Nebudu se vypisovat ze svého vztahu k církvím a sektám obecně. Protože rozdíl nevidím, ale napíši vám příběh mého kamaráda z jednoho velkého města v ČR.

 

Bylo mu v té době 38 let, poslouchal tvrdou rockovou muziku, chodil v kožených oblečcích, hodně chlastal, dělal na nádraží a občas měl sebevražedné sklony.

 

Znal jsem ho dva roky a jeho sebezničující tendence  projevující se prostřednictvím několikadenních pitek, jindy polykáním prášků se stupňovaly…

 

Bylo zcela evidentní i pro nás mladší začínající pařiče a pijany, že už je na cestě do pekel. Chlast a styl života mu dokonale zničily zdraví a doktoři mu předpovídali relativně rychlý konec…

 

A vtom přišla. Krásná, mladá, inteligentní, chápající a s biblí Jehovovou v dlaních.

 

Protože jsem v té době také dělal na nádraží a měl jsme s ním stejně služby, začal jsem je vídávat, jak si spolu povídají.

 

Když nám řekl, že je jehovistka, tak jsme mu všichni říkali – okamžitě pryč od ní, ale on nedbal našich rad. Povídal si s ní a rozebíral svůj život. Během několika týdnů velmi omezil a nakonec zcela ukončil své návštěvy restaurací a večírků.

 

Nám říkal, že konečně našel lidi, kteří se o NĚJ zajímají. Kteří mu pomáhají a kteří za tu pomoc nic nechtějí…

 

Všechny naše „racionální“ argumenty narážely na zeď.

 

Nakonec to skončilo tak, že já přestal dělat na nádraží a jeho jsem zcela ztratil z očí.

 

Nedávno jsem jej potkal. Ten člověk, který dle lékařů už měl být pár let po smrti (a kdyby žil jako před tím, tak by byl) se vesele na mne smál. Zdravil mě, popisoval mi, jak je šťastně ženatý a jak je mu krásně.

 

Jehovista je a prý jím i zůstane.

 

Mám ho stále rád a Jehovismus, stejně jako všechny ostatní ismy, sekty a církve ne.

 

A vždy když chci pronést nahlas, že všichni lidi v sektách jsou nesvéprávní idioti – a pod vlivem to i řeknu – tak mi někde vzadu v mysli začne hlodat ten rozdíl těch pohledů mého kamaráda. – Tenkrát a dnes!

Reklama