Milá redakce Ženy-in,
nejdříve všechny srdečně zdravím. Váhala jsem napsat o mé tchyni, ale nedalo mi to, když zde čtu o tchyních.

Moje tchyně má tři děti, dceru - tam posílá dárky, jídlo a peníze, syna, který jí radí, a druhého syna (mého manžela), který dělá všechnu práci, kterou si tchyně vymyslí, takže tam dřeme i s dětmi.

Snahu měla, dávat nám dárky na Vánoce, jinak ani neví, kdy kdo má u nás narozeniny. Dárky ale byly takové, co už nikdo nepotřebuje a nenosí, prostě šunt, tak jí to manžel zakázal.
Trochu se polepšila, dostala jsem loni tři knížky o hubnutí, sice staré, použité, ale to už je pokrok, když na mě z balíčku nekouká stará háčkovaná kabelka z lýka nebo samotná dřevěná ucha z tašky.

 

Moje tchyně už je dáma v letech, každého jenom odsuzuje, hádá se, pomlouvá, stěžuje si na sousedy.

Jsme moc rádi, i manžel, že bydlíme 35 km od ní. Ale i tak to stačí. Když potřebuje něco udělat, tak zavolá, my přijedeme pomoct, u všeho stojí a diriguje, jak to má být, ale stejně druhý den volá, že je to špatně, že jsme to tak dělat neměli, že to tak to ona nechce.

 

A tak je to se vším, dárky na Vánoce, k narozeninám. Přála si loupač na jablko, má ho, ale nepoužívá, protože by ho musela umývat, takže zase špatně, a jak se to mladí oblékají, prostě nikdo a nic se jí nezavděčí.

 

Její telefon je smršť stížností a nadávek.

Říká se, že když zlobí děti, stačí pohlavek, ale moje tchyně je horší než malé dítě…

Uznává jenom sebe a vnučku s dcerou, víc ji nezajímá, to bych ale mohla psát román.

 

Z toho je mi jenom smutno, zdraví
japa

Přeji všem krásný den.


Milá japo,
co na to říct.  Dárky vem čert, i když se říká: „Darovanému koni..." horší bude asi ta její kritika, když jí s něčím pomůžete. Tak jí příště řekněte, že byste to stejně udělali špatně, ať si vezme odborníky...
Ale já vím, ono se to lehko radí.

Reklama