Reklama

„Bývalá přítelkyně mého současného partnera se nedokáže odpoutat. Přestože iniciátorem rozchodu byla ona, najednou chce svou dlouholetou lásku zpět. Svému příteli věřím, ale stejně mě to štve a připadám si bezmocná...“ svěřila se nám Andrea.

„Jirku jsem poznala před rokem. On krátce po rozchodu, já už nějakou dobu singl. Bylo nám spolu fajn. Pořád jsme si měli o čem povídat, „vymetali“ jsme spolu kina, výstavy, občas nějakou tu hospůdku. Navíc jsme oba nadšení turisti. Většinu volného času jsme trávili spolu. Až na čtvrtky. Já měla svůj „dámský klub“ a Jirka chodil hrát volejbal. Čtvrteční volejbálek tomu říkali. On a jeho spolužáci z vysoké školy. Občas si zajeli na přátelský turnaj, v létě pořádali pravidelná soustředění. Během let mezi sebe přijali i své partnerky a volejbal chodili hrát všichni. Z původní studentské partičky vznikla parta přátel.

dva

Ani jeden z nás netušil, že se časem ze čtvrtečního volejbálku stane problém. Jirka totiž se svou přítelkyní žil 12 let. Nikdy jsme se o své minulosti příliš nebavili. Nerozebírala jsem své krátké manželství a několik následujících vztahů. On konec dlouholetého vztahu vysvětlil přežitím. Už jednou se s přítelkyní rozešli, pak se k sobě vrátili, ale bylo to spíš jen kamarádství. Žádné společné plány do budoucna. Na definitivním konci se oba shodli a proběhl v naprostém klidu.

Nevídal se s ní on ani jeho kamarádi. Jen občas si napsali nebo zavolali. Byla o dost mladší než ostatní a přesto, že byla s Jirkou tak dlouho, své nejlepší přátele měla jinde než u volejbalu, takže její nepřítomnost nikdo neřešil. 

A pak jsem se objevila já. Jirka mne partě představil, pánové mne přijali velmi dobře, jejich partnerky o něco chladněji, nicméně jsme si říkali, že se to časem poddá. Párkrát jsem s nimi byla v hospodě a vypadalo to, že vše je na dobré cestě.  Jenže…

Kdysi jsem měla těžký úraz a jediný sport, který mohu provozovat je opatrná pěší  turistika. Takže volejbal v mém případě nehrozil. Neřešila jsem to do chvíle, než mi Jirka opatrně sdělil, že se ve čtvrtek čím dál častěji objevuje i jeho bývalka. V době jejich vztahu na tréninky chodila sporadicky. Turnajů a soustředění se účastnila spíše jako maskot. Ale teď tam byla pravidelně.

Vyvrcholilo to před pár dny letním soustředěním. Byla jsem pozvaná a těšila se, ale nakonec jsem z pracovních důvodů nemohla jet. Jirka se vrátil o den dřív. Naštvaný. I když jeho ex dopředu oznámila, že tam rozhodně nepřijede, najednou se objevila. Řekla mu, že své zvyky měnit nebude a nechce přijít o kamarády, když už přišla o něho. Byl překvapený, s rozchodem tehdy přišla ona. Navíc mu delší dobu říkala, že má přítele.

Jirka ale měl oči jen pro mne a neviděl to, co ostatní – bývalka by chtěla, aby byli zase spolu. Až mu to musel říct jeho nejlepší kamarád. Víc lidí z party jí to prý rozmlouvalo, ale nesetkali se s úspěchem.

Slečna se prostě rozhodla, že získá zpět svou lásku, se kterou prožila tolik let. Nyní mou lásku. Vím, že mne Jirka miluje a krok zpět neudělá. Trápí ho to, co se děje, a ví, že to trápí i mne, i když mu nahlas nic neřeknu. Neví, jak situaci řešit. Snažil se s ní o všem promluvit, ale zopakovala mu to, co na soustředění. Ostatní z party do toho zasahovat nechtějí. Jeho bývalá přítelkyně vlastně nic moc nedělá. Jen tam je. Hraje volejbal, povídá si s ostatními, je příjemná a milá. Kamarádka mi radila, ať se s ní setkám, jenže nevím, zda by to k něčemu vedlo.

Mám snad sedět každý čtvrtek na tribuně a koukat jak ostatní hrají? Nebo čekat, až se slečna umoudří a odmiluje?“

Andrea

Čtěte také: