Tak u mě to žádná agresivita nebyla - možná můj příspěvek ani nepatří do dnešního tématu - ale je to o mém dětství, tak snad se alespoň jednou při čtení pousmějete... :-) Když mi bylo 5 let, stěhovala jsem se s mamkou a taťkou na nové sídliště - do paneláku, který se právě dostavěl. Všude kolem jen bláto, nářadí a spousta dělníků... Naši pracovali na zvelebení bytečku a já chodila ven. No a protože sídliště zatím zelo docela prázdnotou, dávala jsem se do řeči s pracujícím lidem... :-) Byla jsem hodně ukecaná a živá, tak nebyl problém... :-) Dodnes mi jeden pán připomíná (a to je mi už 35!), jak jsem ho nechtěla pustit po schodech domů - zrovna jsem vodováhou "měřila" jejich rovnost - chudák - musel činžák obcházet a jít zadním vchodem (a pěkně při tom nadával! :-)) - prostě jsem byla neústupná!

Další z příhod byla například tato: vyšla jsem u nás do 4. patra a ve dveřích jednoho bytu byl zvenku klíč. Zamkla jsem dveře cizího bytu, šla na parkoviště a klíče schovala pod auto - chudák majitel bytu se ten den nedostal do práce... :-( Jindy jsem si zase všimla jiného pána, jak v suterénu umývá podlahy po dělnících - posbírala jsem všechny papírové vizitky ze schránek a zeptala jsem se ho, jestli si mohu v tom kyblíku něco "oprat" - řekl, že jo - a všechny vizitky se rozpustily v jarové vodě...

Pak jednoho dne (to bylo asi za rok) přišla za mamkou sousedka a říká jí: ,,Já vím, že máš 3 děti (já měla 6, ségra 1 a brácha se nedávno narodil) a že pořád stojíš u plotny a vaříš - jiné jídlo pro chlapa, jiné pro Haničku, pro tu mladší kašičky a pro to nejmenší zase něco jiného - že stojíš s tím nejmenším u plotny v náručí, nohou houpáš kočárek s tím starším mimčem a ještě dohlížíš na Haňulu - a vaříš a pečeš... Ale Hanička stojí dole u dveří, otvírá všem lidem a říká: ,,Víte, co jsme měli dnes k obědu? Zase konzervy!"... ,,Takže na mě zase něco bonzla..." :-)))

Jindy šla zase maminka z práce po městě domů - já byla v 1. třídě a už jsem byla z družinky doma a najednou na ni troubí přes celé město popelářské auto - mamka se otočí i s taškami plnými nákupu a zírá nevěřícně na řidiče, který jí říká: ,,Paní, vaše dcera jede s námi na skládku - my ji za půl hoďky vrátíme, ano? Já jen, abyste se o ni nebála..." A než stačila mamka cokoliv říct, zamávala jsem jí z místa vedle šoféra, poslala leteckou pusu a už jsme si to frčeli... :-)

Těch příhod bylo samoržejmě mraky (také jsem blátem "vymalovala" krásně bílý kočárek před domem, v němž měli sousedi vézt miminko na vítání občánků... ), ale chtěla bych se vyvarovat toho, abych se moc nerozepisovala - jako v mém prvním příspěvku... Takže jen těmito pár větami - abyste věděli co jsem vlastně byla jako dítko zač... :-)(-:

Hanka (xx-b)


Děkujeme za spoustu veselých příhod :) Je vidět, že jste měla spokojené dětství :)

redakce@zena-in.cz 

Reklama