Byla jedna rodina se dvěma malýma dětma. Vlastně ne úplně kompletní rodina, jen matka a dvě holčičky ve věku 5 a 7 let. Jak už to tak bývá, osud lidem do cesty postaví různé překážky a starosti a každý to řeší jinak. Někdo si poradí, někdo jako berličku použije třeba alkohol. Tak to bylo i v tomhle případě, u matky holčiček. Chvíle klidu se střídaly s plačtivými, nebo v horších případech agresivními scénami a obě děti se brzy naučily, kdy se rodičovským očím raději vyhnout a zalézt si někam do koutku.

V domě, kde žily, to nikdo raději neviděl, sousedi se tvářili, jako že je všechno v pořádku. Pak se nad ně přistěhoval nový soused... starý pán, který vypadal jako pohádkový dědeček, pro vlídné slovo a pohlazení nikdy nešel daleko a holčičky se brzy naučily, když nebylo doma bezpečno, vytratit se o patro výš. U pohádek a hrnečku teplého kakaa zapomínaly na všechno, co je trápilo, a ocitaly se v jiném světě.

Blížily se Vánoce a chvilku se zdálo, že pohoda a klid zavládne i u holčiček doma. Rozzářeně pomáhaly s výzdobou, těšily se na Ježíška a při zpívání koled zapomínaly na všechno ošklivé z dřívějška. Jak se ale dalo čekat, netrvalo to dlouho, a po dlouhém klidu přišel o to větší výbuch. Tentokrát se dětem nepodařilo uklidit se do ústraní včas a bohužel to bylo horší než kdy jindy. Na občasné rány už byly zvyklé a vlastně už ani nebolely tak jako dřív, ale slova o nevděčnosti a nezabalené dárky naházené pod nohy holčičky zmátly a připravily o víru v Ježíška, v to, že hodné děti někdo přece jen ocení...  Tentokrát ani u pohádkového dědečka" nenašly uklidnění, i když se o to moc snažil. Nakonec je ale přece jen zaujal tvrzením, že i přes to, co dnes vyslechly, Ježíšek přece jen bude. Když to říká on, musí na tom přece něco být.

O štědrý večer, který se u holčiček vlastně ani nekonal, se šly obě podívat na balkon na hvězdičky, jako docela často před tím. Starší spíš kvůli mladší sestřičce, nevěřila už ani na hvězdičku. Přece si tak často, když viděla nějakou padat, přála, aby se to doma obrátilo k lepšímu a maminka je měla zase ráda...",  nikdy to nesplnily. Tentokrát je ale na balkoně čekalo veliké překvapení. Dva krásné vánoční balíčky, které přece nemohl přinést nikdo jiný než Ježíšek. Dlouhý vlasec na každém z nich pochopily až o mnoho let později. :o) Obě děti se na balíčky nadšeně vrhly, a tak ani nezaregistrovaly přes výkřiky radosti spokojený smích. Možná z balkonu nad nimi, ale i kdyby slyšely, stejně by ho tehdy asi přičítaly někomu úplně jinému, než komu patřil. Obě holčičky dostaly krásnou, ručně vyřezávanou figurku andělíčka, kterou považovaly za ten nejhezčí dárek, který kdy dostaly.

Uběhla spousta let... moudré oči pohádkového dědečka bohužel vyhasly navždy, mladší z holčiček, dnes už dospělá žena, se bohužel vydala ve stopách matky, a ta starší... ta právě včera při kontrolování vánočních věcí vytáhla z krabice krásnou, dřevěnou figurku anděla a na zvědavé otázky svého tříletého špunta odpověděla, že jí ho přinesl Ježíšek. Jako každý rok nebude figurka scházet na vánočním stromečku a chybět nebude ani zapálená svíčička za toho, kdo naučil malé, ztracené dítě věřit na zázraky. A stejně jako každý rok, tak i tenhle nebude chybět nadílka v blízkém domově důchodců, plném pohádkových babiček a dědečků, aby se i oni mohli radovat a necítili se alespoň na chvilku sami.

Milá ženo-in,
děkujeme za krásný a dojemný příběh
Reklama