Reklama

Protože budu pejska opravdu kupovat, obrátila jsem se s důvěrou na odbornici - paní Olinu Škrábalovou, která sama pejsky chová, a navíc cvičí služební psy.

Dejme tomu, že moje dítě chce k Ježíšku psa. Já můžu mít psa - řekněme trošku většího, o malého by manžel věčně zakopával. Takový pes potřebuje svoje místo... Jak ho ubytuji?

Buď v domě, nebo venku. Pokud máš domek se zahrádkou, nebo aspoň dvorkem, budeš potřebovat pro psa boudu, a to není zrovna jednoduchá a levná záležitost. Takové obydlí pro psa musí být téměř "na míru", aby se v něm pan domácí cítil dobře. Obecně platí, že by se v boudě měl pes pohodlně postavit, otočit a natáhnout. Nemělo by do ní foukat, což se dá zajistit "předsíňkou", která zároveň poskytuje místo na misky, do kterých neprší. No a pokud má bouda jednu stěnu odklápěcí, je myšleno i na pohodlí toho, kdo ji bude pejskovi čistit, protože tohle nezvládne ani ten nejvycvičenější pes. :-)
Pokud nemáš po ruce zručného řemeslníka, pracujícího za stravu a byt (rodinného příslušníka), zřejmě budeš muset výrobu zadat nějakému truhláři, stolaři, zkrátka řemeslníkovi, co pracuje se dřevem, a počítej s několika tisícikorunami, které si připočítej k pořizovacím nákladům na nový přírůstek do rodiny. Když budeš mít štěstí, povede se ti prostřednictvím inzerce - třeba nějakého specializovaného časopisu - koupit lacino použitou boudu od nějakého chovatele.. V tomto případě nezapomeň na důkladnou dezinfekci i dezinsekci - pro jistotu. :-) Boudu umísti co nejblíže k domu, ať máš se psem snadný kontakt a tak, aby měl z boudy výhled jak na dveře od domu, tak na celý prostor dvorku či zahrady. Pokud hodláš psa ubytovat v bytě, třeba proto, že žádný dvorek nemáš, bude ti stačit nějaké méně frekventované místo, kam položíš kus koberce, nebo můžeš v každém lepším obchodě s potřebami pro zvířata pořídit pelíšek. Cena takového pelíšku se pohybuje od několika stovek do cca jednoho a půl tisíce korun. Se psem ti přibude strávník, tak budeš potřebovat i misky - minimálně dvě, jednu na vodu a jednu na žrádlo. Měly by být omyvatelné, takže bych asi doporučovala pevný plast nebo nerez...

Tak, řekneme, že bydlení má. Myslím, že slušné. A co dál? Nějaké jídlo?

Určitě. :-) Pokud si přineseš domů štěně, bude to pro něj (a nejen pro něj) životní převrat, a proto by alespoň bašta měla být známá. Už třeba proto, aby mu nezvyklé krmení nezpůsobilo zažívací obtíže, pokud by vůbec přijímalo potravu... Zkušený a seriozní chovatel ti sám, bez ptaní řekne, čím je pejsek krmený, a ti "nej" tě vybaví pytlíkem krmení do začátku. Jinak máš vlastně na výběr dvě možnosti - krmit hotovým, kompletním krmivem ve formě granulí nebo konzerv, nebo připravovat stravu pro psa vlastnoručně. Ta druhá možnost je nepohodlná a navíc – kompletní krmiva obsahují všechno, co pes v různé fázi života potřebuje, a to v tom správném poměru. Tohle se v domácích podmínkách dá připravit velmi obtížně a nestačí na to jen dobrá vůle chovatele, takže je třeba doma připravované krmení doplňovat o různé vitaminy a stopové prvky. Rozhodně do psí misky nepatří zbytky od oběda a ani jiné pochoutky pro lidi, protože jejich složení zažívací trakt psů neúměrně zatěžuje a látky v nich obsažené se mohou v těle psa ukládat a našemu miláčkovi tak zaděláváme na různé zdravotní obtíže a krátíme mu život. Pokud se tedy rozhodneš pro hotové kompletní krmivo, doporučuji vyhnout se rozvažovaným granulím v mikroteňáku, jak je nabízejí některé prodejny krmiv, a raději nakupovat celá balení. Nikdy nevíš, jakým způsobem jsou rozvažované granule skladovány, jak dlouho leží otevřené v krámě a také neznáš jejich složení, výrobce a v neposlední řadě cenu. Jistě jsou i slušní prodejci, kteří nenamíchají dvě levná krmiva a nevydávají je za granule dražší… Znáš to – důvěřuj, ale prověřuj. :-)
A jakou značku? Nebudu dělat reklamu žádnému výrobci, ale jako všude platí, že ta levnější krmiva – od cca 15,- Kč/kg jsou méně kvalitní než dražší a za konzervy zaplatíš víc než za suché granule. Na každé krabici je orientační dávkování a už si sama vysleduješ, jestli je dávka pro tvého psíka odpovídající. Pokud nemá krmnou dávku do dvaceti minut v bříšku, bylo toho moc a žrádlo mu odeber – nenechávej zbytky v misce s tím, že si to později dojí. A počítej s tím, že pes přestane žrát až ve chvíli, kdy se do něj prostě víc nevejde, a je toho schopen zbaštit mnohem víc, než potřebuje, a kdybys ho krmila nadoraz, tak bys z něj měla za chvíli válec na nožičkách. Nejen, že to vypadá ošklivě a leze to do peněz, ale také to vůbec není zdravé, kila nadváhy namáhají kostru, omezují pohyblivost a způsobují všechny možné civilizační choroby jako u lidí, infarkt nevyjímaje. To, že se o svého psa staráš, neukážeš tím, že ho budeš překrmovat, ale že ho budeš krmit správně. Pokud budeš chtít pejskovi dopřát nějakou dobrotu, v nabídce je dostatečně široká nabídka pamlsků, které psům chutnají, obsahují vitaminy a ještě třeba posilují a čistí zuby.

