Doba dovolených a prázdnin je sice ještě poměrně vzdálená, ale přesto mi dovolte malou úvahu na téma autostop.

Přiznám se, že v dobách svých šťastných studentských let jsem stopem občas jezdila. Pravda, nikdy ne sama, ale vždy alespoň s jednou kamarádkou. Tehdy v našich telecích letech nám to připadalo jako dostatečná obrana před případným útočníkem. (Musím ovšem podotknout, že po shlédnutí filmu Smrt stopařek jsem toto své počínání poněkud přehodnotila.)

Nicméně v době, kdy jsme s děvčaty autostopu holdovaly, jsme si nějaké velké nebezpečí nepřipouštěly. Znáte to. „Nám se přece nemůže nic stát.“ „Moudře“ jsme si říkaly a vrhaly se ke krajnici, kde jsme vehementně mávaly na projíždějící auta.

Vždycky nám někdo zastavil a občas jsme zažily i nějaké to povyražení. Třeba když jsme stopovaly ve čtyřech a zastavil nám chlapík v malém Fiatu. Nasoukaly jsme se dovnitř, autíčko ztěžka dosedlo na podvozek a líně, přelíně se rozjelo.

„Je nás tady asi nějak moc,“ zkonstatoval pan řidič.

„To asi jo, ale my jsme čtyři, vy jste tady navíc,“ drze mu odvětila největší „držtička“ z našeho povedeného čtyřlístku. Naštěstí měl pán smysl pro humor a kousek cesty nás popovezl. Jednou jsme zase jely jakýmsi nákladním autobusem plným kožichů a během jízdy jsme si dělaly módní přehlídku.

Zkrátka a dobře. Stopování pro nás byla zábava a způsob, jak se lacino dostat tam, kam jsme chtěly.

Opravdu jsme byly telátka a veškeré varovné zprávy v novinách a televizi jsme odbývaly pohrdavým mávnutím rukou.

Měly jsme kliku. Opravdu se nám nikdy nic nestalo.

Jenže – vždycky to tak nebývá. Kolik děvčat již zaplatilo svými životy či zdravím na tento způsob cestování. Přiznám se, že představa, že by autostopu holdovaly mé dcery, ve mně vyvolává mrazení. Nevím, jestli někdy stopovaly, či stopují. Myslím si, že ne. Ale to si mí rodiče mysleli také. Samozřejmě, že jsem jim tento svůj výstřelek na nos nevěšela.

A tak by mě docela zajímalo, jaké zkušenosti máte se stopováním vy? Jezdíte stopem? Či jste jezdili? Stalo se vám při něm někdy něco nepříjemného?

Stále jsou totiž vidět na okrajích silnic mávači. Hoši, dívky, skupinky… Stopem se jezdí i vyloženě dlouhé trasy do ciziny. Je to hazard nebo dobrodružství?

   
Reklama