„Miláčku, vezmeš si mě?“ Věta, kterou ve svém životě aspoň jednou uslyší valná většina z nás a dostává nás zkrátka do kolen. Díky ní víme, že to s námi náš partner myslí vážně a že s námi plánuje společnou budoucnost. Kristýně dle jejích slov ale pouhá tato věta nestačí: „Jestli mě frajer požádá o ruku na gauči, poletí, musí se totiž setsakra snažit!“

Každá z nás žen má o svém budoucím životním partnerovi jiné představy, některé z nás neustále touží po princi na bílém koni, který je zahrne láskou, luxusem a péčí do konce jejich života, některé jsou o poznání méně náročné a vystačí si s partnerem, který jim bude především dobrým parťákem. Všechny do jedné ale obvykle toužíme po svatbě se svým milovaným, se kterým v nejlepším případě strávíme celý nás život.

gggg

Právnička Kristýna (30), mladá atraktivní žena, jež je na svého stávajícího partnera Jakuba (31) velmi náročná a svou budoucnost s ním přirozeně již plánuje několik let, ale jasně říká: „Pokud mě Jakub požádá o ruku na gauči, tak si ho prostě nevezmu, vyfakuju ho, frajera!“ říká nám Kristýna rezolutně a pokračuje. „S Jakubem jsme už pět let, chtěla bych rodinu a svatbu, ale přiznávám, že jsem ženou zkrátka náročnou. Oba dva celkem slušně vyděláváme a myslím, že bychom naše budoucí děti společně bez problémů uživili, ale než si je pořídíme, chci se prostě vdát, jinak si s ním dítě nepořídím, potřebuju jistotu! Už několikrát jsem to Jakubovi sdělila, vypadalo to, že o tom začíná přemýšlet, a tak každým dnem čekám, kdy už nastane ta chvíle, poklekne přede mne a zeptá se mě, zdali si ho vezmu. Ale jestli to neudělá s grácií a značnou dávkou invence, tak se s ním prostě rozejdu. Už od svého dětství totiž o svatbě sním, jsem velká romantička. Má svatba bude velkým, nezapomenutelným dnem, zážitkem celého mého života, a té musí prostě předcházet důstojná žádost o mou ruku,“ Vysvětluje náročná Kristýna. „Myslím, že Jakub mě zná už dostatečně na to, aby o mně věděl, že když nebude jeho žádost aspoň přibližně dle mých představ, rozejdu se s ním. Neumím si představit, že by to udělal třeba doma nebo jen tak během večeře, v tu chvíli by se mi zhroutily veškeré mé představy. Jakubovi dávám dostatečně najevo, co bych si přála.“

Na naši otázku, jak by si tedy Kristýna tento den představovala, odpovídá: „Je mnoho možností, chtěla bych, aby mě vzal někam na romantický víkend a poklekl přede mě například v krásné drahé restauraci přede všemi, nebo aby mi třeba dal zahrát píseň, v níž by jeho žádost zazněla, poslal mi puget růží, kde by byl prsten schován, či podobně. Tyhle své představy mu naznačuju už několik let, ale jejich realizace stále nepřichází. Musím říct, že už mě to čekání začíná štvát. Doufám, že mě Jakub nezklame, ví, jak je to pro mne důležité, nemohu si zkrátka pomoci, ze svých požadavků neslevím, je to přece jednou za život!“ uzavírá Kristýna a my z její výpovědi soudíme, že svá slova míní skutečně vážně.

Na to, jak je pro vás důležitý samotný akt žádosti o ruku, jsme se zeptaly vás, našich čtenářek:

„Žádost o ruku nechám na něm, myslím, že můj přítel je dostatečně invenční, taky bych chtěla něco neobyčejného, ale lásku dle toho rozhodně neměřím.“ Anna, 28 let.

„Vcelku s Kristýnou souhlasím, taky si neumím představit, že by mě můj přítel, dnes už tedy manžel, požádal o ruku „obyčejně.“ Poklekl přede mnou v Římě a dodnes si to pamatuji.“ Helena, 35 let.

„Je mi to jedno, bude mi stačit, že si mě chce vzít a strávit se mnou život.“ Lenka, 26 let.

„Kristýna je arogantní kráva a myslím si, že lže. Pokud Jakuba miluje, tak přece nemůže jejich společnou budoucnost stavět na jeho žádosti o ruku, je to trapné.“ Lucie, 38 let.

Čtete také:

Reklama