Milá Ženo-in,
když jsem viděla dnešní téma, vzpomněla jsem si na svůj příběh.

Loni jsme jeli s přítelem na dovolenou do Tunisu. Když jsme balili, nezapomněla jsem si přibalit alespoň tři krabičky svých oblíbených cigaret. Kdepak, bez cigarety bych nedala ani ránu.
Tak a už jsme v Tunisu. No je to tu fakt super.

Ráno snídaně. U snídaně se na mě namáčkly dvě starší babičky. Musím dodat, že strašně "smrděly" cigaretovým kouřem, a mně v tu chvíli blesklo hlavou, jestli takhle hrozně "vonim" i já? Na to malý chlapeček tahá svou maminku za sukni a říká: ,,Mami, fuj fuj" a ukazuje směrem k jedné z nich. Vrtalo mi to hlavou. Pořád jsem nad tím přemýšlela. Špatně se mi dýchá, smrdím kouřem, ničím si zdraví. Mám to já za potřebí? A těch peněz, co zbytečně vyhazuju.

Dny plynuly dál a byl tu poslední den našeho pobytu. Je ráno. Otvírám oči a první, co mě napadlo, bylo to, že dneska je ten pravý den. Ano, jsem pevně rozhodnutá! Dneškem přestávám kouřit. Všechny cigarety jsem vyhodila a pevně rozhodnutá jsem začala "život bez cigaret".

Z Tunisu jsem odjížděla jako čerstvá nekuřačka. Postupem dní se mi začínalo lépe dýchat a kašel po ránu už taky pomalu a jistě mizel. Musím uznat, že to přinášelo výhody nejen zdravotní, ale i finanční. Vždycky místo kartonu cigaret jsem si koupila něco pěknýho na sebe. Už je to rok a já stále nekouřím. Nemám chuť ani potřebu.

citrinka


Milá citrinko,
báječný nápad, jak si zpříjemnit počátek nekuřáctví, odjet k moři...

Reklama