Jana vyrůstala v dětském domově, ze kterého odcházela se svou velkou láskou Ondřejem. Když už si myslela, že konečně začíná skutečně žít, spadl její přítel do drog. Nebylo mu pomoci, a tak od něho raději co nejrychleji utekla. Jenže krátce na to zjistila, že je těhotná. Nebylo snadné být matkou samoživitelkou, ale dítě bylo to jediné, co ji drželo na ubytovně nad vodou.

„Když šel Pavlík do školky, já si konečně mohla najít práci a pronajmout nám malý byt. Znamenalo to pro mě moc. Konečně vlastní prostor k životu podle mých představ! Jenže poplatky mi ukrajovaly z výplaty natolik, že zbylo s bídou na jídlo. Oblečení jsem kupovala z druhé ruky a těch pár hraček zrovna tak. Když ale Pavlík nastoupil do školy, jeho největším přáním bylo horské kolo. Dobře jsem věděla, že ho Ježíšek nemůže přinést, když jsme mu společně psali dopis. Také jsem na to svého syna připravovala. Říkal, že to chápe, ale když dával dopis za okno, bylo na něm znát, že stejně doufá v pravý opak,“ vypráví Jana.

Ráno za ní syn nadšeně přiběhl s tím, že Ježíšek si dopis odnesl, protože za oknem už není. Nechtěla jsem mu kazit radost realitou, a sice že ho nejspíš odvál vítr. Tak moc mu zářily oči! Jen jsem doufala, že nebude na Štědrý den moc zklamaný, až rozbalí vesměs samé vybavení do školy,“ pokračuje jeho maminka, která ale byla na svého syna pod stromečkem pyšná. Radoval se i z toho mála a jen smutně podotkl, že kolo bylo na Ježíška přeci jen asi moc těžké. Pak se ale ozval domovní zvonek.

„Když jsem otevřela dveře, došel mi dech! Stálo za nimi skoro přesně takové kolo, co Pavlík namaloval do dopisu Ježíškovi! Mašle a jmenovka Pavlík dokazovaly, že nejde o omyl. Rozhlížela jsem se po chodbě a dokonce i vyběhla před vchod, ale nikde nikdo! Syn byl štěstím bez sebe a se svým vánočním dárkem dokonce i usnul. Já dodnes nevím, kdo ten dopis našel, a ve skutečnosti oním Ježíškem byl. Ale jsem mu neskonale vděčná. Nejen za kolo. Hlavně za to, že můj syn nepřestal věřit na zázraky,“ dodává Jana.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama