Reklama


Dobrý den, i když uplakaný. Nebojte se, pršet přestane a bude svítit sluníčko :)

Příběh se spíše hodí do vánoční doby, ale zasmát se můžeme i v sprnu.
Tenkrát mi bylo necelých šest let, dítě živější, než je zdravé, a jediný strach a obavy, které jsem tehdy měla bylo, jestli dostanu nějaké dárky. Sherlock Holmes či Schimanski by se u mne mohli učit. Nebylo skříně, kostnu či truhly, abych ji "neprojela".

Byla jsem mile překvapena,j aké dárky mi rodiče koupili. Překvapení bylo dříve, ale mně to očividně nevadilo. Pouze podstatně staršímu bratrovi se nelíbilo moje šmejdění.

Můj šestý smysl mi napovídal, že brácha má také něco pro mne. Zbývala poslední skříň. Byla bratrova. Měl v ní samé krámy-pro slaboproudaře, chodil do Pionýrského domu a elektrika byla a je jeho koníčkem. Ve spodních štelářích nebylo nic a já jsem pokračovala směrem nahoru. Na ten poslední jsem byla příliš malá, stoupla jsem si na židli, ručka šmátralka něco našmátrala. Ňu, ňu, Věrunko, tam něco je. Má mě rád, ale jak? Stoupla jsem si na špičky, hodila očkem doleva a doprava. Maminku a babičku  jsem slyšela v kuchyni, tatínek a bratr byli v obýváku a já jsem měla volnost a byla u cíle. Oběma rukama jsem zajela dozadu do skříně,  ááááá...

Do očí mi hrkly slzy, poklesla jsem v kolenou a kalhoty suché nezůstaly. Vmžiku se u mne objevila celá rodina. Vytahovala jsem svoje packy a na prstíčkách byly pastičky na myši. Dobře chycená. Teď se zrodil další strach, co vy, rodinko, na to?

Nic. Rodiče domlouvali bratrovi, že se pasti na myši nedávají do skříně, ale ten se bránil, že měl strach z velké myši.
Pod stromečkem jsem měla kromě bratrova plyšového medvídka ještě dva dárky navíc. Zafačované prstíky :)
Krásné strachy a zdraví přeje arjev


Tak velké myši se bál, jo? :-)) Šikovně to řekl, člověk by ho ani nepodezíral...

Tak hezký den, díky za příspěvek a příště - Ježíšek se nešpehuje!