Je to sice zážitek z nakupování, ale z té druhé strany. Pracovala jsem tehdy jako lékárenská pokladní. Přijmout od zákazníků peníze stálo někdy hodně sebezapření, když vytahovali peníze z posmrkaného kapesníku nebo mince slepené bůhví čím. Někdy samotného zákazníka stálo hodně úsilí, než si vzpomněl, kde vlastně peníze má. V jedné kapse drobné, v druhé papírovky, ale kapes bylo víc než peněz. Ale chci vám napsat o jednom starším pánovi.

Neplatil tehdy velkou sumu, byly to necelé dvě stovky. A když se mě zeptal, jestli chci drobné, s radostí jsem odpověděla, že ano. Vysypal mince na pult u pokladny, ať si sama vyberu. Sáhla jsem nejdříve po dvacetikorunách.

„Jéé, ty mi neberte, ty schovávám pro vnučky, až za mnou přijdou.“ Zahlédla jsem tam padesátikačku a natáhla ruku.

„Jéé, tu mi neberte, to mám tajný fond, babi o ní neví.“

Tak jsem se mlsně dívala na desetikačky, těch bylo v pokladně vždycky málo. Než jsem stačila cokoli udělat, pán prohlásil: „A desetikačky potřebuju do nákupního vozíku a na telefon, ty mi neberte!“

„A pětikoruny si vzít můžu?“ zeptala jsem se se zlou předtuchou.

„Jéé, ty mi neberte, ty šetřím do prasátka.“

Má trpělivost byla u konce a zeptala jsem se: „Tak čím mi tedy chcete zaplatit?“

Pán se na mě nechápavě podíval a nevěřícně kroutil hlavou: „Vždyť jsem vám dal tolik drobných, vám to nestačí?“

  • Pište nám své vtipné nebo i smutné příběhy o nakupování, při kterých se vám stalo nějaké příkoří - obrala vás prodavačka, ukradli vám nákup, nakoupili jste omylem jiné zboží a podobně. Více o tématu i krásné ceně, kterou můžete vyhrát, se dočtete zde: Nakupovací trable
Reklama