Čtenářka Gerda se po dlouhých letech rozvedla a nyní již deset let žije spokojeně.  Přečtěte si její příběh o tom, jak k tomu došla. A já Vám Gerdo děkuji za to, že jste se přemohla a Váš příběh sepsala.

Zdravím všechny po ránu!

Napřed jsem byla rozhodnutá dnešní téma přejít a nepsat nic, ale když čtu ty reakce po vyhlášení tématu jak se každá ošívá...jdu do toho! Ostatně, už to přebolelo, bylo to dávno a na ošklivé vzpomínám spíš s humorem. Jinak to ani nejde. Nejsem mstivý typ a snažím se o empatii, ovšem v některých případech ani sebelepší vstřícnost a snaha o domluvu neplatí.

S prvním manželem jsem se znala od školy, býval vždycky výborný, veselý, manuálně mimořádně zručný se zlatýma rukama a navíc hudebník. To mi tehdy imponovalo nejvíc, k muzice tíhnu odmala. Ale když nechal řemesla, změnil zaměstnání s představou neustálého kariérního postupu což se mu dařilo, hodně se změnil.

Už jsme měli děti, ovšem on hodně odlišné zájmy než byla rodina. Tak se to po dvaceti letech, kdy už byly děti dospělé, docela vyhrotilo. Včetně jeho stálých známostí. Podle mě si tím hojil nějaký komplex, stále se snažil omračovat okolí.

Doma se choval otřesně. Pod tlakem svědomí který tehdy asi měl, tím víc kopal kolem sebe. Nebudu psát podrobnosti, nechci vzbuzovat lítost, ale vážně to bylo škaredé.v Křiky, hádky, mlácení dveřmi, odjíždění z domova neznámo kam a neznámo, na jak dlouho...

Dala jsem první žádost o rozvod. Do té doby netušil, že splním, čím jsem mu pohrozila. Trochu schlípl, přišel s kytkou a omluvou (první za dvacet let) a já uvěřila.

Po roce jsme tam byli znovu. Tentokrát jsem necouvla, jen si pamatuju svou řeč - obhajovala jsem se sama - že je to v jádru hodný člověk, jen si se sebou neví rady a neví, co chce. Tak nás rozvedli. Po rozvodu jsem s ním nemluvila. Dobrý rok. Byly tahanice o společný dům, dělal naschvály. Vyloženě jsem ho nesnášela a bývalo mi potom i fyzicky zle.

Pak, když už jsme se konečně dostali k domluvě o prodeji a dům byl připravený, přišly záplavy. Hrozné. U nás spadly skoro všechny domy, náš ale odolal. (Však se díky tomu v krátké době poté konečně prodal). Po té tragédii mi ho bylo líto, protože v něm tehdy bydlil - vyhodila ho zrovna jeho jedna „velká láska“ - tak jsem ho nechala 14 dnů spát u nás, my tou dobou jely s mamkou na dovolenou.

A pak už jsem s ním byla konverzace schopná, dokonce jsem s ním jela i na chatu, aby se zotavil, ovšem jen jako bratr a sestra. I když doufal, že z toho bude víc... ani náhodou!! Jen blázen by se chtěl vrátit zpátky do pekla.

No a teď jsem už víc jak 10 let podruhé vdaná. Exmanžel k nám občas zajde na kus řeči, něco pospravovat. Nevím, jak moc je spokojený v osobním životě, ale pravda je, že už hodně let má paní z jiného města. Navštěvují se o víkendech, každý bydlí zvlášť a to je asi jeho záchrana.

Podle mě je typ, co se neměl nikdy ženit, není pro rodinu vychovaný ani stavěný. Jenomže, když jsme se brali, on byl po vojně a já po maturitě - mladí a blbí, bez zkušeností, jak to mohlo dopadnout, místo abychom si nanečisto trénovali společný život, buch - těhotenství jedno, druhé....:(

Dnes je to mnohem lepší, mladí se do chomoutu neženou a dělají dobře!!
Gerda
Text nebyl redakčně upraven


Jaké máte vztahy s bývalými manžely, milenci a příteli?

  • Zcela jste je zavrhla?
  • Nebo s nimi udržujete vřelé kontakty?
  • Musíte se s nimi stýkat kvůli dětem?
  • Stali jste se přáteli?
  • Co na to váš současný muž?
  • A co on? Udržuje kontakty s bývalými?
  • A vadí vám to?

Pište své příběhy, úvahy, stížnosti i pochvaly na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes kolem 16. hodiny za příspěvek odměním třemi knihami: Hrana rozkoše od Evy Berlinové, Zákon přitažlivosti v praxi od Roberta Doyla, knihou Divoši od Dona Winslowa a třemi Margotkami na nervy s bývalými partnery.

Velmi se těším na vaše příspěvky a všem, které nebudou chtít, abych zveřejnil jejich nick či jméno, anonymitu samozřejmě zaručuji.

Reklama