Když se první frází, krokem kachním profuníme k porodu, který dle instrukcí řádně prodýcháme, doufáme, že dvě fáze budou úplně stačit a to nejhorší máme za sebou.

Ale kdež, máme před sebou řadu dalších krásných fází – ověřování v praxi. Sice se tvrdí – malé děti, malé starosti,

ditatk

ale pokud jste se jako rodiče malé ratolesti domnívali, že podobní strašáci jako je puberta, se vás ještě dlouho týkat nebudou, veliký omyl. V negativistickém stádiu, které nastává obvykle mezi 1,5 až 5 lety (vrchol přichází mezi 2. a 3. rokem) dochází ke vzniku vlastního já dítěte, a říká se mu první puberta. V tomto období se u dítěte několikrát za den dostavují záchvaty pláče, fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor.

vztek

Pamatuji se, jak jsem ještě jako bezdětná v samoobsluze zahlédla maminku, jejíž dítko si v záchvatu vzteku lehlo na zem a dožadovalo se tak koupě čehosi, evidentně mimo nákupní seznam.

„Ještě jednou to uděláš a nařežu ti!“ Zřejmě šlo o jeden z celé řady podobných výstupů na veřejnosti a zoufalá, touto fází tvrdě zkoušená maminka, se rozplakala a z obchodu utekla. Dítko ve svém představení pokračovalo dál. O publikum mělo postaráno.

Co s tím, aby se podobná situace neopakovala? Psycholožka Dana Marková k tomu říká: „Doporučuji zkusit dítě motivovat. Dopředu se s ním domluvit, že půjdeme do obchodu a koupíme lízátko. Jen to, nic dalšího. Pokud se dítě přesto začne v obchodě vztekat, raději z obchodu odejdeme a několik dalších dní tam vůbec nechodíme. Nemá smysl, začít v obchodě na dítě křičet, nebo ho plácat po zadku. Doma je dobré určit nějaké místo, třeba polštářek, kam v případě,že se dítě začne vztekat, pošleme, aby se zklidnilo. Jak jsme my chodívali na hanbu, do kouta. Za babiček se posílalo klečet na hrách. Je důležité se obrnit trpělivostí, udílet rozumné množství příkazů a zákazů, mít jasná a jednoduchá pravidla. A být důsledný.“

hanba

Období vzdoru, kdy dcera hledala své „já“, a pokoušela to mé, jsme si užily i u nás. Před regálem s Barbínami se domáhala koupě další, tentokrát okřídlené, nekřesťansky drahé.

Jsem relativně klidný člověk, a v jejích tehdy třech letech, už mě měla dobře přečtenou a věděla, že musí přitvrdit.  Začala nahlas křičet, do rytmu si dupala. Slušný herecký výkon. Chvilku jsem ji pozorovala, a pak do puntíku začala napodobovat. A jí to bavilo ještě víc.

Sedla si na zem, tady jsem trošku zaváhala, protože kecnout si na zadek v bílé úzké sukni se mi zrovna nechtělo, ale co bych neudělala pro úspěch jedné z výchovných fází!  Když jsem dosedla vedle ní, dcera v mžiku přestala s křikem, skočila mi kolem krku a začala se nahlas smát.

V očích měla pobavené ještěrky a uznání.

A já si uvědomila, jak mě ten svět na úrovni dětských očí nikdy nepřestane bavit.

Reklama