Tak si říkám, že jsem to letos zase prošvihla. To jaro mělo takový raketový start, že jsem se nestačila ani vzpamatovat a všude už kvetou, někde dokonce už odkvétají, tulipány, narcisy a spousta dalších cibulovin a já jsem se na zahradu ještě nedostala! Co mi tam pokvete v létě?

„Není už na sázení trochu pozdě?" ptala jsem se přes plot sousedky, zkušené zahradnice.
Ale kdepak, pořád je ještě čas. Jestli chcete, tady vám dám pár hlíz jiřinek, a jestli se vám líbily ty dosny, co jsem měla loni u plotu, tak ty mi také přebývají. Ale třeba i mečíky ještě můžete sázet, mohly by kvést během srpna. A na tu zastíněnou stranu si dejte klidně begonie."
No to je báječné, to jste mi udělala radost, děkuju na stotisíckrát." Popadla jsem krabici s nevzhlednými protáhlými „bramborami“ a kořeny a letěla pro rýč.

Jiřiny se mi vždycky líbily. Mám je spojené s babiččinou venkovskou zahrádkou. Měla spoustu druhů od jednoduchých, které spíš připomínaly kopretiny, až po velkokvěté, za které by se nemusel stydět ani zámecký park.
Do mé takřka přírodní zahrady se hodí spíše ty „obyčejné“.

Dosny známe většinou z městských parků jako dvoumetrové obry a k venkovské chalupě se podle mě moc nehodí. Když je ale vysadím do ostrůvku uprostřed trávníku, budou tam dělat parádu jako solitér. Mají nejen nádherné květy, ale i listy, ale potřebují kolem sebe prostor, aby vynikla jejich monumentalita. A toho tam mám dost.

 

soutěž Margot - punčochy

Mečíky budu mít poprvé, vždycky jsem se bála, že by je polámal vítr, ale sousedka mě uklidnila, že ty její (teď už mé) patří mezi drobné odrůdy a dorůstají maximálně do půlmetrové výšky. A co je ještě jejich výhoda - kvetou i v polostínu. Už jsem si pro ně našla báječné místo.

Begonie si dám pro změnu do okenních truhlíků na východní stranu. Ráno není slunce tak ostré a nepopálí choulostivé listy.
A tím asi letos s květenou končím. Nějaké trvalky mi ještě pokvetou (orlíčky, denivky, hosty) a všude kolem jsou louky s milovanými kopretinami, pryskyřníky a stovkami dalších kytek, jejichž názvy ani neznám.

Myslím, že v zahradě rozhodně neplatí: Čím více, tím lépe. Když se s barvami roztrhne pytel, nemusí to vypadat zrovna nejlépe.

Co si o tom myslíte vy, milé ženy-in?
Jaké květiny pěstujete?
Máte nějakou oblíbenou, které se obzvlášť věnujete?
Nebo každým rokem tak trochu experimentujete?
Napište mi.

Reklama