Milá redakce,

posílám malý příspěvek k dnešnímu tématu o dětech

Z_U_Z_U


Nějakou dobu jsem žila s manželem cholerikem.... když jsme se seznámili samozřejmě takový nebyl, začalo to až po tom co jsme už byli svoji.

Jako většina zamilovaných jsem doufala že se změní, dokonce i tehdy kdy jsem zjistila že jsem těhotná. Nestalo se..... bylo to pro mne hodně těžké rozhodování, neměla jsem zrovna nejšťastnější dětství, naši se rozvedli a nás děti štvali celkem úspěšně proti sobě, snad tisíckrát jsem se zařekla že nikdy nedopustím aby mé dítě zažilo něco podobného!

Bohužel nebylo na výběr.... když jsem viděla že se manžel neštítí ubližovat mi i před malým odešla jsem.

S pár věcmi a těžkým srdcem, ale byla jsem pevně rozhodnuta nedovolit aby malý trpěl. Z počátku to nebylo zrovna jednoduché, jak finančně, tak i jinak, žili jsme v dvoupokojovém bytě s babičkou před kterou většina příbuzenstva zbaběle prchá..... ale doufala jsem že jednou bude líp a že malému budu moct všechno vynahradit.

Pak jsem potkala mužského, díky kterému znovu věřím na pohádky a umím se smát. I když má jako všichni své mouchy a občas je jako každý chlap na zabití, je můj rytíř na bílém koni.... pravda, pohádku jsme trošku zmodernizovali,  koně nahradila mašina a lítou saň hravě zastala babička, ale vyhrál...... za svoji statečnost získal jednu nesnesitelnou ženskou, hyperaktivního lotříka a dvě dementní kočky, ale nikdy nedal najevo že by litoval.

A já dnes, když vidím jak jdou ruku v ruce s mým malým pokladem, když si kutí věci kterým já jako pouhá ženská nemůžu rozumět a já slyším šťastný smích svého svištíka jsem ta nejšťastnější ženská na světě..... dokázala jsem to za co jsem bojovala a co pro mne bylo nejdůležitější..... dala jsem svému dítěti domov, pocit bezpečí možnost prožít klidné dětství.

Myslím si že to je to hlavní co pro své děti můžeme udělat..... vždyť počítač, drahé dárky a značkové oblečení nikdy nenahradí dítěti to co nejvíc potřebuje.... lásku, bezpečí a pocit že se má kam přijít schovat když je zle. 

Dnes slavíme den dětí a já spokojeně koukám na to jak můj malý loupežník demoluje 6 Princezna Jasněnka byt za pomoci psího parťáka kterého v pondělí dostal k svátku a honem otevírám náruč když se ozve dupot jak od stáda slonů a rozjařené "mamíííííí"  A když se prťous s důvěrou přitulí a svoje "mamí" doprovodí sladkou pusou, vím že je to ten nejdůležitější titul který jsem mohla v životě získat.  


Milá Zuzu,

ďakujem za príspevoky, ktoré posielate, čítam ich rada a vždy ma potešia. 

Aj keď tento príbeh nie je veselý, svedčí o Vašej sile a odvahe. 

Matka chce pre svoje dieťa len to najlepšie. Nie všetkým ženám sa však podarí urobiť to, čo ste urobila vy. Mám kamarátku, ktorá žije s manželom a dvoma malými deťmi. Na prvý pohľad krásna rodina. Pod povrchom sa však skrýva despotický manžel, ktorý si svoje komplexy formou ponižovania a psychického nátlaku vybíja na mojej kamarátke. Už niekoľkokrát som jej navrhovala, aby požiadala o rozvod. Neviem z akých dovodov, ale nedokáže to spraviť...  Vždy mi povie "deti potrebujú otca..."


Krásny a veselý deň :-)     

                                                                 

 

Reklama