Má být na kartářku naštvaná, nebo jí být naopak vděčná? To Marie netuší. Co ale ví naprosto jistě, to je fakt, že od její návštěvy má starostí nad hlavu a špatný spánek. Má strach o svou půlroční dceru. „Kartářka mi doslova řekla, že jí hrozí vážné nebezpečí. Prý vidí v kartách zcela jasně, že ji napadne náš vlastní pes. A dokonce našeho psa celkem věrně popsala! Byla jsem v šoku, ale ona otočila další karty a s úlevou v hlase mi řekla, že můžu svůj osud ovlivnit. Prý se mám psa co nejdříve zbavit,“ popisuje návštěvu vědmy Marie, která od té chvíle nemohla myslet na nic jiného. Jakmile se rozloučily, okamžitě volala domů, aby k malé Anežce Barona za žádnou cenu nepouštěli.

„Manžel nechápal, co se děje. Když jsem se mu se vším svěřila, ťukal si na čelo. Ještě před hodinou bych se mu nedivila a ťukala s ním, jenže teď? Ačkoli na takové věci nevěřím, riskovat, že se mýlím, prostě nebylo v tomto případě myslitelné. Vždyť šlo o zdraví, nebo dokonce i o život mého dítěte! Do smrti bych si neodpustila, kdyby se věštba vyplnila, přestože jsem mohla všemu zabránit!“ říká Marie, která hned začala jednat. Pro psa se jí po pár telefonátech podařilo najít náhradní domov u příbuzných. Jenže když přišla domů, a jejich domácí mazlíček ji přiběhl přivítat, rozplakala se.

„Copak je to tak jednoduché, zbavit se člena rodiny? Navíc je proti manžel i naše starší děti, mají mě za blázna. Jenže já mám teď takový strach! Nikomu bych to nepřála, vůbec nevím, na čem jsem. Dokonce si ani nemůžu nadávat, že jsem ke kartářce vůbec chodila. Kamarádky říkají, že tam nikdo nejde jen tak. Je to prý vždy osud, který tam člověka dovede. Je to k zbláznění, teď, babo, raď!“ neví si rady Marie, kterou čeká těžké rozhodnutí. Zůstat stát nohama pevně na zemi, nebo raději neriskovat?

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama