Bulvár

Ještě se naučit mariáš!

Začalo to mou babičkou. Pamatuji si, že vždy, když jsme k ní přijeli na návštěvu, nenašli jsme ji jinak než u stolu s rozloženým pasiánsem, plným popelníkem s hořící cigaretou a zapnutou televizí. Mamka nadávala, otevírala okno a začala uklízet karty, aby bylo místo na kafe a buchtu, kterou máma cestou koupila.

Mně se to ale líbilo. Když naši s babičkou popíjeli kafe a povídali, co je nového, já si vzala karty a jen tak bezmyšlenkovitě je rozkládala na pohovce nebo na zemi. Bylo vidět, že babička přestává vnímat povídání od stolu a stále častěji pokukuje po mně. Nejradši by přisedla a začala se mnou hrát. No a tak to také vždy dopadlo. Stačilo jen pronést: „Babi, jak to děláš ?“ a babička přiskočila a už měla karty v ruce a míchala. Pak je začala zručně rozkládat a přitom mi vykládala, jak se to dělá. Byla jako v transu… Mě to bavilo a byla jsem nadšená…

Zůstalo mi to dodnes. Vždy, když se nudím, rozložím karty a skládám. Jednou máma vyprávěla, že bylo období, kdy se u babičky hrály žolíky dlouho do noci, někdy dokonce chodili od stolu rovnou do práce. Tak jsem tedy šla za babičkou a poprosila ji, aby mě naučila žolíky. Pak naše návštěvy vypadaly následovně: Babička, už když nám šla otevřít, měla v ruce karty a potutelně se usmívala. Máma udělala kafe, čaj, co kdo chtěl a babička zatím připravila pozice. Popelník, papír na zapisování, karty a vypnula televizi. No a pak se hrálo a hrálo…

Babička zemřela a bylo po hraní. Pak jsem si našla kamarádku a taky nás to pohltilo… Někdy jsme hrály celou noc a vůbec jsme nebyly unavené. Rána vypadala tenkrát stejně jako u babičky. Zakouřená místnost, popsané papíry a čtyři kruhy pod očima a několik hrnků od kafe, protože to přeci zdržuje, stále oplachovat hrnky. Kamarádka se provdala a máme po srandě.

No, teď mám přítele - a ten chodí 2x týdně na mariáš. Po čtyřech letech koukání docela chápu, oč jde, ale hrát, to asi musí člověk umět. A tu jejich závislost celkem chápu, a ani se na něj nezlobím, že místo rande musím čumět na stůl a být potichu, protože mě stejně nikdo neposlouchá. Tak aspoň pro něj celý týden shromažďuji drobné a připadám si jak matka pluku. Spoluhráči se smějí. Mám s sebou kapesníčky, brufen, nakrájená jablíčka na mlsání, nějakou oplatku k čaji, nějaký bonbon na lepší dech a další šílenosti. Prostě to bereme vážně.

A když je přítel u mě, vždy ho znásilním na žolíky. Sice permanentně prohrávám, ale je to jedno. Mě to baví.
DUCKA 


Ideální partnerka! Nejen že nebrblá, ale ještě zásobuje miláčka oplatkami a brufenem. Musí být na vás pyšný :-)

   
01.03.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [2] ducka [*]

    To asi je. A taky mě občas poplácá po kolínku aby jako všichni věděli, že to štěstíčko co sedí vedle patří k němu...

    superkarma: 0 01.03.2007, 14:53:44
  2. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Pasians,to je taky moje

    superkarma: 0 01.03.2007, 14:47:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme