Já nejvíc miluji ještě černobílou pohádku O popelce s paní Hruškovou a panem Štědroněm, myslím, že jsem ji už viděla víc než patnáctkrát a ještě i uvidím. Stejně jako Zlatovlásku a Tři oříšky pro Popelku... A myslím, že mohu mluvit i za své dvě dcery.

Písničky z těchto filmů se snad nikdy neohrají , a jsou stále hezké...

Lenka


„No tak vidíš, lavice, slánko s bílou solí, to je to, co mě nejvíce, nejvíce bolí..." Tak nějak to bylo, viďte? A Jan Tříska - to bylo ještě před emigrací - hrál na loutnu a svým zastřeným hlasem pěl: Jen kolovrátku zpívej..."

Mladičká Popelka Hrušková byla rozkošné poupátko (ostatně, ty baculaté tvářičky má dodnes). I když musím říct, že mi vždycky připadala trochu moc unylá a pasivní. To Libuška Šafránková, to byla jiná třída - jezdila na koni, střílela z kuše a uměla se aspoň trochu vzepřít :-)

 

Reklama