No jo, když jí, to bude mít asi i jiné potřeby. Bude muset chodit ven. A určitě nás nepozná, aspoň ne hned ten první večer. A když nás pozná, neposlechne. A když budeme běhat kolem domu a honit psa, určitě vyhraje...

To tedy potřeby mít bude. Velké i malé. Pokud nemáš psa v bytě, tak bude potřebovat jen to, co si neustále nosí sebou, ale potřebovat budeš něco ty – lopatku, koště, kýbl s vodou a místo, kam budeš odkládat výkaly. Záhony nedoporučuji, psí exkrementy jsou na kytičky a zeleninu příliš „silné“. Pokud máš pejska v bytě, potřebuješ ze začátku pevné nervy, ostražitost dravce, rychlost geparda a v některých případech trpělivost supa. Naučit štěně čistotě je jeden z nejdůležitějších úkolů vašeho soužití – důvody jsou nasnadě. Takže jak se štěně probudí, rovnou (a rychle) ho odnes někam, kde může potřebu vykonat a – vyčkej. Můžeš ho povzbudit tím, že mu promasíruješ bříško – takhle se o malá štěňátka stará maminka a tenhle reflex ve štěněti zůstane. Nezapomeň štěně po vyprázdnění pochválit! Po krmení ho tam doprav také a kdykoliv, když si budeš myslet, že hledá nějaké vhodné místo, kde by si mohlo ulevit. Budeš-li důsledná, dřív nebo později se naučí, že se venčí na konkrétním místě, a samo se vypraví ke dveřím… Ale s nějakými nehodami stejně počítat musíš, takže si opatři nějaký dezinfekční čisticí prostředek na jejich odstraňování.
No a když s ním tedy budeš chodit ven – nejen se vyvenčit, ale i proběhnout a proskočit, musíš ho na to patřičně obléci – potřebuje obojek, vodítko a náhubek. Tohle všechno koupíš v potřebách pro zvířata. Měj na mysli, že štěně roste, a obojek, který mu koupíš dnes, ho může za pár týdnů škrtit, tak hned nemusíš kupovat luxusní výstroj – s tím počkej, až povyroste. Nenech se také okouzlit krásnými barvičkami a snaž se nakupovat tak, aby paráda nebyla v rozporu s funkčností. Pokud budeš kupovat vodítko z popruhu, zkontroluj, jestli jsou švy pevné – není nic nepříjemnějšího, než když pes zabere, vodítko se ti rozpadne v ruce a ty musíš začít ověřovat ovladatelnost psa v krizové situaci. Náhubek bys měla pejskovi vyzkoušet – neměl by tlačit ani padat, ale měl by být dost prostorný, aby si v něm pes mohl pohodlně otevřít mordu. Možná bys řekla, že štěně mít náhubek nemusí… Jenže štěňata jsou hravá, často chňapou po všem a po všech… Lidé mají tendence hladit psy bez toho, aby se dovolili majitele… Já osobně bych se psem bez náhubku nevyšla. A také – na náhubek si musí štěně zvyknout a znáš to – co se v mládí naučíš.. :-)
Co s tím posloucháním? I kdyby tvůj pes neuměl nic, přijít na zavolání musí. Nacvičovat to můžeš doma, zavoláš ho jménem, můžeš si přidřepnout, zatleskat, zkrátka upoutat pozornost… A když přijde, tak pochválit… Venku to můžeš nacvičovat na dlouhé šňůře... Ale nejzákladnější pravidlo je – když se mu nechce, má něco zajímavějšího, než jsi ty, a přivolání mu trvá … nebo když uteče a vrátí za delší dobu, než by ti bylo příjemné – nikdy ho netrestej! Pes neví, že ho trestáš za to, že se zdržel, ale podmíněný reflex bude pracovat stylem – příchod – trest. Uděláš to párkrát a pak se budeš divit, že psa nepřivoláš. Takže po příchodu psa pochválit, i když bys ho nejraději zakousla… A trik, který používají zkušení majitelé psů?? Když psík nechce přijít – otočí se a utíkají pryč. Pes se lekne, že mu chtějí utéct, a běží za nimi.

