Reklama

Kamil má slabost pro rychlou jízdu v automobilech a na překážku mu není ani to, že vzadu v autosedačce má malého, čtyřletého syna. Jeho přítelkyně Simona už neví, jak ho donutit k pomalejší jízdě. Bojí se s ním jezdit nejen ona, ale všichni, kdo s ním sednou do auta.

Prosim tě, zpomal

drive

Když Karel jezdil pro Simonu do práce, nebo ji vyzvedával v ulici, kde bydlela, všichni věděli, kdo přijel. Zavířil se prach, zakvílely brzdy a Kamil vítězoslavně zatroubil.
„Jezdí jako blázen, já bych s ním do auta nesedla,“ konstatovaly Simoniny kamarádky. Ještě větší strach pak měli rodiče: „Simonko, prosim tě, vždyť Tě ten člověk jednou zabije.“
„Ale mami, on jezdí rychle, ale bezpečně.“

To je pravda, Kamil sice tu a tam dostane pokutu za rychlou jízdu, ale nikdy nezpůsobil, ani nebyl spoluúčastníkem žádné dopravní nehody, ale znáte to s tím uchem a džbánem.

Přečtěte si také:

Kamil má novou Škodu Octavii, slušné auto, ale ne zas na takové úrovni, aby s ním jezdil jako blázen a cítil se králem silnic.
Když Simona otěhotněla, odmítla s ním sedat do auta, bála se. Kamil trochu zvolnil, ale stejně, když jeli například k sestře do Ostravy, na dálnici to zase pořádně rozjel.
Pak se jim narodil Honzík. Už když jeli do porodnice, byli tam v rekordním čase.
Když jeli z porodnice, Simona ho naposledy varovala:
„Kamile, máme dítě, jsi zodpovědný za jeho život, varuji Tě.“
Jezdilo se k doktorovi, na nákupy, k babičkám, Kamil opravdu zpomalil. Ale bylo na něm vidět, jak mu cukají koutky a nejraději by to pořádně rozjel.
„Konečně jezdíš jako člověk,“ chválil ho Simonin otec, který se bál o dceru i o vnuka.
„Ale nejde jenom o ně, jde i o ostatní lidi, může mu kdokoliv nečekaně vběhnout do silnice, může se stát cokoliv na dálnici, konečně jsi dostal rozum Kamile,“ přidala se Simonina matka.

Jenže Kamila přechválili. Když veze Simonu nebo její rodiče, řídí opravdu pomalu, ale jakmile je v autě sám, zase to rozjede jako na automobilové dráze.
Nejhorší ovšem bylo, když Simona jednou potřebovala, aby malého Honzíka odvezl k doktorovi na kontrolu, ona ale nejela, protože jí nebylo dobře.
„A jeďte opatrně,“ volala ještě za nimi.
„Jasně, znáš mě.“
„No právě proto.“

Od doktora přijeli v pořádku, ovšem o dva dny později si Simona při řeči od své kamarádky vyslechla, že Kamil v pondělí dopoledne prosvištěl kolem ní jako blázen a málem ji srazil na přechodu.
„Já ho zabiju, a to měl vzadu Honzíka.“
„Měli by mu vzít řidičák,“
rýpla si ještě kamarádka.
„To ne, ať ho má, ale řidičák si konečně udělám i já a budu řídit sama.“