsal, že mne odveze na pohotovost, abych nikami nechodila (?). Požádala jsem nejstarší vnučku, aby jela se mnou, protože umí dobře anglicky, kdyby bylo potřeba a taky mě musela podpírat, abych vůbec ten kousek k autu a od auta došla. Na pohotovosti byla plná čekárna lidí, ale sestřička v recepci a pak i ostatní pacienti, když viděli, jak jdu, tak mě hned pustili k pí doktorce. Pí doktorka mě opravdu srdečně litovala, že mi tu cestu domů nezávidí. Ptala se taky, jestli by mi někdo mohl píchat injekce. Řekla jsem, že asi ne, ale vnučka, která byla se mnou i v ordinaci řekla, že by to zkusila. A to studovala gymnázium, ne zdrávku. Tak jí pí doktorka udělila krátkou instruktáž, já dostala 2 injekce na cestu, recept na další i na prášky a jely jsme zpět. Když jsme přijely k naší ubytovně, všichni zbývající „Hujerovic“ byli venku a netrpělivě mě čekali. Hned jsem měla „na krajíčku“, bylo to milé.

        Večer ve 22,00 hod. přišla vnučka, která měla větší strach než já, aby mi píchla další injekci, další pak druhý den ráno v 8,00 hod. Opravdu byla šikovná, ani jsem nic necítila. Večer ve 20,00 hod. jsem měla dostat další a pan řidič řekl, že první zastávka je až ve 21,00 hod., ale pak ve 20,00 hod. zajel na malé odpočívadlo a řekl, že to je pro tu paní na tu injekci, ale všichni zůstali v autobuse, jen já se natočila s holou zadnicí, rodina mi dělala „stěnu“ a vnučka píchla injekci.

        Dobře to nakonec dopadlo, cestu jsem přestála v pořádku, ale když jsem to vyprávěla mé praktické lékařce, tak mi řekla, až se vysmála, že můžu jet už tak akorát do Pelhřimova nebo do Písku. Doma se mě už ujala neuroložka a obstřiky zabraly.

        Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Poznala jsem, jakou mám perfektní rodinu, jak měli všichni o mé zdraví starost a ten den, i když bylo krásně, nikdo z nich k moři nešel a všichni „skákali“ kolem mne. Bylo to v roce 2006, od té doby jsme už si opravdu k moři netroufli a pokud vím, nebyli ani „mladí“.

Ježurka

Pozn. red. : Text nebyla redakčně upraven

Uf, dočkala jsem se šťastného konce! :)


  • Cestujete rádi?
  • Čím nejraději?
  • Co vás veselého potkalo na vašich cestách?
  • Co vás překvapilo?
  • Na co nikdy nezapomenete?
  • Jaká byla ta nejdelší, nejzajímavější, nejpovedenější cesta?
  • Jakou cestu už byste nikdy neopakovali?

    Pište mi na redakce@zena-in.cz

    heslo: cesta

Pište, budu se těšit na vaše cestovatelské příběhy, zážitky, povídky, zajímavé fotografie...

Kdo mě dnes nejvíce pobaví, rozesměje, překvapí, dostane krásnou dřevěnou kazetu s šesti druhy čajů Pickwick!

caje

 

   
26.08.2010 - Zahraničí - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] mio [*]

    hezké vztahy v rodině  - to je nad výhru v loterii!!!Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 26.08.2010, 15:54:40
  2. avatar
    [1] Zázvorka [*]

    To je dojemné až jsem uronila slzu nad semknutostí a obětavostí rodiny! Ale zdrav. potíže nezávidím! Naštěstí ses dostala jakž takž domů.

    superkarma: 0 26.08.2010, 14:47:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme