Ještě si přečtu pár stránek. Já vím, měla bych už jít spát, ale...

 

Film končí za pár minut, to přece vydržím. (lépe)

 

Vždy si najdu výmluvu, proč bych ještě neměla jít spát. Jsem schopná dívat se do nočních hodin na televizi. Číst si knížku dlouho přes půlnoc. Přítel je na tom naštěstí stejně. I on je sova. Čili člověk, který vydrží bdělý až pozdě do noci. No, naštěstí?!

 

Vážně už musíme vstávat? Rozmrzele se oba podíváme na rádio, které si vesele „prozpěvuje“ a upozorňuje, že je čas opustit postel. Ještě pět minut buď zticha. Prosím!!! Neposlechne a my občas také ne.

A tak se stává, že o dvacet minut později zběsile lítáme po bytě.

 

On je však v pohodě připravený během deseti minut k odchodu. Já úpím. Podupává u dveří a znervózňuje mě. Začne zalévat květiny. Ptá se mě, jestli už půjdeme.

Já se potřebuji namalovat, dát vlasy do „koukatelného“ stavu a sama sebe přesvědčit, že hádka po ránu není dobrý začátek dne. Udržím se, snažím se jeho slova ignorovat. Občas se podaří, že mlčím. Klid naruší až jeho věta: „Tak budeme zítra vstávat dřív.“

Nevím, čím to je. Ale vstávat dřív - ani za nic.

Nesnáším ranní vstávání. A tak každá minuta navíc je k nezaplacení. A i přesto, že občas zaspíme, vše se přece nakonec zvládne. 

Téměř každé ráno si sice řeknu, že půjdu večer spát dřív, aby mi bylo druhý den ráno lépe a veseleji se mi vstávalo. Ale nedaří se.

Zdá se, že je to začarovaný kruh mého večerního a ranního „ještě chvíli“.

Jak jste na tom vy?

Dnešní téma:
Crrrrrrr!
Je ráno, vstávat!

Kdo vás budí a kdo vzbudí?
Přítel, deset budíků, telefon či rádio?
Co vás spolehlivě dostane ze snů?

Jste skřivan, nebo sova?

Jaký je ideální čas vstávání?
V kolik hodin musíte z postele?

Jak dostanete z pelechu své děti?
Jaké vypadá ideální ráno?

redakce@zena-in.cz

Reklama