Bulvár

Ještě, že jsi mě tenkrát nezajela…

Čtenářka janulaostrava sepsaal povídání o tom, jak díky autoškole, prasklému slepému střevu instruktora a své nezručnosti k manželovi přišla.

Autoškola

  Je to už spousta let, co jsem se rozhodla udělat si řidičský průkaz. Byla jsem mladá, nezkušená a k autům jsem měla přirozený respekt. Zapsala jsem se do autoškoly a zúčastnila se první hodiny, kdy jsem s instruktorem jen popojížděla po velkém parkovišti, řadila dle jeho pokynů a otáčela doleva a doprava. To mi šlo a docela mě to bavilo. Po pár dnech přišly další dvě hodiny. Opět nás starší pan instruktor zavezl na známé parkoviště a po pár otáčkách prohlásil: „To vám jde, pojedeme do světa.“

„A jak?“, vykoktala jsem ze sebe. „No, autem.“, usmál se starší pán a my vyjeli.

Nejdřív jsem se nepřetržitě ptala, jestli nejedu moc vpravo, nebo naopak vlevo, protože jsem to jako ženská neuměla rozeznat. Pak jsem si ale zvykla a „jela jako vítr“, nebo se mi to alespoň zdálo při slabých 40 km v hodině. Opustili jsme hranice města a pan instruktor mě přiměl jet rychleji. Ručička ukazovala na šedesátku a já měla v očích smrt. Strach jsem ale překonala a těšila se na další hodiny.

     Za pár dní jsem nastoupila na další jízdu. Byl všední den odpoledne a ulice byly narvány řidiči vracejícími se z práce. Plížili jsme se kolonami aut nízkou rychlostí, zastavovali na semaforech, protože nám vždy vycházela červená a pomalu se opět rozjížděli. Vyhovovalo mi to, protože pan instruktor se necítil nejlépe a moc mě nekontroloval. Hned, jak pro mě přijel, mi řekl, že ho pobolívá břicho. Během jízdy mu tekl pot po čele a já nevěděla, zda to je hrůzou nad mými řidičskými dovednostmi, nebo jeho zdravotním stavem. Popojížděli jsme městem a přijížděli jsme ke křižovatce se semafory. Byla opět červená, na křižovatce stál jediný cyklista. Chtěla jsem zastavit za ním, ale pan instruktor mi řekl, ať ho předjedu, že tam mám dost místa. „Vždyť ho srazím!“, vylekala jsem se tohoto manévru. „Nesrazíte, to zvládnete, jste šikovná.“, řekl pan instruktor a chytl se opět za břicho. Tak jsem odhodlaně vyrazila. Bravurně jsem mladíka na kole objela a chtěla se zařadit před něj. Nějak jsem si ale neuvědomila délku auta, přece jenom jsem taky byla víc zvyklá na kolo, a chtěla se zařadit moc brzy. Pan instruktor zbledl ve tváři a přivřel oči, když přišla další bolestivá křeč a já jsem už, už byla na správném místě, když jsem zaslechla ránu, jak zadek auta sejmul nebohého cyklistu. Mrkla jsem na instruktora, kterému stékal pot po čele a téměř nevnímal nastalou situaci, podívala jsem se dozadu, kde na zemi ležel sražený cyklista a v první chvíli mě napadlo ujet „z místa činu“. Pak se ve mně hnulo svědomí a já vystoupila z auta. Kolo vypadalo v pořádku, ale mladík na zemi si naříkal na bolest nohy. Tak jsem mu pomohla do auta, kde na předním sedadle málem ležel v křečích pan instruktor, kolo jsem zamkla k plůtku nedalekého domku a rozhodla se dojet nějakým způsobem do nemocnice. Mladík vypadal vyděšeně, když se mě ptal, zda to zvládnu. Co jsem měla odpovědět? On řídit nemohl, když měl jednu nohu nejspíš zlomenou. Chvilku mě napadlo, že by to přece jen zvládl, kdybych mu mohla nějak mačkat spojku (měl totiž zraněnou levou nohu), pak jsem ale od podobných experimentů upustila. A pan instruktor byl na tom zdravotně tak, že chvilkama vypadal, že ztrácí vědomí. Odhodlaně jsem se rozhodla podstoupit cestu do nemocnice, vzdálené asi dva kilometry od oné křižovatky.

     Byla jsem celá vytřepaná, když jsem vjížděla do areálu nemocnice s autem s nápisem Autoškola plným marodů. Byly to nejtěžší dva kilometry v mém životě.

     Pan instruktor měl prasklé slepé střevo a ihned putoval na operační sál. Sražený mladík podstoupil rentgenové vyšetření, které naštěstí nepotvrdilo zlomeninu, kost byla jen nalomená a byl předán do domácí péče. A já čekala na policii a obvinění z ublížení na zdraví. Jenže na mě se v tom shonu úplně zapomnělo. Auto zůstalo zaparkované v areálu nemocnice a já, abych odčinila, co jsem způsobila, jsem chodila pomáhat Pavlovi, kterého jsem srazila z kola. Nejdřív jsem si vyzvedla klíč od kola a zavezla ho mladíkovi, pak jsem mu skočila nakoupit, pak navařit atd.

     No a pak se stal mým manželem, a to trvá již 46 let. A často říká: „Miláčku, jsem rád, že Tě mám! Ještě, že jsi mě tenkrát nezajela…“ No řekněte, není to pěkné lichocení?

     Řidičák jsem nakonec udělala, ale můj muž radši řídí sám. Má přece jenom divoké vzpomínky na mé řidičské začátky J.       

     S pozdravem

janulaostrava
Text nebyl redakčně upraven


Milá janulaostravo, to byl přímo horor. Byl jsem napnutý jak kšandy a ten happyend je jak z amerického filmu. A to je prostě život.  A ta lichotka? Nevím, zda ji tak lze brát, ale když je lichotkou pro vás, tak proč ne…

I tento příběh může získat odměnu za dnešní téma poukázku do zlatnictví za 1 000,-

Tou odměním tu z vás, která mne nejvíce zaujala, pobavila, rozesmutnila, či rozesmála.

Ještě nás čeká pár posledních příspěvků a už tu bude vyhodnocení…

   
13.10.2011 - Blog redakce - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. [5] Verča27 [*]

    Zravím tetičku Pegonelly. Sml53

    superkarma: 0 13.10.2011, 16:36:22
  2. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    heligona — #3 Lepší se podepsat dvakrát, než poslat anonym Sml54

    superkarma: 0 13.10.2011, 16:29:29
  3. avatar
    [3] heligona [*]

    ToraToraTora — #2 To je možný. Ale co potom ten podpis, AHA? Sml57

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #4
    superkarma: 0 13.10.2011, 16:27:46
  4. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    heligona — #1 Ale ona sejmenuje Jana Sml30 třeba na smajlíky kašle a jen hodila parafku

    1. na komentář reaguje heligona — #3
    superkarma: 0 13.10.2011, 16:24:33
  5. avatar
    [1] heligona [*]

    HA, zase J na konci. Děvčata, budete se muset začít vyjadřovat bez smajlíků Sml24

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #2
    superkarma: 0 13.10.2011, 16:20:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme