Bulvár

Ještě dvě čtenářská poděkování

Ve středu jsme měli v magazínu krásné téma dne, ve kterém jste, milé čtenářky, děkovaly svým blízkým. Protože do redakční pošty dorazily dva příspěvky k tomuto tématu až později odpoledne, uveřejňujeme je dnes.

Níže si můžete přečíst dva čtenářské příspěvky k tématu: komu bych chtěla poděkovat. Toto téma vládlo našemu magazínu včera, tedy ve středu 9. března. Bohužel tedy jde o příspěvky, které dnes nezařadím do slosování o dárek.

Rád bych na tomto místě upozornil, že pokud přispíváte do našich denních témat, čiňte tak nejpozději v den tématu do 15.00 hodin, budete mít větší šanci na uveřejnění.

Témata dne se dozvídáte pravidelně den dopředu v novince, která vychází okolo jedné hodiny odpoledne. Téma vyhlašujeme tímto způsobem právě proto, abyste si příspěvek mohly připravit a odeslat, i když jdete třeba druhý den do práce.

Níže již ale slíbená dvě poděkování...


Maminko, děkuji!

Je mnoho lidí, kterým mám za co děkovat. Za jejich podporu, přátelství, pomoc v nouzi, za lásku, ... Protože vím, že život může znenadání skončit, neodkládám slova díků na později. Už dávno jsem se naučila svým blízkým hned děkovat, a to nejen za nějakou velkou, „zásadní" pomoc, ale i za drobné radosti, které jsem s nimi mohla prožít. Nebo poděkovat jen tak za to, že tu vůbec jsou, a že jsou takoví, jací jsou.

Ale kdybych si měla vybrat jen jednu osobu, které bych chtěla poděkovat, byla by to moje maminka.

Vůbec neměla lehký život. Za svého životního partnera si zvolila špatného člověka. Je to bojovnice, ale i přesto, že se rozvedla a bojovala, seč to šlo, kvůli lajdáctví policie a pomalým soudům nás, své děti, nedokázala před tímto člověkem ochránit.
I přesto, že na vše byla sama, s minimem financí, se o nás perfektně starala. Nemohli jsme jezdit na dovolenou k moři, nenosili jsme značkové oblečení, nemohli jsme si dovolit mnoho věcí. Ale nikdy jsme to příliš nevnímali. Maminka se totiž uměla postarat - jezdila s námi na výlety do přírody, díky „volňáskům" od pojišťovny s námi chodila plavat, využívala nejrůznějších benefitů, které jí nabízel zaměstnavatel, ... A často mívala ke své práci i nějakou brigádu, aby mám mohla dopřát nějaký kroužek, hory se školou, ...
Naše dětství nebylo kvůli "otci" vůbec pěkné. Psychické týrání bylo na denním pořádku, ačkoli se maminka ze všech snažila uchránit nás toho.
Dětství byla tvrdá škola do života a maminka si dodnes vyčítá, že naletěla takovému člověku. Dodnes ji mrzí, že neudělala to či ono, že kdyby tehdy existovalo víc možností, žili bychom si spokojeně dál od něj. Já jsem ale za tu tvrdou školu života svým způsobem vděčná.
Díky tomu, v čem jsem vyrůstala, jsem se naučila opravdu mnohému užitečnému. Naučila jsem se hospodařit s penězi, postarat se o sebe a vydělávat si na sebe. Naučila jsem se znát svou hodnotu, nepodléhat negativní, nepravdivé kritice své osoby, nechovat se jako tupá ovce, jen abych naplnila něčí ambice. Nejsem něco míň jen proto, že jsem nevystudovala obor, který on pro mě vybral. Naučila jsem se rozpoznat (i skrytou) manipulaci a nepodléhat jí.
A díky tomu, jaký "vzor" jsem doma před sebou měla, jsem věděla, jaký nemá být můj životní partner. Mým mužem se stal pravý opak mého otce a nyní mám svou vlastní, báječnou rodinu.
Jsem mamince neskutečně vděčná za vše, co pro nás celé dětství dělala, jak se o nás starala, co vše nás naučila, jak za nás bojovala, jak se snažila minimalizovat dopady psychického týrání. A že i přesto, jak ona sama to měla těžké, si nikdy na nic nestěžovala. Mnoho z toho, co pro nás udělala, jsem se dozvídala až jako dospělá.
Moje maminka je neskutečně silná žena. A i když s ní občas není lehké vyjít, mám ji moc ráda a nesmírně si jí vážím.

Eli.Emanuela


Milé ženy-in,
dnešní Vaše příběhy mi kolikrát vehnaly slzy do očí, leckdy moc dojemné příběhy. Vím, že i já bych mohla poděkovat matce za její lásku a výchovu (i když i chybičky se vloudily), mé milované babičce, která už tu není a svým přátelům, kteří mě podrželi a pomohli, když bylo třeba a nebo jen, že s nimi bylo prostě fajn. Ale hlavně bych asi chtěla poděkovat svým dvěma dcerám, které mi pomohly v nejtěžší chvíli mého života a že to byla těžká chvíle i pro ně, když zemřel můj muž a jejich táta. Jen díky nim jsem sebrala sílu a věděla, že žít dál má smysl.

Carmi

Pozn. red.: Příspěvky neprošly jazykovou korekturou.

   
10.03.2011 - Blog redakce - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [3] Ryor [*]

    Moc hezké, také jsem děkovalaSml22Sml16

    superkarma: 0 03.05.2011, 14:08:59
  2. avatar
    [2] enka1 [*]

    Moc hezké, ženy.Sml79

    superkarma: 0 10.03.2011, 11:49:16
  3. avatar
    [1] monkee [*]

    Jste statečné a silné holky, pište dál, vaše poděkování pohladila srdce  Sml22Sml79

    superkarma: 0 10.03.2011, 11:36:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme