Dobry den přeji.
Ráda bych napsala, že jsem jako malá strašně ráda jezdila na pionýrské tábory. Jak v zimě, tak v létě. Byla vždy strašná legrace. Stále bylo co dělat, chodili jsme na houby, borůvky a paní kuchařky nám vždy upekly koláče, uvařily smaženici, no paráda. Když jsme spali ve stanech, měli jsme hlídky, vždy nás někdo vystrašil, byla vždy dobrá nálada. Moc se mi to líbilo, byla jsem velice spokojená.
Hlavně v zimě, když jsme jezdili na zimní do Liberce, tak jsem se zamilovala ve svých 11letech do svého vedoucího. Pamatuji se na to ješte dnes. Strašně jsem se divila svým dětem, že se jim na táboře nelíbilo. Syn byl jen jednou a už víckrát nechtěl. Dcera se tam seznámila se skvělými lidmi. Hodně záleží na kolektivu a na vedoucích, jak to dětem zpříjemní.
Přeji pěkný den
Miluše
Milá Miluše,
já s tábory žádné zkušenosti nemám, zato moje sestra jezdila každé prázdniny a byla nadšená.
Moje dcera pojede poprvé letos na tábor s koňmi a strašně se těší.
Škoda, že nejsem mladší, hned bych jela s ní...
Nový komentář
Komentáře
na tábor jsem jezdila od třetí do osmé třídy a pokaždé to bylo super. Bylo to od máti z práce, zdravotníci a pořád stejná parta.
No jo, jsem tvor společenský a doma to stejně lepší nebylo.
jeden rok jsem byla dokonce na čtyřech táborech - jarní prázdniny, v červnu, a dva běhy o letních prázdninách
Nyotaimori: A považ, že jsou tak úchylné děti, které tábory baví, a samy se na rodičích domáhají každoročního opakování. A skoro to i vypadá, že je to úchylka dědičná.
fialinka: Tak někdo má tyhle sklony
Damanka: a vidíš, přežila jsi... I na takové tábory existují normy a kontrolují je hygienici.. rozhodně všechny moje zážitky z táborů bohatě přebily fakt, že jsem se myla ve studené vodě v potoce.
od 8 let až do 23 jsem jezdila pravidelně, od 15 už jako vedoucí. A bylo to skvělé... Byly to skautské tábory a tam se rozhodně nedá říct, že vedoucí jsou sebranka, které je to všechno jedno. Naopak.. aspoň u nás.
Gabi: povinná, ale zároveň výběrová...mohla jsem dělat i jiné věci , ale já mám děti docela ráda
tak jsem šla tam
a....: Díky - sama to potvrzuješ
Péče o děti jako povinná brigáda 
- zvlášť do 10 let věku. Na "mých" táborech a lyžácích byli jako vedoucí zase zaměstnanci podniku, který tábor pořádal. A sama jsem prošla "minimem" vedoucího PO - moji "kolegové" byli opravdu sebranka k pohledání 
Jo byla, dvakrát. Poprvé v šesti to ještě ušlo. Podruhé v deseti letech a trpěla jsem tam strašlivě. Psala jsem domů dopisy, nad ktrými by se i kámen ustrnul. Jen mí rodiče zůstali chladní.
Jezdila jsem s turisťákem, vedeným jako skaut. Bylo to skvělý.
Děti pojedou poprvé se skautama a moc se těší.
Gabi: Tak to nevím,o jakých vedoucích to mluvíš, já to tedy měla jako povinnou brigádu, jinak by mě nezapsali do dalšího ročníku na VŠ.
Jéé, to jsem docela ráda, kolik táborových pesimistů z dob minulých se tady sešlo.
A táboroví vedoucí: z 90% sebranka, která se chtěla na celé léto dostat z práce na jeden velký mejdan. O lásku k dětem opravdu nešlo!
Několikrát, a bylo to super.Škoda, že jsouty časy už dááávno pryč.
Byl jsem dvakrát. Vopruz.
Bóbika: tak až tak hustý to pod našim vedením nebylo
šlo spíš o újmu na zdraví vzhledem k hygienickým podmínkám, promočeným stanům, všudypřítomným vosám, od kterých mělo každé dítě tak v průměru 2 žihadla denně.
Jednou jsem tuto torturu v lágru podstoupila. Nevzpomínám si na nic, co by mě v životě zprudilo víc.
Dvakrát. Poprvé hrůza, děs a trauma na zbytek života. Podruhé - o mnoho let později, o něco málo lepší, ale i tak žádné velké nadšení.
Vlastní děti bych na tábor neposlala nikdy, kdyby se sami nepřihlásili do skauta a sami se nedomáhali táborů a výprav.
Ne, na tábory jsem nejezdila, ale byla jsem tam jednou jako vedoucí. Kdyby rodičové věděli, jak je tam o jejich děti postaráno, určitě by neměli klidný spánek
Parkrát jsem byla, ale už jako "stará". Tábory mě nijak nenadchly - jediné plus bylo, že jsem vypadla z domova, kde mě hlídali jako komando SS
. Byla jsem spíš typ, který si vezme knížku a půjde vodě a nebude hrát (pro mě) debilní hry typu vybíjená nebo pějme píseň dokola. Organizovaná "zábava" tohoto typu mě nebrala. Ale měla jsem naopak ráda výlety po památkách a turistika, ale toho bylo na táborech většinou pomálu.
Naštěstí moje děti jsou velice společenské a jezdí rády na týdenní tábory už od 4 let a program mají opravdu pestrý a tvořivý a pečují o ně školení profesionálové
Naši jezdili pravidelně na Slapy pod stan. Já s nimi byla jen jednou. Měli jsme vlastní motorový člun a jeli přes zdymadlo ve Štěchovicích a pak nás ještě převáželi na vleku přes Slapskou přehradu, jelikož tam zdymadlo není. Víckrát jsem s nimi nebyla. Babička příšerně vyváděla, že se jim určitě někde utopím, což dodnes nechápu. Vltava přece není rozbouřené moře a navíc jsem na "palubu" bez vesty ani nepáchla. Nicméně, aby byl klid v rodině, musela jsem každý rok na celé 2 měsíce k babičce. To bylo tedy něco. Ráno budíček v 6, prý každý normální člověk vstává časně. Rychle se nasnídat a pak mazat na zahradu, kde se makalo do večera. Sice bylo fajn si uzobnout tu jahodu, tu rybíz nebo třeba hrášek, ale za jakou cenu? Celé dny okopávat, zalévat a plít, to není zrovna oblíbená činnost dítěte na prázdninách. A ani žádné vrstevníky jsem tam neměla. Jenže protestovat mě nějak nenapadlo. Dneska bych prskala, ale tenkrát jsem byla prostě poslušná holka a co máma s tátou řekli, bylo svatý.
