Izrael a krásné město Jeruzalém láká mnoho cestovatelů. Je to dávná kolébka všech světových náboženství. Na zemi není místo, kde by se na tak malém území odehrála tak osudová historie celého lidství. Když sem přijedete, užijete si nevšední chvíle - Izrael je země tolika tváří!

Když jsem tam byla před rokem, snažila jsem se jej co nejvíce poznat. Byla jsem naprosto okouzlená z Jeruzaléma a z Mrtvého moře.

Zeď nářků

Snad každý návštěvník Jeruzaléma si nenechá ujít světoznámou Zeď nářků. Je to posvátné židovské místo, otevřená synagoga pod širým nebem. Díky bezpečnostním opatřením, která jsou v Izraeli velmi přísná, je i Zeď nářků velmi střeženým místem.

Zeď nářků

Zeď nářků

Zeď nářků Pokud se sem vydáte, musíte projít bezpečnostním rámem, ženy musí mít zahaleny ramena a nohy, muži si musí nasadit na hlavu symbolickou pokrývku hlavy - papírovou jarmulku (pokud nemají vlastní). To platí i pro návštěvníky z jiných zemí a pro nevěřící.
Modlitební část je rozdělena na část pro muže a pro ženy. Ta pro ženy je o dost menší. Nesmí se modlit společně. Před kamennou zdí je řada plastových židliček a truhlic s modlitebními knížkami. Kamenná zeď je v dosahu velmi osahaná, je na ní vidět, jak se věřící zdi dotýkají, jak jsou k ní přitisknutí a šeptají do ní svá vyznání. Jiní jen poklidně sedí na židlích, pohrouženi do svého světa rozjímání a modlení. Kolem jsou všudypřítomní turisté, většina z nich respektuje vážnost posvátného místa a chová se tiše a z dálky pozoruje místní klid rozjímajících. Když se zadíváte do nebe, uvidíte mezi světlými kamennými kvádry bílé holubice, které jako by dodaly tomuto místu další rozměr doteku s bohem.

Zeď nářků

Je dnes již symbolickým zvykem, že si napíšete na útržek papíru nějaké přání a vložíte jej do štěrbiny zdi. Jenže štěrbiny jsou tak vystlané těmito papírky, že pomalu již nemáte kam přání vložit.

Zeď nářků

Je lepší vybrat si pro návštěvu Zdi nářků jiný den než sobotu, kdy Židé slaví svátek Sabat. Tento den se oddávají modlitbám a nechtějí být rušeni. Proto, když se budete fotit nebo natáčet na kameru při sobotní modlitbě, mohou to brát jako narušení a budou nepříjemní.

Zeď nářků

Zeď nářků, správnější označení Západní zeď (ha-Kotel ha-Ma'aravi) je pozůstatkem západní části vnější hradby, která ke konci období druhého jeruzalémského Chrámu obklopovala Chrámovou horu. Dnes je to nejposvátnější místo Židů, zároveň je však Zeď nářků také místem smutku nad zničením Chrámu.
Ke Zdi přichází mnoho (nejen židovských) poutníků z celého světa, aby zde vyslovili své modlitby. To bývá mnohdy provázeno zvykem, při kterém je modlitba napsaná na papírovém lístku vsunuta mezi kameny, z nichž je Zeď vybudována. Velmi často se na tomto místě odehrává také obřad Bar micva.

Zeď nářků je pozůstatkem vnějších hradeb jeruzalémského Chrámu, které nechal rozšířit Herodes Veliký. Po zničení Jeruzaléma římským vojskem v První židovské válce (roku 70 n. l.) zůstala většina zdi pohřbena pod úrovní terénu, kromě Zdi nářků a Malé zdi. Mnohé části hradby jsou dnes také často součástí domů muslimské čtvrti, které jsou ke Zdi přistavěny.
Podle rabínů však šechina (Hospodinovo přebývání) i po zničení Chrámu zůstala na místě Zdi nářků. Židům tak toto místo zůstalo nejposvátnějším. Jelikož šechina není vázána na to, zda Chrám stojí nebo ne, není cílem většiny židů Chrám obnovit - tím spíše, že na místě, kde Chrám stál, stojí dnes muslimské mešity.
Zdroj: Wikipedie

Přečtěte si také další články Kláry Křížové o Izraeli

Reklama