Reklama


Proč se k ní vracím, když jsem o ní psala v článku Vivienne Westwood - mistryně provokace?
K mé velké lítosti jsem neviděla její pražskou módní přehlídku. Vidět na vlastní oči svoji modlu světové módy Vivienne Wastwood by pro mě byla stejná událost jako pro mnohé živý koncert Madonny. Leč nejsem celebrita. Westwood byla jen pro honoraci, i když si troufám říct, že 70 % přítomných ani netušilo, na koho a na co jdou. Že nikdy předtím její jméno neslyšeli a koukali jak puk na modelky s monokly a podlitinami oblečené do „hadrů“ za milion liber a pak tleskali a skandovali jak pominutí, protože se to sluší.


Chtě nechtě mi to připomnělo pohádku o císařovi, který je nahý, ale nikdo si to netroufá říct nahlas.
Bohužel, takový to ve mně zanechalo rozpačitý dojem, když jsem celou událost obrovského společenského a kulturního významu sledovala alespoň v televizi. Nemluví ze mě zášť zhrzené nepozvané, ale čekala jsem prostě víc. Od pořadu i od samotné návrhářky.


Od pořadu, který ukázal tak chabou část údajně retrospektivní přehlídky a víc se věnoval stavbě podia a od návrhářky, jejíž poslední kolekce byla vyčpělou variací na destrukci a ani památky po úžasné invenci a fantazii „staré dobré Westwoodové“. Jediné, co jsem musela ocenit, byly její drzé zlaté růžky vykukující ze zrzavé kštice.

Ale není to trochu málo, pro takovou legendu světové haute couture?

Co vy na to?
Jaký je váš názor?