Jak je možné, že některá žena v osmnácti potká toho pravého, se kterým po letech oslaví zlatou svatbu, jiná uzavře dva i více sňatků a další třeba ještě nikdy s žádným mužem ani nezkusila žít? 

Paní Marcela není ošklivá. Je spíš typ oduševnělé dámy, která má vybrané chování a je vzdělaná. Má smysl pro humor, je dobrosrdečná a milá. 

 

Ale něco je špatně

Nechce se ani věřit, když vypráví, že ve svých 45 letech se ještě ani nedostala k tomu, aby s nějakým mužem byť jen zkusila žít. A není to prý její vina. „Neodháním je od sebe. To oni mne vždy záhy opouštějí,“ vypráví Marcela s tím, že ještě žádný její vážnější vztah netrval déle než dva měsíce. Po zprvu intenzivní známosti následuje vždy stejný scénář. Jako přes kopírák. Muži po pár týdnech začnou z jejího života pomalu couvat. „Nevím, co dělám špatně. Jsem z toho smutná,“ říká žena. „Táhne se to se mnou od mládí. Prostě každý ode mě uteče. Moc bych chtěla rodinu, děti. Nemám ale možnost se dostat ani tak daleko, aby se o tom s někým dalo uvažovat.“

 

 

Marcela nemá nouzi o muže

Je o ni zájem. Jen si potenciální partnery prostě nedokáže udržet. Ba co víc, ona je něčím hned zkraje vztahu odradí. Zkusila už snad všechno možné. Chtěla amulet, dostala ho. Karty má vyloženy snad stokrát. Změna image také proběhla.

Mimochodem, sjezdila snad všechny kartářky, bylinkářky, léčitele a čarodějky v Čechách. Byla u psychologa i na regresi, v manželské poradně... snad všude.

 

Zdálo se, že  Marcelina chyba by mohla být v tom, že pokaždé, když se seznámí s nějakým novým „objevem“, zahrne ho přízní a pozorností. Píše sms, volá, chce se často s mužem vidět. Vlastně ale nechce nic jiného než to, co je součástí každého vztahu. Pozornost.

 

Co když odrazuje přílišným zájmem?

Třeba se chová k muži jako had ke králíkovi a objekt její touhy se vlastně cítí dušený a prchá? 

Marcela dostala u příštího „pokusu“ přísný zákaz psát sms jako první a volala jen jednou denně.

Jmenoval se Milan a přes dodržení „návodu" vydržel 14 dnů. A to byl zkraje tak nadšený.

 

Tenhle Milan byl z jejích vážnějších možností v řadě čtvrtý v roce.

Marcela si dala minulý týden další inzerát. Dnes má zase schůzku. „Třeba se stane zázrak a něco z toho konečně bude,“ doufá.

  

V zásadě není co jí vytknout. Svést to na shodu mrzutých náhod nebo špatný výběr partnera lze v prvních pár případech, ale Marcele je přece jen 45 let a ještě nikdy neměla vztah, o kterém by se dalo mluvit jako o vážném. Jak je to možné? Nabízí se leccos. Chyba, o které neví možná ani ona sama, smůla, osud, karma.

Jak nazvat víc než 25 let čekání, hledání a nepochopitelných neúspěchů?

 

 

Co si o tom myslíte? Máte co poradit?

Reklama