Takže, pes bydlí, krmí se a chodí ven chytře uvázaný na vodítku. Ještě něco by měl mít?

Třeba kartáč nebo hřeben na vyčesávání srsti, nějakou hračku, vlastní hygienické potřeby na čištění uší a očí. A jednu velmi důležitou věc – psí známku. Tu dostaneš na obecním úřadě, kde musíš pejska přihlásit a zaplatit za něj daň, která se liší podle místní příslušnosti a také typu tvého bydlení – za psa v domku zaplatíš podstatně méně než za psa v paneláku… A pokud máš pojištění domácnosti a obsahuje-li i pojištění odpovědnosti za způsobené škody, není od věci si ověřit, zda-li obsahuje i pojištění za škody způsobené domácími zvířaty a případně si tam pejska nechat zahrnout. Pod takové pojištění pak spadají zadávené slepice, rozkousané boty návštěv, bolestné pro pošťáka a podobně.

A jak je to s očkováním? Spalničky chytí těžko, ale co ten zbytek? A musí ho vůbec vidět veterinář?

Pokud to s péčí o pejska myslíš vážně, tak musí. Pejska si od chovatele většinou přineseš už naočkovaného proti psince, parvoviróze a hepatitidě a dostaneš jeho vlastní očkovací průkaz, ale pro plnou ochranu bude muset podstoupit v prvním roce života ještě přeočkování, a potom každý rok. Takže veterináře navštiv co nejdřív, ukaž mu zvířátko i jeho očkovací průkaz a on ti řekne, kdy se máš dostavit na přeočkování – to podle typu použité vakcíny. Cena očkování se pohybuje také podle typu vakcíny, asi od 270,- Kč nahoru… Očkování proti těmto nemocem chrání tvého psa, ale ještě je nutné i očkování proti vzteklině, které chrání nejen jeho, ale i tvou peněženku, protože je ze zákona povinné, a za porušení této povinnosti tě může postihnout citelná pokuta do výše 10 000,- Kč. Veterinář tvého nového kamaráda prohlédne, jestli nevykazuje známky nějaké nemoci, zkontroluje srdíčko, ouška, očka, zuby, sliznice, prohlédne srst a vyšetří vzorek trusu, jestli zvířátko netrpí nějakými cizopasníky - vnějšími i vnitřními… Štěně by od chovatele mělo být už odčervené, pokud o tom nezačne mluvit sám, zeptej se na to. Pokud odčervené nebylo, veterinář ti vhodný přípravek předepíše a pejska odčervi co nejdřív a potom cca jednou za půl roku. Bleškám a jinému kousavému hmyzu (včetně klíšťat) můžeš čelit kapsličkami s tekutinou, která cizopasníky odpuzuje a která se vetře do srsti. Pořídíš ji také u veterináře. Hodně často slýchám tvrzení, že psí blechy na lidi nelezou, ale nejsem si jistá, jestli to někdo řekl těm blechám a nemyslím, že bys to chtěla ověřovat ty. :-) Navíc blechy přenáší infekční nemoci, neprospívají srsti a pohled na zablešeného psa, který si vyklepává blechy z kožichu, není nic moc. Mít psa neznamená jenom radost, ale taky spoustu starostí..

Neodradila jsem tě? Ne? Bezva. A nenapadá tě, co bych měla pořídit dítěti k Ježíšku já? :-)  

Doufám, že si paní Olina s dárkem pro svoji dceru poradí... A už mi zbývá jenom se vypravit do města a nakoupit pro svého malého budoucího pejska spoustu věcí a věciček.