Čtenářka MaVy jela s bratrem na kole a seděla na řídítkách. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo. A pokud ne, můžete si to přečíst. Děkuji Vám MaVy za příspěvek a obdivuji Vás za to, že jste ten strach překonala.

Hezký den všem.
Na kole i když ho zrovna ted nemám jsem jako malá jezdila ráda.

Bydlela jsem kousek od Pálavy a tam na kole jezdili všichni,teda většina babiček s šátkem na hlavě kolo spíš vodila

Můj první zážitek s kolem dopadl katastrofálně. Ráno mě do školky měl odvést starší bratr,měli jsme jet do bazénu,byly mi 4 roky. Jelikož jsme spěchali,tak rozhodl,že si mě posadí na řídítka a odveze tak. Cesta vedla z kopce posypaném škvárou,dost prudkého kopce. Asi v jeho polovině se mi taška zamotala do předního kola,udělala jsem kotrmelec přes řídítka dopadla na obličej a na moje záda o 8 let starší bratr,tak jsme ještě chvíli klouzali dolů.

Moc si poté nepamatuji,jen že mě doma otec postříkal obličej nějakým děsivě pálivým červeným sprejem a odtrhal cáry kůže.Tu bolest zatím netrumfnul ani porod.Pak mě odvezl do nemocnice,a několik dalších měsíců jsem vypadala asi dost strašidelně.

Nicméně byl prý pochválen,protože kdyby tam tu kůži nechal zůstali by mi velké jizvy,takhle mám jen jednu dokola obličeje a jen v mrazu. Pak jsem dlouho kolo nechtěla ani vidět,ale nakonec mě táta přesvědčil a kolo mi koupil.

Naučil mě na něm jezdit a byla to taková paráda,že jsem to kolu odpustila a jsme přátelé. Jako starší jsem už žila na Vysočině a ta je kolo,jak dělaná.
Ted jsem už pár let bez kola,ale určitě si ho až syn povyroste zase pořídím.

Zdravím a jezděte i chodte opatrně

MaVy


Pomalu končí dnešní téma dne Vy a kolo:

V 16 hodin jednu z dnešních autorek odměním trekovými holemi s odpružením.  tak si počkejte…

Reklama