„S Honzou jsme se seznámili na dovolené v Asii. A možná, že za to může to prázdninové prostředí, možná fakt, že jsme ani jeden v danou chvíli neřešili každodenní starosti nebo nebyli pracovně vytížení. Neřešili jsme čas, peníze ani to, co nás čeká doma v Praze. A proto z toho byla během několika dní láska jako vystřižená z románu,“ vzpomíná Pavla.
„Přiznávám se, že jsem už minimálně dva roky necítila to, co tehdy s Honzou. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla svou spřízněnou duši a někoho, kdo mě bere takovou, jaká jsem a můžu se vedle něj chovat naprosto přirozeně a uvolněně.“
Pavla ve svém vyprávění pokračuje: „Za dva týdny, kdy jsme na dovolené vrkali jako hrdličky, jsme se vrátili do reality a bylo najednou všemu konec.“
„Honza má čtyřletou dceru, o níž jsem sice věděla, ale jak byla mimo náš společný radar, vůbec mi tento závazek nedocházel. Doma se mi vše rozleželo v hlavě a začala jsem se zprvu setkání obávat. Co když se jí nebudu líbit? Napadalo mě. Kamarádky mi ale radily, ať do toho skočím po hlavě. Takhle šťastnou mě totiž už opravdu dlouho neviděly,“ vypráví Pavla a dodává: „A tak jsem také udělala. A tehdy přišel zádrhel. Nejen, že jsme si s tou holčičkou vůbec nesedly, ale hlavně mě neskutečně irituje způsob, jakým ji vychovávají, respektive nevychovávají. Malá Karolínka je největší spratek, kterého jsem kdy poznala.“

„Začalo to hysterickým brekotem v obchodě, kdy si malá doslova vydupala nákup všeho, co si jen přála. Pokračovalo to přáním, abych se s Honzou nedržela za ruku, úplnou ignorací mé osoby, a nakonec to vyvrcholilo tím, že jsem nesměla sedět u společného stolu společně s nimi,“ vzpomíná Pavla.
„Historek bych měla v kapse nespočet. Mnohdy i horších. Honzu miluji, ale myslím, že jeho dceru ráda mít asi nikdy nebudu. Nechci mu na začátku vztahu radit, jak má své dítě vychovávat, ale tohle je mi těžce proti srsti a obávám se, že se to asi nezmění...“

Mohlo by se vám také líbit:

Uložit

Reklama