S chutí dnes čtu články o tom, jak kdo bujaře nebo s různými zážitky prožil poslední den v roce. Já bych to ráda vzala z opačného konce. Máme - lépe řečeno měli jsme - známé, kteří měli malý byteček - jedna místnost a v ní všechno - kuchyň, ložnice, pokoj - prostě místa málo pro jednoho, ne tak pro dva a nakonec z toho byly tři osoby i s mimčem. Abychom jim usnadnili jak v létě, tak v zimě nedostatek prostoru pro dítko, zvali jsme je často k nám, protože máme rodinný domek se zahradou. V létě jsme grilovali v krbu, popíjeli, v zimě jsme si mohli společně popovídat.

Ale k tématu dnešního dne - SILVESTRU. Tyto známé jsme pozvali na Silvestra. A co myslíte, přišli? ANO! Přišli již v poledne, takže jsem kmitala s obědem a přípravami na večer. Známý - říkejme mu Milan - přinesl dětské loutkové divadlo. Než ho do večera složil, trvalo to nějakou hodinu. Potom se rozhodl, že bude hrát divadlo pro děti. Upřesním - vlastně pro jejich dítě. Takže se návštěva vyžívala v divadle pro svou dceru. Říkali jsme si, do osmi vydržíme, všechno připravíme, pak dítko dají spinkat a budeme slavit.

OUHA, dítě bylo vzhůru ještě o půlnoci, stále se věnovali jen jemu a my jen kuchyni, čistým sklenicím, však to znáte.

Když nám s potěšením v jednu hodinu ráno sdělili, že jejich holčička UŽ spinká, že můžeme oslavovat, brali jsme to jako legraci. Ve tři jsem padala únavou, manžel taky, šli jsme spát. Jim jsme přenechali pro pohodlí naši ložnici, sami zalehli jinde.

A co se dělo prvního? Skoro do oběda jsme chodili po špičkách, abychom nevzbudili návštěvu. Když před polednem vstali, tajně jsem doufala, že sbalí divadýlko a odejdou. OUHA! Chtěli dojíst to, co zbylo od včerejška, takže jsem ohřívala, přidávala, a až pak spokojeně odešli.

My unavení, vyčerpaní, ospalí jsme zalehli a už nikdy více jsme je pro jistotu na takovou oslavu nepozvali.

Krátkou návštěvu přežiji, ale Silvestra s nimi už nikdy více!

_zelvicka_


Milá _zelvicko_,
váš příspěvek by se dal nazvat Pro dobrotu na žebrotu".

Reklama